Osvobodilna fronta: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Organizační struktura: odkazy |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 2:
== Vznik a vývoj za války ==
26. dubna 1941 se ve vile literárního kritika a esejisty [[Josip Vidmar|Josipa Vidmara]] v [[Rožna dolina|Rožne dolině]] uskutečnila schůzka, níž se zúčastnily skupiny spolupracující před okupací Jugoslávie ve Svazu přátel [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. [[Svaz komunistů Slovinska|Komunistickou stranu Slovinska]] zastupoval [[Boris Kidrič]], [[Aleš Bebler]] a [[Boris Ziherl]], křesťanské socialisty [[Tone Fajfar]], sokoly [[Josip Rus]], kulturní pracovníky pak [[Josip Vidmar]], [[France Šturm]] a [[Ferdo Kozak]]. Účastníci se shodli na zorganizování ozbrojeného odporu proti okupaci. Organizace se v duchu koncepce [[Kominterna|Kominterny]] nazvala ''Protiimperialistickou frontou'' ({{cizojazyčně|sl|Protiimperialistična fronta}}, PIF), po [[Druhá světová válka#Přepadení Sovětského svazu|německém útoku na Sovětský svaz]] v červnu 1941 pak změnila název na Osvobozeneckou frontu. Později bývá uváděna i jako ''Osvobozenecká fronta slovinského národa'' ({{cizojazyčně|sl|Osvobodilna fronta Slovenskega naroda}}; OF SN).
Osvobozenecká fronta sdružovala patnáct subjektů. Zakládajícími čtyřmi členy byli Komunistická strana Slovinska, křesťanští socialisté, Národní demokraté – Sokolové<ref name="JDSR-47">{{Citace monografie
Řádek 17:
| strany = 47
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>
Již v roce 1941 zformulovala Osvobozenecká fronta své základní zásady, z nichž prvních sedm bylo přijato na čtvrtém zasedání Nejvyššího pléna 1. listopadu 1941, poslední dvě pak 21. prosince 1941 na zasedání výkonného výboru OF (IO OF). Zásady se týkaly především zahájení národněosvobozeneckého boje proti okupantům a postavení Slovinců v poválečném období.
Řádek 23:
V březnu 1942 odstavila OF svého hlavního konkurenta – Slovinské společenství, které vzniklo na popud jugoslávské exilové vlády. OF zaslala představitelům Slovinského společenství – především bývalým důstojníkům jugoslávské královské armády – falešné [[povolávací rozkaz]]y, díky kterým se spustila vlna zatýkání.<ref name="cabada5657-58">{{Citace monografie | příjmení = Cabada | jméno = Ladislav | titul = Politický systém Slovinska | vydání = 1 | vydavatel = Sociologické nakladatelství | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 271 | edice = Politické systémy | svazek edice = 2 | strany = 56-57, 58 | isbn = 80-86429-37-7 | poznámka = <!-- [dále jen Cabada (2005)] -->}}</ref> Mimoto OF zrealizovala několik úspěšných [[atentát]]ů na [[kolaborace|kolaboranty]] – zlikvidován byl [[Drávská bánovina|drávský bán]] [[Marko Natlačen]] nebo teolog a politik [[Lambert Ehrlich]].
V průběhu druhé světové války (a národněosvobozeneckého boje) vytvořila Osvobozenecká fronta nejen paralelní státní struktury, ale i zázemí – tiskárny, rozhlas, zdravotnickou službu, soudy, školy aj.
V rámci OF pak získali dominantní postavení komunisté, což bylo ztvrzeno v únoru 1943 i [[Dolomitské prohlášení|Dolomitským prohlášením]], kterým byla deklarována absolutní jednota OF a kterým byla formálně přiznána vedoucí úloha Komunistické straně Slovinska.
== Organizační struktura ==
Vytvořená organizační struktura OF se v mnoha ohledech pokoušela napodobit předválečné politické strany. Na nejnižší úrovni se nacházely místní výbory, které byly roztroušeny po celém území Slovinska. Sekretariát a výkonný výbor byl složen ze všech zúčastněných skupin. Nejvyšším orgánem OF bylo Nejvyšší plénum, později zvané Slovinský národněosvobozenecký výbor ({{cizojazyčně|sl|Slovenski narodnoosvobodilni odbor}}; SNOO) a od února 1944 přejmenovaný na Slovinskou národněosvobozeneckou radu ({{cizojazyčně|sl|Slovenski narodnoosvobodilni svet}}; SNOS).
Postupně se na celém území Slovinska rozšířily místní výbory, které byly podřazeny pod oblastní výbory ({{cizojazyčně|sl|okrajne odbore}}, OkO). Oblastní výbory podléhaly okresním výborům ({{cizojazyčně|sl|okrožne odbore}}, OO OF), které byly zase podřazeny pod provinční výbory ({{cizojazyčně|sl|pokrajinske odbore}}, PNOO či PO OF). Provinční výbory se nacházely ve [[Štýrsko|Štýrsku]], [[Horní Kraňsko|Horním Kraňsku]], [[Přímoří (Slovinsko)|Přímoří]] a v [[Korutany|Korutanech]].
Řádek 56:
== Poválečný vývoj ==
Po válce se role Osvobozenecké fronty ještě zvýšila, místo organizování národněosvobozeneckého odporu se však zaměřila na organizování masových politických akcí. Zapojila se také do poválečné obnovy země.
První kongres se konal ve dnech 15. až 16. července 1945, který se věnoval státoprávním a ekonomickým otázkám. OF byla nově organizována na územním a pracovním principu. Na kongresu [[Lidová fronta Jugoslávie|Lidové fronty Jugoslávie]] v [[Bělehrad]]ě konaném 5. – 7. srpna 1945 se OF stala nedílnou součástí Lidové fronty a byly k ní připojeny další masové organizace. Na druhém kongresu OF (26. – 28. duben 1948) se pokusila OF mobilizovat své členy k účasti na [[První pětiletka (Jugoslávie)|první pětiletce]]. Třetí kongres OF se konal u příležitosti desátého výročí založení OF ve dnech 26. až 28. dubna 1951. Věnoval se organizačním otázkám a rozvoji socialistické demokracie. V té době měla OF přes 676 tisíc členů, což představovalo sedmdesát procent oprávněných voličů, a 3 560 místních organizací.
Řádek 71:
{{Portály|Druhá světová válka|Slovinsko}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Dějiny Slovinska]]
| |||