Klíčový román: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
upřesnění údaje
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
[[Soubor:Key to Manley Atalantis 1713.png|náhled|Klíč ke skandálnímu románu ''New Atalantis'' z roku 1713 uvádí seznam jednajících postav a jejich předobrazů ve skutečném životě]]
 
'''Klíčový román''' (používá se také mezinárodní výraz z francouzštiny '''roman à clef''', výslovnost ​[ʁɔmɑ̃ a kle]) je označení literárního díla, které na první pohled vypráví [[fikce|fiktivní]] příběh, ve skutečnosti však obsahuje narážky na skutečné osoby a události. Na rozdíl od [[alegorie]], která pojednává o obecných jevech a poukazuje na jejich nadčasovost, se klíčový román zabývá konkrétními, zpravidla aktuálními problémy, mění však místo děje nebo jména jednajících postav. Použití tohoto postupu má za cíl politickou [[satira|satiru]] ([[George Orwell]]: ''[[Farma zvířat]]'', [[Anatole France]]: ''[[Ostrov tučňáků]]'') nebo jde autorovi o vylíčení vlastních zážitků, chce však chránit identitu ostatních aktérů ([[Jack Kerouac]]: ''[[Na cestě]]'', [[Javier Marías]]: ''[[Všechny duše]]''). Často se klíčový román odehrává v uměleckém prostředí a karikuje známé osobnosti ([[Jerzy Andrzejewski]]: ''Onť se béře po horách'', [[Klaus Mann]]: ''Mefisto'', [[Michail Bulgakov]]: ''Divadelní román''). V takovém případě bývá zašifrovanost motivována snahou vyhnout se žalobě na [[Právo na ochranu osobnosti|ochranu osobnosti]]. Proto je zvykem v úvodu knih upozornit, že jakákoli podoba s realitou je čistě náhodná.
 
Za zakladatelskou osobnost tohoto žánru bývá označována [[Madeleine de Scudéry]], která v 17. století vyjadřovala kritiku dobových poměrů prostřednictvím spisů s historickými či [[mytologie|mytologickými]] náměty.<ref>http://www.biblio.com/blog/2011/06/literary-definition-roman-a-clef/</ref> Aby klíčový román fungoval, je nutná spoluúčast čtenáře: spisovatel mu musí poskytnout dostatek vodítek ke správnému „rozklíčování“ díla, zároveň je třeba, aby román vyprávěl o věcech všeobecně známých (proto tomuto typu příběhů hrozí rychlé zastarávání). [[Antonín Měšťan]] uvádí jako příklady klíčových románů v [[česká literatura|české literatuře]] ''Rozervance'' ([[Josef Kajetán Tyl]]), ''Zbabělce'' ([[Josef Škvorecký]]) nebo ''Indiánský běh'' ([[Tereza Boučková]]).<ref>https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/132462/LitterariaHumanitas_006-1998-1_31.pdf?sequence=1</ref>
 
Z literatury přejala tento postup také [[kinematografie]]: jako typický ''film à clef'' je zmiňován ''[[Diktátor (film, 1940)|Diktátor]]'' (režie [[Charlie Chaplin]]) nebo ''[[Občan Kane]]'' (režie [[Orson Welles]]).<ref>http://terrymalloyspigeoncoop.com/2013/10/10/what-is-film-a-clef/</ref>
Řádek 11:
 
== Literatura ==
* Thomas C. Foster: ''Jak číst romány jako profesor''. Přeložila Petra Jelínková. Host, Brno 2014. ISBN 978-80-7294-929-8, EAN 9788072949298
 
== Externí odkazy ==
* http://www.britannica.com/art/roman-a-clef
* http://www.nytimes.com/1998/10/24/books/writers-as-plunderers-why-do-they-keep-giving-away-other-people-s-secrets.html
 
{{Portály|Literatura}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Literární teorie]]
[[Kategorie:Romány]]