Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 51 bajtů, před 5 měsíci
m
Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
{{Taxobox
| jméno = Jmelí bílé
| obrázek = Viscum album - Köhler–s Medizinal-Pflanzen-281.jpg
| popis obrázku = Jmelí bílé na ilustraci z [[19. století]]
| šířka obrázku = 258px
| říše = [[rostliny]] (''Plantae'')
| podříše = [[cévnaté rostliny]] (''Tracheobionta'')
| oddělení = [[krytosemenné]] (''Magnoliophyta'')
| třída = [[vyšší dvouděložné]] (''Rosopsida'')
| řád = [[santálotvaré]] (''Santalales'')
| čeleď = [[santálovité]] (''Santalaceae'')
| rod = [[jmelí]] (''Viscum'')
| binomické jméno = Viscum album
| druh popsal = [[Carl Linné|L.]], 1753
}}
 
'''Jmelí bílé''' (''Viscum album'') je vidličnatě rozvětvený, [[Stálezelená rostlina|stálezelený]] [[poloparazit]]ický keřík z čeledi [[santálovité|santálovitých]] (''Santalaceae'') (podle [[Systém APG III|APG III]]); v některých starších [[seznam systémů taxonomie rostlin|taxonomických systémech]] bylo řazeno do čeledi [[ochmetovité]] (''Loranthaceae'') nebo [[jmelovité]] (''Viscaceae''). V rozsochách a na vrcholech větví vykvétají vidlany [[Dvoudomost|dvoudomých]] květů, z nichž se po oplodnění vyvinou nepravé [[bobule]], které mají v [[Evropa|Evropě]] bílou až nažloutlou barvu. V korunách jehličnatých i listnatých stromů rostoucích od nížin do hor rostlina vytváří kulovité trsy, jejichž stáří může být až několik desítek let.<ref name="Rubcov, 106">{{Citace monografie | příjmení = Rubcov | jméno = V. G | překladatelé = K. Beneš | titul = Zelená lékárna | vydavatel = Lidové nakladatelství | místo = Praha | rok = 1984 | strany = 106 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka = [Dále jen: ''Rubcov'']}}</ref> Na českém území je jmelí bílé (v [[sensu lato|širším pojetí]]) jediným zástupcem rodu [[jmelí]] (''Viscum'').<ref name="Kubáb, 485 a 486">{{Citace monografie | příjmení = Kubát | jméno = Karel | překladatelé = | titul = Klíč ke květeně České republiky | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 2002 | strany = 485 a 486 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka =}}</ref>
 
 
== Popis ==
[[Soubor:Maretak in lijsterbes - detail.JPG|leftvlevo|thumbnáhled|Detail listů jmelí bílého]]Větévky jmelí bílého tvoří husté polokulovité trsy dorůstající průměru až 100&nbsp;cm. Z krátkého kmínku vyrůstají většinou pravidelně vidličnaté článkovité větve, které jsou v uzlinách rozšířené a snadno lámavé. První dvojice vstřícných listů vyroste ve druhém roce, posléze se rostlina každým rokem rozrůstá o jeden článek, podle čehož lze určit její stáří.<ref name="Rubcov, 106" /> Její biologický cyklus lze rozdělit na dvě fáze: stádium samostatné, kdy semeno klíčí a rostlinka žije ze svých zásob, a stadium cizopasné, trvající do konce jejího vegetativního života. Ten může dosáhnout 30–40 let.<ref name="Černohorský, 688">{{Citace periodika | příjmení = Černohorský | jméno = Zdeněk | titul = O jmelí trochu jinak | periodikum = Vesmír | odkaz na periodikum = http://www.vesmir.cz/ | rok = 1997 | měsíc = prosinec | ročník = 76 | číslo = 12 | strany = 688 | url = http://www.vesmir.cz/clanek/o-jmeli-trochu-jinak | issn = 1214-4029}}</ref> Lysé listy, vyrůstající v párech na koncích větévek, jsou přisedlé, podlouhle obvejčité až kopinaté, kožovité a celokrajné.<ref name="Kapesní atlas, 146">{{Citace monografie | příjmení = Jirásek | jméno = Václav | příjmení2 = Starý | jméno2 = František | příjmení3 = Sekera | jméno3 = František | překladatelé = | titul = Kapesní atlas léčivých rostlin | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství | místo = Praha | rok = 1989 | strany = 146 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka =}}</ref> Mohou být dlouhé až 5&nbsp;cm, široké pak do 2&nbsp;cm. Jejich barva je obvykle žlutozelená, avšak forma rostoucí na jedlích bývá sytě zelená.<ref name="Rubcov, 106" /> Drobné [[Gonochorismus|jednopohlavné]] květy vykvétají v březnu a dubnu, přisedlé po třech ve vidlanech v rozsochách a na vrcholech větví.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Mají žlutavé zbarvení, u samičích květů jsou usazené v mističkovité [[Češule|češuli]] s [[okvětí]]m ze 4 nebo 6 lístků (tyčinky bývají v témže počtu). Spodní [[semeník]] je jednopouzdrý, bez rozlišení semenic a vajíček, s jedním až třemi zárodečnými vaky.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Češule se po oplodnění hmyzem změní v lepkavý obal z [[viscin]]u a podílí se na vývoji nepravé, zpočátku zelené, jednosemenné [[bobule]]. Barevnost a velikost tohoto [[plod (botanika)|plodu]] se v dalším vývoji liší od taxonu. Poddruhy na evropském území mají bílou až nažloutlou barvu, v Asii jsou známy žluté, načervenalé, oranžové nebo červené varianty.<ref name="efloras1">{{Citace elektronické monografie | titul = Viscum coloratum | url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=200006585 | jazyk = en | datum přístupu = 2012-03-08 | vydavatel = www.efloras.org}}</ref><ref name="efloras2">{{Citace elektronické monografie | titul = Viscum album subsp Linnaeus. meridianum | url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=242414826 | datum přístupu = 2012-03-08 | jazyk = en | vydavatel = www.efloras.org}}</ref>
 
=== Možnost záměny ===
 
== Parazitace ==
[[Soubor:Viscum-album-germination.JPG|thumbnáhled|leftvlevo|Mladá rostlinka jmelí v prvním roce růstu]][[Soubor:Haustorium Mistel Sachs.jpg|thumbnáhled|rightvpravo|Primární pohružovák a haustoria prorůstající do dřevní hmoty]]
Přilnutí semene ke kůře stromu, které je základním předpokladem k jeho úspěšnému vyklíčení, umožňuje lepkavé oplodí s vicsinovou vrstvou. Semeno samotné obsahuje živné pletivo s nejčastěji dvěma zárodky se zelení listovou. Pletivo je bohaté na škrob, který klíčící rostlince usnadňuje přežít do chvíle, než zakotví v hostiteli. Zárodky mají dvě dělohy, mezi nimi pak vzrostlý vrchol stonku a proti němu stonkový článek podděložní ([[hypokotyl]]).<ref name="Černohorský, 688" /> Klíčení začíná v březnu nebo dubnu při teplotě 8-10&nbsp;°C, vzdušné vlhkosti 50-60 % a plném osvětlení (důležitá je především modrá složka záření).<ref name="Dušek, 154">{{Citace periodika | příjmení = Dušek | jméno = Jindřich | titul = Jmelí - stále otevřené téma | periodikum = Živa | odkaz na periodikum = http://ziva.avcr.cz// | rok = 1993 | měsíc = | ročník = 41 | číslo = 4 | strany = 154 | url = | issn = 0044-4812}}</ref> Po celý první rok je rostlina bez kořenů, proto je toto období nejchoulostivější a dochází k odumírání velkého počtu semenáčků. V této fázi je nejpravděpodobnější příjem vody přes kůru hostitelské dřeviny za pomocí papil na spodní straně hypokotylního terčíku.<ref name="Dušek, 154" /> Na jaře příštího roku na spodní straně přichycovacího terčíku<ref name="Dušek, 154" /> vyroste kuželovitá přísavka (primární pohružovák), jež vrůstá radiálně do větve hostitele a proniká buněčnými vrstvami druhotné kůry tvořené [[Korek|korkem]], dokud nenarazí na dělivé pletivo ([[felogen]]), které svou dělivou činností korek produkuje.<ref name="Černohorský, 688" /> Horní strana hypokotylního článku se osvobodí ze semene, hypokotyl se napřímí a mezi děložními lístky vyrůstá výhonek s prvním párem listů.<ref name="Dušek, 154" /> Mezitím buňky felogenu a další buňky hostitele syntetizují [[polyfenol]]y, které se v bohatém množství nahromadí kolem primárního pohružováku.<ref name="Černohorský, 688" /> Pokud se v této fázi vývoje rostlince podaří odolat obranným mechanismům hostitele, primární pohružovák rychle nabere maximum objemu a ve třetím roce začnou do kůry napadeného stromu podélně vrůstat korové provazce. Z nich posléze radiálně vyrážejí modifikované kořínky druhotných pohružováků (haustoria), které pronikají lýkem až k dělivému pletivu ([[kambium]]). Zde se cévy pohružováků připojí k [[xylém|cévním svazkům]] nejmladšího letokruhu na povrchu dřeva, odkud posléze odebírají vodu s nerostnými látkami.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Jako poloparazit je jmelí schopno další organické látky asimilovat [[Fotosyntéza|fotosyntézou]].<ref name="Castleman, 227"/> Zajímavostí je, že pokusy pěstovat jmelí v umělé kultuře ([[in vitro]]) jsou prozatím neúspěšné.<ref name="Černohorský, 688" />
 
 
== Mytologie a lidová tradice ==
[[Soubor:SÁM 66, 75v, death of Baldr.jpg|thumbnáhled|rightvpravo|Jakob Sigurðsson: ilustrace z [[island]]ského rukopisu ''Stofnun Árna Magnússonar á Íslandi'' z [[18.&nbsp;století]]. Slepý bůh Höd probodává větévkou jmelí boha Baldra]]
Jmelí hrálo důležitou roli v náboženské tradici u mnoha evropských národů. V předkřesťanském období lidé věřili, že ztělesňuje živoucího ducha a bylo symbolem života i ochranným talismanem.<ref name="Vavřinová, 240">{{Citace monografie | příjmení = Vavřinová | jméno = Valburga | odkaz na autora = | překladatelé = | rok = 2000 | titul = Malá encyklopedie Vánoc | vydání= 1 | vydavatel = Libri | místo = Praha | strany = 240 | poznámka = [Dále jen: ''Vavřinová''] | isbn = 80-85983-81-8}}</ref> V [[Germánská mytologie|germánské mytologii]] bylo spjato zejména s osobou boha jara a plodnosti [[Baldr]]a. Rostlina stála za Baldrovou smrtí, neboť jeho matka, bohyně [[Frigg]], si mimo jmelí vyžádala od všech věcí na světě slib, že jejímu synovi neublíží. Potomek obrů [[Loki]], který neměl boha jara v oblibě, pak intrikami přiměl slepého boha [[Höd]]a, aby jej větévkou jmelí usmrtil.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vlčková | jméno = Jitka | odkaz na autora = | překladatelé = | rok = 1999 | titul = Encyklopedie mytologie germánských a severských národů | vydání= 1 | vydavatel = Libri | místo = Praha | strany = 41 | poznámka = | isbn = 80-85983-91-5}}</ref> [[Plinius starší]] ve svém díle informuje o obřadech, které praktikovali [[Keltové|keltští]] [[druid]]ové. Za určité fáze měsíce, oblečení ve slavnostních bílých řízách, zlatými srpy odřezávali jmelí z dubů a zachycovali je do bílých roušek. Keltové věřili, že rostlina léčí všechny nemoci a odstraňuje neplodnost jak u lidí, tak u zvířat.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Botheroydovi | jméno = Sylvia a Paul | odkaz na autora = | překladatelé = Vladimír Marek | titul = Lexikon keltské mytologie | vydavatel = Ivo Železný | místo = Praha | rok = 1998 | vydání = 1 | strany = 173 a 174 | isbn = 80-237-3552-7}}</ref> {{citát|Jmelí se v [[Galie|Galii]] vyskytuje jen vzácně; pokud je nalezeno, pak je sundáno ve veliké úctě, nejlépe šestého měsíčního dne, což je den, kterým začínají měsíce a roky a po třiceti letech vytváří nový časový úsek, den, kdy má měsíc již dostatek síly a ještě nedorostl poloviny. Galové ve svém jazyce nazývají jmelí „všelék“. Podle svých zvyklostí připravují oběť a hostinu pod stromem, na kterém jmelí našli, a přivedou dva velké býky, jejichž rohy nejprve ověnčí. Kněz oblečený do bělostného roucha vyleze na strom a zlatým nožem jmelí odřízne. Rostlina je zachycena do bílého šátku. Potom jsou obětovaná zvířata a lidé prosí božstvo, aby nechalo dar, kterým je obdarovalo, přispět k jejich štěstí. Věří, že jmelí požité s nápojem přinese plodnost každému neplodnému zvířeti a působí jako léčivý prostředek proti jakémukoliv jedu. Tak hluboká úcta tohoto národa, většinou tak nedůležitým věcem.|Plinius starší; ''Naturalis historia'' kniha XXIV<ref>{{Citace monografie | příjmení = Storl | jméno = Wolf-Dieter | odkaz na autora = | překladatelé = Eva Černá | rok = 2004 | titul = Magické rostliny keltů | vydání= 1 | vydavatel = VOLVOX GLOBATOR | místo = Praha | strany = 63 a 64 | poznámka = [Dále jen: ''Strol''] | isbn = 80-7207-557-8}}</ref>|}}[[Soubor:Evgraf Semenovich Sorokin - Crucifixion.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Podle raně křesťanské tradice prý pocházelo dřevo na kříž Ježíše Krista ze jmelí, jež bylo tehdy volně rostoucím, mohutným stromem]] Raní křesťané mezi sebou tradovali, že jmelí bylo dříve volně rostoucím mohutným stromem. Z jeho větve prý [[Svatý Josef|Josef]] vyřezal kolébku pro [[Ježíš Kristus|Ježíška]]. Později strom porazili Římané a z jeho kmene byl vyroben kříž, na němž byl Ježíš ukřižován. Potomci stromu se v dalších letech natolik styděli za události na [[Golgota|Golgotě]], že seschli do drobných keříků.<ref name="Vavřinová, 242">Vavřinová, s. 242.</ref> Z tohoto důvodu bylo dříve jmelí nazýváno ''dřevo kříže'' (latinsky ''Lignum crucis'').<ref>Castleman, s. 233.</ref> Způsob obživy keříku symbolizuje obřad přijímání Kristova těla a krve,<ref name="Šottnerová, 127">{{Citace monografie | příjmení = Šottnerová | jméno = Dagmar | odkaz na autora = | rok = 2009 | titul = Lidové tradice | vydání= 1 | vydavatel = Rubico | místo = Olomouc | strany = 127 | isbn = 978-80-7346-096-9}}</ref> patrně i proto se v křesťanské tradici jmelí udrželo jako celosvětový symbol vánočních svátků. Podle jedné z nejznámějších štědrovečerních zvyklostí rostlina zajistí do domu štěstí a požehnání, pokud hlava rodiny za prvního kuropění zavěsí nad štědrovečerní stůl snítku zelených, stříbrných nebo pozlacených větévek. Každému stolovníkovi pak splní přání, pokud jej zašeptá do ohně první zapálené svíčky na vánočním stromečku.<ref name="Vavřinová, 240" /> Magický účinek rostliny se umocňuje, je-li snítka darována, nikoli zakoupena. Štěstí je také ovlivněno množstvím bobulek, čím víc jich snítka obsahuje, tím většího se obdarované osobě dostane.<ref name="Šottnerová, 127" /> Ve středověku přinesli Angličtí žoldnéři do Německa a Švýcarska zvyk, podle nějž může muž políbit každou dívku, kterou zastihne pod zavěšeným jmelím. Po každém polibku však musí oba společně utrhnout jednu bobulku. Poslední bobulka znamená poslední polibek, aby láska z domu neodešla. Této tradice se přidrželi i majitelé nevěstinců, kteří snítku jmelí zavěšovali vedle červené lucerny jako příslib prodejné lásky.<ref>Vavřinová, s. 240 – 241.</ref>
 
Díky svým lepivým složkám prý jmelí umí udržet svazek mezi mužem a ženou.<ref name="Spohn, 165" /> Kromě výše popsaných magických schopností se mu přisuzují i vlastnosti, kterými dokáže chránit proti ohni a čarodějnicím.<ref name="Šottnerová, 127" /> Dále je atributem odvahy, zdraví a plodnosti. Staří Řekové jej používali jako prostředek proti uřknutí a uhranutí zlými duchy a věřili, že dokáže otevřít bránu do [[Hádés|Hádovi]] říše mrtvých. V Norsku pro změnu sloužilo jako ratolest míru. V [[Rakousko|Rakousku]] lidé věřili, že jmelí zavěšené nad štědrovečerním stolem přinese bohatou úrodu a sedláci jej zaorávali do první brázdy.<ref name="Vavřinová, 242" /> Irové si z větviček jmelí splétali náramky nebo amulety, které zastupovaly stejnou funkci jako čtyřlístek nebo podkova. Snítka zavěšená nad vchodem do irského venkovského domu zaručovala pohostinství a pozvání k jídlu.<ref>Vavřinová, s. 241.</ref> Ve francouzské části [[Švýcarsko|Švýcarska]] nosily kvůli zajištění plodnosti nevěsty na hlavě věneček z klasů [[ječmen]]e, květů [[Sporýšovité|sporýše]] a větviček jmelí.<ref>Strol, s. 223.</ref>
 
== Použití ve farmacii a léčitelství ==
[[Soubor:Visci herba 040329.jpg|thumbnáhled|rightvpravo|Nasušená droga (''herba&nbsp;visci'')]]
Léčebné účinky jmelí jsou známy již od [[starověk]]u. Zakladatel lékárnické literatury Řek [[Dioskoridés]] spolu s římským lékařem [[Galén]]em jej doporučovali užívat pouze zevně a [[Hippokratés]] bylinu předepisoval na podrážděnou [[Slezina|slezinu]]. Anglický botanik a bylinář Nicholas Culpeper (18.&nbsp;října&nbsp;1616 – 10.&nbsp;ledna&nbsp;1654) doporučoval jmelí ke zjemnění tvrdnoucí sleziny a k vyléčení starých oparů. Současně jej radil užívat při epilepsii a mrtvici.<ref>Castleman, s. 224.</ref>
 
{{Vánoce}}
{{Portály|Rostliny|Vánoce}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Santálovité]]
[[Kategorie:Rostliny se zelenými květy]]
1 084 030

editací