4. kniha Ezdrášova: Porovnání verzí

'''4. kniha Ezdrášova''' je jednou z [[apokalypsa|apokalyps]] židovského původu, které reagují na pád jeruzalémského chrámu v roce [[70]] n. l. (do stejné skupiny patří i [[2. kniha Báruchova]], [[Apokalypsa Abrahámova]] a [[3. kniha Báruchova]]). 4. Kniha Ezdrášova byla tedy napsána nějakou dobu po roce 70, a to v Palestině. Původním jazykem je hebrejština, ale dochované verze jsou jen latinská, arménská, syrská a gruzínská.

Původní židovský obsah byl doplněn o křesťanské kapitoly, tj. 4 Ezd 1-2. Jeho hlavní postavou je [[Ezdráš]], židovský vůdce z doby perské nadvlády. Jeho nadpřirozeným průvodcem je archanděl [[Uriel]]. Ezdráš dostává vidění a poučení o smyslu utrpení izraelského národa i jednotlivce a o konci časů. Problematika zániku druhého chrámu (70 n. l.) je promítnuta do doby zániku chrámu prvního ([[587 př. n. l.|587]]/[[586 př. n. l.]]).

Označení „4. kniha Ezdrášova“ počítá [[Kniha Ezdráš|knihu Ezdrášovu]] za 1. Ezd, [[kniha Nehemjáš|knihu Nehemjášovu]] za 2. Ezdrášovu, [[3. kniha Ezdrášova]] je samostatný židovský [[apokryf]]ní spis. Číslování a označení se však může různit, proto je třeba být vždy na pozoru, o které knize Ezdrášově je řeč.

Tato kniha byla velmi oblíbena po celý středověk až do doby moderní a často (ne však vždy, ani většinou) byla součástí různých vydání bible. Mizet začala z biblí až po [[Tridentský koncil|Tridentském koncilu]], kdy byla definitivně vyloučena z kánonu.

Samotná židovská kniha (kap. 3-14) se skládá zřetelně ze 7 částí, nazývaných konvenčně „vidění“, i když se v prvních třech případech jedná spíše o rozhovor mezi Ezdrášem a [[anděl]]em. Teprve následující 3 oddíly jsou vidění následovaná vysvětlením, následuje závěr.

V prvních třech rozhovorech si Ezdráš stěžuje na utrpení židovského národa a ptá se, zda [[Babylón]] zhřešil opravdu méně než Izrael, když mu bylo dáno dobýt Jeruzalém a odvést Židy do zajetí. Problém je však univerzálnější a týká se zlé náklonnosti celého lidstva, již od Adama. I když vždy byl někdy ušetřen, ani jeho záchrana nebyla definitivní a konečná. Celkový Ezdrášův pohled na lidské dějiny je velmi pesimistický. Anděl Ezdrášovi neodpovídá přímo, ale odvrací jeho pozornost k událostem na konci času, z nynější zlé situace na svět, který teprve má přijít. Ve třetím rozhovoru anděl zdůrazňuje, že spása nezávisí na příslušnosti ke konkrétnímu národu, ale na osobních zásluhách a spravedlnosti. Problém se tak přesouvá na obecně lidskou úroveň.

Po rozhovorech následují vidění. Nejprve vidí Ezdráš plačící ženu (kap. 10) a snaží se ji utěšit. Poté je mu odhaleno, že podobně, jako on utěšuje ji, i Bůh se snažil skrze anděla utěšit jeho, ale on nepopřával sluchu. Teprve nyní, když se obrátily role, Ezdráš začíná chápat, což je zlomovým bodem v celé knize.