Beneventsko-montecassinské písmo: Porovnání verzí

m
Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
m (box písma)
m (Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
[[Soubor:Beneventána.png|thumbnáhled|Ukázka beneventány z ''Vitae patrum Cavensium'' („Životy [[Církevní otcové|otců]] z Cavy“)]]
'''Beneventsko-montecassinské písmo''', též známé jako '''beneventána''', vzniklo v průběhu [[8. století]] v jižní [[Itálie|Itálii]] z [[Mladší římská kurzíva|mladší římské kurzívy]], pravděpodobně v benediktinském [[Klášter Monte Cassino|klášteře Monte Cassino]]. Vedle jižní části [[Apeninský poloostrov|Apeninského poloostrova]] se užívala také v [[Dalmácie|Dalmácii]] až do konce 13. století.
 
Beneventána, která vznikla během 8. století ve známém benediktinském klášteře Monte Cassino, se řadí k tzv. [[Národní písma|národním písmům]]. V počátcích studia této zvláštní [[Minuskula|minuskuly]] byla považována za [[Langobardské písmo|langobardské]] knižní písmo – odtud její dřívější pojmenování '''langobarda''' – ale dnešní badatelé zařazují beneventánu do samostatné skupiny. Toto charakteristické písmo se rozšířilo nejen v jihoitalských [[Klášter|klášterechklášter]]ech [[Opatství Nejsvětější trojice v Cava de' Tirreni|Cava de' Tirreni]], [[Santa Sofia]] v [[Benevento|Beneventu]] či [[Santa Maria dell’Albaneta]], ale také v [[Salerno|Salernu]], [[Neapol]]i, [[Capua|Capui]] nebo [[Bari]], odkud přešlo do Dalmácie.
 
== Charakteristika a vývoj ==
Beneventsko-montecassinské písmo se vyznačuje především pečlivým kaligrafickým provedením. Jednotlivé tahy jsou lámány pomocí ostře seříznutého [[Pero|pera]], které dodržuje úhel 45° k horizontále řádku. Tím se dosáhlo ostrého kontrastu mezi silnými a vlasovými tahy. Horní poměrně krátké dotažnicové délky jsou ukončeny kyjovitým rozšířením, dolní dotažnice se naopak zužují. Početné [[Ligatura (typografie)|ligatury]], které tvoří především litery „e“, „i“, „r“, „s“ a „t“, odkazují na kurzivní původ písma. Ze zkratkového repertoáru lze uvést charakteristickou [[Zkratka|zkratku]] pro „m“, která je tvořena pomocí nadepsané arabské číslice „3“. Podobně jako u jiných kontinentálních národních písem nechybí ani v abecedě beneventány „a“ ve formě „cc“. V počátcích je otevřené, ale v průběhu 10. století se uzavírá. Nachází se zde také „t“, jehož levá část břevna se ohýbá směrem k řádku a napojuje se na patu dříku. Při čtení textu se někdy zaměňuje s literou „a“. Grafém „e“ se skládá ze dvou lomených oblouků na sobě postavených, přičemž horní bříško se uzavírá a přesahuje výšku malých liter. Zvláštní tvar má „r“ s trnovým výběžkem na dříku a dlouhým raménkem sloužícím k napojení na další písmeno. Při čtení textu velmi často dochází k záměně „i“ a „l a také „f“ a „s“, které se od sebe odlišuje pouze krátké střední břevno u „f“.
 
V průběhu 10. století dosahuje beneventsko-montecassinské písmo dokonalosti, ale k vrcholu ji dovedl až montecassinský opat [[Viktor III.|Desiderius]] ([[1058]]–[[1087]]), za kterého vznikl známý [[lekcionář]]. Krásný doklad vyumělkovaného písma může rovněž poskytnout ''Vitae patrum Cavensium'' ze 13. století z kláštera Cava. Ve druhé polovině 12. století nastává postupný úpadek, který završil [[Fridrich II. Štaufský|Friedrich II.]], jenž v roce [[1240]] zrušil klášter Monte Cassino. Ve druhé polovině téhož století však došlo k reorganizaci kláštera. V této době lze ještě spatřit úpadkovou formu beneventského písma v [[Řehole svatého Benedikta|regulích Sv. Benedikta]], které sepsal opat Bernhard v letech [[1264]]–[[1282|82]]. Beneventána je jediným národním písmem, které nevytlačila [[karolinská minuskula]], ale byla (souběžně s ní) nahrazena až [[gotické písmo|gotickým písmem]], jež je podobně charakteristické svými lámanými tahy.
 
{{Seznam písemných systémů}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Latinská paleografie]]
[[Kategorie:Latinka]]
1 166 791

editací