777
editací
Změny
odkazy na jiné stránky a drobné textové
<br />[[Soubor:Genga 22.jpg|thumb|]]
[[Soubor:Genga 07.jpg|thumb|]]
'''Myoskeletální medicína''' (lat. myos = [[sval]] + skeleton = [[kostra|kostra)]] se zabývá diagnostikou a neoperační léčbou [[páteř]]e, [[kloub]]ů a měkkých tkání, které mají souvislost s pohybovým aparátem člověka.<ref name="MarieHasikova"/> Svými vyšetřovacími postupy dokáže myoskeletální medicína odhalit různé příčiny bolestí či problémů hybnosti v oblasti páteře, kloubů, svalů, šlach, fascií aj. Je metodou volby např. v ranných stádiích [[Artróza|kloubních artróz]], [[Blokáda|blokád]], svalové ztuhlosti a [[Svalová dysbalance|dysbalance]], adheze měkkých struktur aj. Poruchy a bolesti. Poruchybolest často efektivně odstraňuje<ref name="MarakRadovan"/><ref name="LekariONLINE"/>, ale nepopírá své profesní meze a potřebu operačních zákroků, např. při indikaci kloubních protéz.
Významné místo v myoskeletální medicíně si získala tzv. [[Pražská myoskeletální škola]]<ref name="LekariONLINE" />, zejména neurolog a fyzioterapeut prof. [[Karel Lewit|MUDr. Karel Lewit, DrSc.]] Ten, spolu s [[Vladimír Janda|prof. Vladimírem Jandou]], [[Jan Jirout|prof. Janem Jiroutem]] a [[František Véle|doc. Františkem Vélem]], stanovil funkční diagnostiku a navrhl ucelený přístup, jímž se myoskeletální medicína odlišuje např. od klasických masáží.
Za účelem stanovení diagnózy myoskeletální medicína používá pohovor s pacientem, palpační vyhmatávání a erudované, funkční myšlení terapeuta. Ten by měl být vysokoškolsky vzdělán a dobře obeznámen s anatomicko - [[Kineziologie|kineziologickými]], [[Neurologie|neurologickými]] a jinými složkami pohybového aparátu. Zobrazovacím metodám (RTG, CT, MRI) myoskeletální medicína přisuzuje jejich význam, nicméně vidí i jejich omezení. Nezřídka totiž nekorelují s popisem pacientových bolestí a pacienti bývají léčeni neúspěšně a neúčelně.
{{Citace|"Víte, dnes jsme v zajetí zobrazovacích metod. Ale jemná, vycvičená ruka je nenahraditelná... A to je požehnání i prokletí - ty zobrazovací metody jsou prostě líp honorované. A taky operace... Ukážete doktorům na bolavé místo a už si brousej skalpely. ''Z rozhovoru s Karlem Lewitem, Dobřichovice''}}
Lékaři a terapeuti myoskeletální medicíny si vedou záznamy o postupu léčby, která bývá často kontinuální. Při svých kineziologických [[Kineziologie|kineziologických vyšetřeních]] by měli věnovat pozornost pacientovu popisu problému, zjišťovat, zda jejich nálezy tomuto popisu odpovídají, určují, zda problémy jsou rázu funkčního (chabá postura, nesprávné pohyby) či strukturálního (bolestivé tělesné struktury) a průběžně posuzují, zda jsou jimi volené terapie úspěšné. Pro léčbu používají širokou paletu terapií - jemné trakce, postizometrickou relaxaci svalů (PIR), měkké techniky, manipulaci a mobilizaci kloubů, protažení fascií, posun hlubokých tkání, [[masáž]], specifická tělesná cvičení aj. Za důležitou podmínku úspěchu považuje myoskeletální medicína pacientovu spolupráci. Doporučuje cvičení na konkrétní problém a vede pacienta k osvojení si správných pohybových vzorců. Cílem je pacientova bezbolestná a hladká pohybová aktivita, nebo alespoň minimalizace bolesti.<ref name="LekariONLINE" />
<br />