Mesiáš (Händel): Porovnání verzí

Úvodní sopránové sólo v&nbsp;tónině E dur ''Vím, že můj vykupitel žije'' je jedno z&nbsp;mála čísel&nbsp;oratoria, které zůstalo beze změny ve své původní podobě.<ref name="H26">Hogwood, str. 26–28</ref> Jeho jednoduchý jednohlasný houslový doprovod a uklidňující rytmus prý vehnaly Burneyovi do očí slzy.<ref name="L104">Luckett, str. 104–06</ref> Poté následuje klidný sbor, který vyústí do&nbsp;deklamace basů v&nbsp;D dur ''Hle, odhalím vám tajemství'', pak dlouhá árie ''Polnice&nbsp;zazní'' označená jako {{Cizojazyčně|it|''pomposo ma non allegro''}} („důstojně, ale ne rychle“).<ref name="H26"/> Händel ji původně napsal ve formě {{cizojazyčně|it|''da capo''}}, ale pravděpodobně před prvním představením ji zkrátil na {{cizojazyčně|it|''dal segno''}}.<ref>Burrows (1991), str. 99</ref> Dlouhá charakteristická melodie trubky, která předchází vystoupení sólisty a doprovází ho, je jediným významnějším instrumentálním sólem celého oratoria. Händelovo zvláštní opakované zdůraznění čtvrté slabiky „neporušitelného“ mohlo motivovat básníka&nbsp;18.&nbsp;století [[William Shenstone|Williama Shenstonea]] k výroku o tom, že „si všiml, že v některých částech&nbsp;''[[Mesiáš|Mesiáše]]'' Händela zradil úsudek; hudba tam nebyla ve shodě nebo byla dokonce v&nbsp;protikladu k&nbsp;tomu, co vyžadovala slova“.<ref name="H26"/><ref>Luckett, str. 191</ref> Po krátkém sólovém recitativu se k&nbsp;altu připojuje tenor a společně zpívají jediný duet&nbsp;Händelovy konečné verze oratoria: ''Ó smrti, kde je tvůj osten?'' Melodie je převzata z&nbsp;Händelovy kantáty z&nbsp;roku 1722 ''{{Cizojazyčně|it|Se tu non lasci amore}}'' a dle Luckettova hodnocení je tou nejúspěšnější z&nbsp;italských výpůjček.<ref name="L104"/> Duet přímo přechází do sboru ''Ale chvála buď Bohu''.<ref name="H26"/>

 

 

== Nahrávky ==