Mesiáš (Händel): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 268:
{{Poslech|soubor =Handel - messiah - 44 hallelujah.ogg|titul='''Č. 44.''' Sbor: ''Hallelujah'' (Aleluja)|vpravo|nápověda = ne}}
 
Pocit sklíčenosti se vrací tenorovým recitativem ''Všem, kteří ho vidí'' v&nbsp;tónině b moll, kterou Hogwood nazývá „vzdálenou a barbarskou“.<ref name="Hog22"/><ref>Burrows (1991), str. 64</ref> Pochmurná část oratoria pak skončí chorálem nanebevstoupení ''Pozvedněte brány'', který Händel zpočátku dělí mezi dvě sborové skupiny,; alty slouží zároveň jako doprovod sopránovému sboru i&nbsp;jako melodický hlas s doprovodem tenorů a basů.<ref>Luckett, str. 97</ref> Pro představení v sirotčinci ''Foundling Hospital'' roku 1754 Händel přidal dva lesní rohy, jež se připojí ve chvíli, kdy se sbor sjednotí ke konci čísla.<ref name="Hog22"/> Po slavnostním vyznění Kristova přijetí do nebe, které je označeno sborovou výzvou v&nbsp;D dur ''Klanějte se mu všichni Boží andělé'', prochází „[[Letnice|letniční]] část“ řadou kontrastních nálad&nbsp;– od klidné a pastorální ''Jak nádherná podívaná'' přes divadelně operní ''Proč se pohanské národy tak nespoutaně bouří''&nbsp;až k vrcholu druhé části, ''Aleluja''. To, jak zdůrazňuje Young, není sborovým vyvrcholením oratoria, i&nbsp;když člověk nemůže uniknout jeho&nbsp;„nakažlivému nadšení“.<ref>Young, str. 42</ref> ''Aleluja'' po ošidně nenáročném orchestrálním úvodu<ref name="Hog22"/> postupuje přes krátkou, jednohlasou pasáž na [[cantus firmus]] se slovy „Pro Pána Boha kralujícího všemohoucího“ k&nbsp;novému nástupu dlouho zmlklých trubek při „On bude kralovat na věky věků“. Komentátoři si povšimli, že melodie této třetí části vychází z&nbsp;populárního německého luteránského chorálu {{cizojazyčně|de|''Wachet auf''}} [[Philipp Nicolai|Philippa Nicolaie]].<ref name="Hog22"/><ref>Luckett, str. 102–04</ref>
 
=== Část III ===
[[Soubor:Worthy-is-the-lamb.jpg|náhled|vlevo|První strana závěrečného sboru „Hoden jest Beránek“ z&nbsp;Händelova rukopisu|alt=Reprodukce ruční partitury, čtyři takty a deset notových linek pod sebou; nažloutlý papír]]
 
Úvodní sopránové sólo v&nbsp;tónině E dur, ''Vím, že můj vykupitel žije'', je jedno z&nbsp;mála čísel v&nbsp;oratoriuoratoria, které zůstalo beze změny ve své původní podobě.<ref name="H26">Hogwood, str. 26–28</ref> Jeho jednoduchý jednohlasný houslový doprovod a utěšujícíuklidňující rytmyrytmus očividněprý vehnaly slzyBurneyovi do Burneyových očí slzy.<ref name="L104">Luckett, str. 104–06</ref> Po němPoté následuje tichýklidný sbor, který vedevyústí kdo&nbsp;deklamacideklamace basů v&nbsp;D dur: ''Hle, odhalím vám tajemství'', pak dlouhá árie ''Polnice&nbsp;zazní'' označená jako {{Cizojazyčně|it|''pomposo ma non allegro''}} („důstojně, ale ne rychle“).<ref name="H26"/> Händel ji původně napsal ve formě {{cizojazyčně|it|''da capo''}}, ale pravděpodobně před prvním představením ji zkrátil na {{cizojazyčně|it|''dal segno''}}.<ref>Burrows (1991), str. 99</ref> Rozšířená,Dlouhá charakteristická trumpetovámelodie melodietrubky, která předchází vystoupení sólisty a doprovází hlasho, je jediným významnýmvýznamnějším instrumentálním sólem v&nbsp;celémcelého oratoriuoratoria. Händelovo nepříjemnézvláštní opakované zdůraznění čtvrté slabiky „neporušitelného“ mohlo být zdrojem připomínekmotivovat básníka Williamse Shenstone z&nbsp;18.&nbsp;století [[William Shenstone|Williama Shenstonea]] k výroku o tom, že „mohl„si pozorovatvšiml, některé částiže v některých částech&nbsp;''[[Mesiáš|Mesiáše]]ovi'', v&nbsp;nichž Händela zradil úsudek, kde; hudba tam nebyla rovnocennáve shodě nebo byla dokonce v&nbsp;protikladu k&nbsp;tomu, co si žádajívyžadovala slova“.<ref name="H26"/><ref>Luckett, str. 191</ref> Po krátkém sólovém recitativu se k&nbsp;altu napřipojuje jedinýtenor dueta připojujespolečně tenorzpívají vjediný duet&nbsp;HändelověHändelovy finálníkonečné verziverze hudbyoratoria: ''Ó smrti, kde je tvůj osten?'' Melodie je upravenapřevzata z&nbsp;Händelovy kantáty z&nbsp;roku 1722 ''{{Cizojazyčně|it|Se tu non lasci amore}}'' a dle Luckettova pohleduhodnocení je tou nejúspěšnější z&nbsp;italských výpůjček.<ref name="L104"/> Duet přímo přechází do sboru ''Ale chvála buď Bohu''.<ref name="H26"/>
 
Hloubavé sopránové sólo ''Je-li Bůh s&nbsp;námi'' (původně napsané pro alt) cituje [[Martin Luther|Lutherův]] chorál ''{{Cizojazyčně|de|Aus tiefer Not}}''. Zahrnuje hlavní sborové finále v&nbsp;D dur: ''Hoden jest Beránek'', vedoucí k&nbsp;apokalyptickému ''Amen'', ve kterém, jak říká Hogwood, „vstup trumpet označuje konečné bouře nebes“.<ref name="H26"/> Händelův prvním životopisec John Mainwaring napsal v&nbsp;roce 1760, že tento závěr odhalil, že skladatel „stoupá ještě výše“ než v&nbsp;„obrovském úsilí geniality, ve sboru ''Aleluja''“.<ref name="L104"/> Young píše, že ''Amen'' měly na způsob [[Giovanni Pierluigi da Palestrina|Palestriny]] „jakoby roznést boční lodě a chórové ochozy nějakého velkého kostela“.<ref>Young, str. 45</ref>