Britské indickooceánské území: Porovnání verzí

Další rovina sporu se nese ve vztahu BIOT a nároků Mauriciu, resp. Seychel vůči němu. Mezinárodní právo už v 60. let 20. století uznávalo princip, podle něhož nesměly být závislé útvary (kolonie, mandáty atp.) před získáním nezávislosti rozdělovány. Mauricius o vrácení ostrovů nikdy sice oficiálně nepožádal, ale podpora Ilois a prohlášení některých jeho významných představitelů vyjadřují trvalý zájem o souostroví. Až do roku 2016 (kdy měla vypršet smlouva s USA) nicméně Mauricius jako stát nechce o BIOT jednat. Vyskytly se i určité spekulace, že by Mauricius ponechal na Diego García britsko-americkou vojenskou základnu za placený pronájem a za právo volně rozhodovat o repatriaci Ilois. To vyvolává otázku potenciálních vztahů Mauriciem a Čagoskými ostrovy, tj. zda zůstanou součástí Mauricia (např. jako autonomní region) nebo zda budou prosazovat nezávislost. (část obyvatel vyhlásila v exilu tzv. Čagoskou lidově demokratickou republiku). Může se zdát, že na nezávislost jsou ostrovy příliš „malé“, ale rozlohou jsou větší než např. [[Tuvalu]] nebo [[Nauru]] v Oceánii) a předstihují dokonce (o pouhé 2 km² souše) [[San Marino]]. Počtem obyvatel by sice byly na předposledním místě (před [[Vatikán]]em), ale pokud by se osamostatnily jiné malé útvary (např. [[Tokelau]], kde referendum v roce 2006 jen těsně neuspělo), pak by z hlediska lidnatosti s nimi byly srovnatelné. Je důležité uvést i to, že velikost státu není pro nezávislost z hlediska de iure důležitá. Jako třetí faktor vstupují do spolurozhodování Seychely, které tvořily s BIOT jeden celek před rokem 1903 a které se ve sporu rovněž angažují ve prospěch Ilois, jejichž část žije i na Seychelách. Otázkou zůstává, do jaké míry se Seychely hodlají angažovat v potenciálních požadavcích na BIOT.

 

| příjmení =

| jméno =