Rudá armáda: Porovnání verzí

Odpor Finů, minová pole, palebné léčky, tuhá zima a velké ztráty silně demoralizovaly vojáky Rudé armády. Na začátku roku [[1940]] [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilov]] odvolal [[Kirill Afanasjevič Mereckov|Mereckova]] a velení převzal [[Semjon Konstantinovič Timošenko|Timošenko]]. Ten obnovil [[1. únor|1. února]] útok na Mannerheimovu linii a využil k tomu všechny dostupné zdroje, včetně letectva. Masivní útok po celé šíři [[Karelská šíje|Karelské šíje]] a vzdušná převaha sovětského letectva způsobily, že po čtrnácti dnech zuřivých bojů musely finské jednotky ustoupit. Finové sáhli k zoufalému kroku, když odstřelili stavidla a hráze průplavu [[Saimaa]], aby vzniklé záplavy zbrzdily nepřátelský postup a vlastní jednotky získaly čas k ústupu na západ. Zaplavená území a potíže se zásobováním zbrzdily další postup Rudé armády a nastala patová situace. [[12. březen|12. března]] [[1940]] ([[13. březen|13. března]] finského času) byl podepsán [[Moskevský mír]]. Finsko muselo SSSR odstoupit velkou část svého území (celkem 57 000 km2 v oblasti [[Karélie]]), ale na druhou stranu uhájilo svou nezávislost. Ztráty Rudé armády činily 400 000 vojáků, 3 500 tanků a obrněných vozidel a 600 letadel. Finové přišli o 71 000 vojáků, 16 tanků a 70 letadel.