Carmen: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+upravit |
mírné úpravy stylu, snad k lepšímu |
||
Řádek 21:
'''''Carmen''''' je čtyřaktová [[opera]] francouzského skladatele [[Georges Bizet|Georgese Bizeta]]. [[Libreto]], které napsali [[Henri Meilhac]] a [[Ludovic Halévy]], je založeno na stejnojmenné novele [[Prosper Mérimée|Prospera Mériméea]]. Toto scénické dílo bylo poprvé provedeno v [[Théâtre de l'Opéra-Comique]] (Divadlo komické opery) v [[Paříž]]i dne 3. března 1875. Při [[Premiéra|premiéře]] opera šokovala obecenstvo a způsobila skandál svým porušením dobových konvencí.
Bizet zemřel náhle po 33. představení opery, aniž
Opera je napsána v žánru ''[[opéra comique]]'' s hudebními čísly propojenými mluvenými dialogy. Děj je umístěn do [[Sevilla|Sevilly]] v jihozápadním [[Španělsko|Španělsku]] a jejího okolí. Vypráví o tragickém příběhu Dona Josého, naivního vojáka, který je sveden úskoky ohnivé a zároveň svému osudu odevzdané [[Romové|cikánky]] Carmen. José opouští svou milou z mládí Micaëlu a utíká od vojenských povinnosti, přesto nakonec ztrácí Carmeninu lásku kvůli proslulému [[toreador]]ovi Escamillovi. Děj končí opět v Seville v blízkosti arény pro [[býčí zápas]]y, kde José v žárlivém zoufalství probodne svou bývalou milenku dýkou, když se Carmen odmítne k němu vrátit. Vyobrazení proletářského života dělnic z továrny na cigarety, pašeráckého prostředí, nemorálnosti a bezpráví a tragická smrt hlavní postavy na jevišti znamenaly průlom ve [[Francouzská opera|francouzské opeře]] a vyvolávaly kontroverze.
Po premiéře se většina recenzí vyjadřovala kriticky
Hudební kvality opery ''Carmen'' od té doby doznaly širokého uznání pro brilantní melodie, harmonii, atmosféru, instrumentaci a také dovednost, s jakou Bizet dokázal hudebně reprezentovat emoce a utrpení svých postav. Po smrti skladatele byla partitura předmětem významných změn, včetně zavedení [[recitativ]]ů namísto původních mluvených dialogů; neexistuje standardní vydání opery a existují různé názory na to, jaké verze nejlépe vyjadřují Bizetovy záměry. Opera byla mnohokrát nahrána, od první akustické nahrávky v roce 1908 až po mnohé televizní a filmové záznamy a scénické adaptace.
Řádek 35:
Přestože byl Bizet laureátem [[Římská cena|Římské ceny]], měl v Paříži 60. let 19. století velké problémy s uváděním svých scénických děl. Dva hlavní operní domy, [[Opéra national de Paris|Národní pařížská opera]] (Opéra national de Paris, Opéra) a [[Théâtre de l'Opéra-Comique|Komická opera]] (Théâtre national de l'Opéra-Comique, Opéra-Comique), uváděly tehdy hlavně konzervativní repertoár, což omezovalo příležitosti pro mladé francouzské talenty.<ref>Steen, str. 586</ref> Bizetův profesionální vztah s Léonem Carvalhem, ředitelem nezávislé společnosti a stejnojmenného divadla [[Théâtre-Lyrique|Théâtre Lyrique]], mu umožnil přivést na scénu dvě celovečerní opery, ''[[Lovci perel|Lovce perel]]'' (1863) a ''Krásku z Perthu'' (1867), žádná z nich však u veřejnosti nedosáhla většího úspěchu.<ref>Curtiss, str. 131–42</ref><ref>Dean 1965, str. 69–73</ref>
Když se po [[Prusko-francouzská válka|francouzsko-pruské válce]] v letech 1870–1871 do Paříže opět navrátil umělecký život, Bizet
Bizet byl potěšen zakázkou Opéra-Comique a vyjádřil svému příteli Edmundovi Galabertovi své uspokojení „v absolutní jistotě, že jsem našel svou cestu“.<ref name="D100">Dean 1965, str. 100</ref> Námět byl předmětem diskusí mezi skladatelem, libretisty a managementem Opéra-Comique; Adolphe de Leuven učinil jménem divadla několik návrhů, které byly zdvořile odmítnuty. Byl to Bizet, který jako první navrhl adaptaci [[Novela (literatura)|novely]] Prospera Mériméea ''Carmen''.<ref>McClary, str. 15</ref>
== Postavy ==
Řádek 160:
=== Charakter postav ===
Většina postav v ''Carmen'' – vojáci, pašeráci, cikánské ženy a vedlejší postavy Micaëla a Escamillo – jsou v rámci tradice ''opéra comique'' relativně známými typy, ačkoli poněkud neobvyklý byl jejich proletářský původ.<ref name="OMO"/> Dvě hlavní postavy, José a Carmen,
Muzikolog Winton Dean pokládá Josého za ústřední postavou opery:
Carmen sama, říká Dean, je novým druhem operní hrdinky představující nový druh lásky, ne nevinnou povahu spojenou se „neposkvrněnou sopránovou“ školou, ale něco mnohem živočišnějšího a nebezpečnějšího. Její rozmary, neohroženost a láska ke svobodě jsou všechny hudebně zastoupeny: „Je vykoupena z jakéhokoli podezření z vulgárnosti díky své odvaze a fatalismu tak živě realizovaného v hudbě“.<ref name="Grove"/><ref name="D225">Dean 1965, str. 224–25</ref> Curtiss naznačuje, že Carmenin charakter, duchovně i hudebně, může být ztělesněním vlastní podvědomé Bizetovy touhy po svobodě, která mu byla odepřena jeho svazujícím manželstvím.<ref>Curtiss, str. 405–06</ref> Americký kritik Harold Schonberg přirovnává Carmen k „ženskému Donu Giovannim. Raději by zemřela, než aby sama sobě lhala.“<ref>Schonberg, str. 35</ref> Dramatická osobnost postavy a rozsah nálad, které musí vyjádřit, vyžadují výjimečné herecké a zpěvácké talenty. To odradilo některé z nejvýznamnějších operních pěvkyň; [[Maria Callas]], i když nahrála její part, ji nikdy nezpívala na jevišti.<ref>Azaola (ed.), str. 9–10</ref> Hudební vědec Hugh Macdonald poznamenává, že „francouzská opera nikdy nevytvořila další takovou [[femme fatale]] jako Carmen“, i když možná ovlivnila některé hrdinky [[Jules Massenet|Massenetových]] oper. Macdonald naznačuje, že mimo francouzský repertoár mohou být [[Richard Strauss|Strausova]] [[Salome (Strauss)|Salome]] a [[Lulu (Berg)|Lulu]] [[Alban Berg|Albana Berga]] „považovány za vzdálené zvrhlé potomky Bizetovy svůdnice“.<ref name="OMO2">{{Citace elektronické monografie|příjmení= Macdonald|jméno= Hugh|titul= Carmen|url= http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/O008315?q=Carmen&hbutton_search.x=37&hbutton_search.y=9&source=omo_t237&source=omo_gmo&source=omo_t114&search=quick&pos=22&_start=1#firsthit|vydavatel= Oxford Music Online|datum přístupu= 29 March 2012|jazyk=anglicky}}</ref>
Bizet údajně pohrdal hudbou, kterou napsal pro Escamilla: „žádali splašky, a tak je dostali“,
== Historie uvádění ==
Řádek 182:
Novinové recenze nazítří po premiéře se nesly v tónech od zklamání až po rozhořčení. Konzervativnější kritici si stěžovali na „wagnerismus“ a přehlušení hlasu orchestrem.<ref name="Dean 1965, str. 117">Dean 1965, str. 117</ref> Byli konsternováni, že hrdinka je spíše amorální svůdkyní než ctnostnou ženou;<ref>Steen, str. 604–05</ref> Galli-Mariino pojetí role popsal jeden kritik jako „opravdové ztělesnění hříchu“.<ref name="Dean 1965, str. 117"/> Jiní srovnávali práci nepříznivě s tradičním repertoárem Opéra-Comique autorů [[Daniel Auber|Aubera]] a [[François Adrien Boieldieu|Boieldieua]]. Léon Escudier v ''L'Art Musical'' označil hudbu ''Carmen'' jako „nudnou a obskurní… sluch se unavuje čekáním na kadenci, která nikdy nepřichází“.<ref>Dean 1965, str. 118</ref> Zdálo se, že Bizet obecně nedokázal splnit očekávání, a to jak těch, kteří (vzhledem k minulým spojením Halévy a Meilhaca) očekávali něco ve stylu Offenbacha, tak i kritiků jako Adolphe Jullien, kteří předpokládali [[Richard Wagner|wagneriánské]] hudební drama. Mezi několika málo pozitivními kritiky byl básník [[Théodore de Banville]]; píšící do ''Le National'', chválil Bizeta za předvedení dramatu se skutečnými muži a ženami místo obvyklých „loutek“ žánru Opéra-Comique.<ref>Curtiss, str. 408–09</ref>
Během svého počátečního uvádění v Opéra-Comique se ''Carmen'' nedočkala zvláštní obliby veřejnosti; nějaký čas se střídavě hrála spolu s mnohem populárnějším [[Giuseppe Verdi|Verdiho]] ''[[Rekviem (Verdi)|Requiem]]''.<ref>Curtiss, str. 379</ref> ''Carmen'' se často uváděla v poloprázdném sále, dokonce i když vedení velké množství vstupenek rozdalo.<ref name="Grove"/> Ráno 3. června, den po 33. představení opery, Bizet náhle ve věku 36 let zemřel. Byl to den jeho svatebního výročí. Představení bylo toho večera zrušeno; tragické okolnosti přinesly dočasné zvýšení veřejného zájmu během krátkého období před skončením sezóny.<ref name="OMO"/> Du Locle uvedl ''Carmen'' znovu v listopadu 1875 s původním obsazením a do 15. února 1876 proběhlo dalších 12 představení, takže za jeden rok od premiéry se v Paříži konalo celkem 48 představení v původní produkci.<ref name="C427">Curtiss, str. 427–28</ref> Mezi těmi, kteří navštívili jedno z těchto pozdějších představení, byl ruský skladatel [[Petr Iljič Čajkovskij]], který napsal své mecenášce [[Naděžda von Meck|Naděždě von Meck]]: „''Carmen'' je mistrovské dílo v každém smyslu slova... jeden z těch vzácných výtvorů, které vyjadřují úsilí celé hudební epochy.“<ref>Weinstock, str. 115</ref> Po závěrečném uvedení první série však ''Carmen'' nebyla v Paříži provedena až do roku 1883.<ref name="Grove"/>
=== Další rané inscenace ===
Řádek 230:
=== Různé verze provedení opery ===
Většina inscenací mimo Francii následovala vzor vytvořený ve Vídni a zahrnovala bohaté baletní mezihry a další podívanou, praxi, kterou opustil [[Gustav Mahler|Mahler]], když dílo znovu uvedl ve Vídni roku 1900.<ref name="N248"/> Ještě v roce 1919 si zestárlý Bizetův současník [[Camille Saint-Saëns]] stěžoval na „podivný nápad“ s přidáním baletu, který považoval za „šeredný kaz na tomto mistrovském díle“, a
V Opéra-Comique po svém oživení v roce 1883 byla ''Carmen'' vždy uváděna v mluvené verzi s minimálními hudebními ozdobami.<ref name="D218"/> Do roku 1888, 50. výročí Bizetova narození, tam byla opera provedena 330 krát; <ref name="C435"/> do roku 1938, jeho stoletého výročí, celkový počet představení ''Carmen'' v tomto v divadle dosáhl 2271.<ref>Steen, str. 606</ref> Nicméně mimo Francii zůstala praxe užívání recitativů po mnoho let normou; inscenace londýnské Carl Rosa Opera Company z rocku 1947 a inscenace Waltera Felsensteina roku 1949 v Komische Oper Berlin jsou mezi prvními známými příklady, kdy byla dialogová verze použita jinde než ve Francii.<ref name="D218">Dean 1965, str. 218–21</ref><ref>Neef, str. 62</ref> Žádná z těchto inovací však příliš nenarušila běžnou praxi; podobný pokus byl proveden v Covent Garden v roce 1953, byl ale spěšně stažen a první americkou produkci s mluvenými dialogy v Coloradu roku 1953 stihl podobný osud.<ref name="D218"/>
Dean komentoval toto pokřivení dramatické složky, způsobené potlačením dialogů; výsledný efekt je podle něj to, že děj se pohybuje vpřed „v sérii trhaných skoků namísto hladkého přechodu“, a že většina vedlejších postav je značně upozadněna.<ref name="D218"/><ref>McClary, str. 18</ref> Teprve koncem 20. století
== Hudba ==
Řádek 264:
|nápověda = ne
}}
Druhé jednání začíná krátkou předehrou, založenou na melodii, kterou José zpívá v zákulisí před dalším nástupem.<ref name="D221"/> Sváteční scéna v hostinci předchází Escamillově bouřlivému příchodu, ve kterém je sborový zpěv davu doprovázen hudebním doprovodem s dominujícími [[Žesťový nástroj|
{{Poslech
| soubor = Bizet - Entr'acte to Act III from Carmen (Musopen).ogg
Řádek 272:
|nápověda = ne
}}
Předehra 3. jednání byla původně určena pro partituru scénické hudby k Bizetově ''[[Arlésanka|Arlésance]]'' (''L'Arlésienne''). Newman ji popisuje jako „nádhernou miniaturu s velkým dialogem a propojením mezi [[Dřevěný nástroj|dřevěnými nástroji]]“.<ref>Newman, str. 284</ref> S postupem jednání , je v hudbě cítit zřejmé napětí mezi Carmen a José. V karetní scéně se živé duety Frasquity a Mercédès po příchodu Carmen stávají zlověstnými; osudový motiv podtrhuje její předtuchu smrti. Vstupní árie Micaëly hledající Josého je formou tradiční kus, ačkoli hlubokého cítění. Předchází mu a uzavírá ho volání lesních rohů.<ref name="A19">Azaola (ed.), str. 19–20</ref> Střední část jednání zaujímá Escamillo a José, nyní již zjevní sokové v soupeření o Carmeninu přízeň. Hudba odráží jejich kontrastní postoje: Escamillo zůstává, jak říká Newman: „neporazitelně zdvořilý a ironický“, zatímco José je zasmušilý a agresivní.<ref>Newman, str. 289</ref> Když Micaëla prosí Josého, aby s ní šel k matce, tvrdost Carmeniny hudby odhaluje její nesympatickou stránku. Když José odchází a slibuje, že se vrátí, osudové téma je krátce slyšet v dřevěných deších.<ref>Newman, str. 291</ref> Sebejistý zákulisní zvuk odjíždějícího Escamilla zpívajícího toreadorův refrén,
{{Poslech
| soubor = Bizet - Entr'acte to Act IV from Carmen (Musopen).ogg
| |||