Mesiáš (Händel): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→19. století: opr. značka: editace z Vizuálního editoru |
→20. století a dále: opr. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 128:
Jedním z důvodů popularity obrovských představení byla všudypřítomnost amatérských sborů. Anglický dirigent [[Thomas Beecham]] napsal, že po dvě stě let byl v Británii sbor „národním médiem hudebního projevu“. V době úpadku viktoriánských pěveckých spolků však zaznamenal „prudkou a silnou reakci proti monumentálním představením… výzvy z několika stran, že Händel by se měl hrát a poslouchat tak jako v letech 1700 až 1750“.<ref>Beecham, str. 6–7</ref> Na konci století byli skladatel [[Frederick Bridge]] a muzikolog T. W. Bourne průkopníky revitalizace ''Mesiáše'' v Händelově orchestraci a Bourneova editorská práce byla základem pro další akademické verze na počátku 20. století.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Armstrong|jméno= Thomas|titul= Handel's 'Messiah'|periodikum =The Times|datum= 1943-04-02|strany=5|jazyk=anglicky}}</ref>
=== Od 20. století
[[Soubor:Ebenezer-prout.jpg|náhled|vpravo|upright|Ebenezer Prout v roce 1899|alt=Černobílý portrét starého vousatého muže sedící v křesle s rozloženou velkou knihou.]]
Přestože
{{Citace|[P]okusy, které čas od času provedly naše hudební společnosti k tomu, aby uvedly Händelovu hudbu tak, jak si myslely, že by měla být prováděna, jakkoli ve vážném záměru a jakkoli pečlivá je příprava, jsou předurčeny k selhání ze samotné povahy případu. S našimi velkými sborovými společnostmi jsou další doprovody jakous nutností pro efektivní výkon; a otázka není ani to zdali, ale jak mají být napsány.<ref name=prout1/>|}}
|