Mesiáš (Händel): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 128:
Jedním z&nbsp;důvodů popularity obrovských představení byla všudypřítomnost amatérských sborů. Anglický dirigent [[Thomas Beecham]] napsal, že po dvě stě let byl v&nbsp;Británii sbor „národním médiem hudebního projevu“. V době úpadku viktoriánských pěveckých spolků však zaznamenal „prudkou a silnou reakci proti monumentálním představením… výzvy z&nbsp;několika stran, že Händel by se měl hrát a poslouchat tak jako v&nbsp;letech 1700 až 1750“.<ref>Beecham, str. 6–7</ref> Na konci století byli skladatel [[Frederick Bridge]] a muzikolog T.&nbsp;W.&nbsp;Bourne průkopníky revitalizace ''Mesiáše'' v&nbsp;Händelově orchestraci a Bourneova editorská práce byla základem pro další akademické verze na počátku 20.&nbsp;století.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Armstrong|jméno= Thomas|titul= Handel's 'Messiah'|periodikum =The Times|datum= 1943-04-02|strany=5|jazyk=anglicky}}</ref>
 
=== Od 20. století a dále ===
[[Soubor:Ebenezer-prout.jpg|náhled|vpravo|upright|Ebenezer Prout v&nbsp;roce 1899|alt=Černobílý portrét starého vousatého muže sedící v&nbsp;křesle s&nbsp;rozloženou velkou knihou.]]
 
Přestože pove 20.&nbsp;století přetrvávala tradice uvádění oratoria jako obrovskéhorozsáhlými představení s&nbsp;takovými velkými souborytělesy jako jejsou společnostsbor [[Royal Choral Society]], [[Mormonský chrámový sbor]] a společnostsbor [[Huddersfield Choral Society]],<ref name="blyth"/> rostlo volání po představeních, které by byly více věrné Händelově pojetí. Na přelomu století napsal časopis ''The Musical Times'' o&nbsp;„přidaných doplňcích“ Mozarta a dalších, „Není čas, aby některé z&nbsp;těchto přídavků k&nbsp;Händelově partituře byly vynechány?“<ref>{{citace periodika|titul= The Sheffield Musical Festival|periodikum= The Musical Times|ročník= 40|číslo= 681|datum= listopad 1899|strany=738|jstor= 3367781|jazyk=anglicky}} </ref> V&nbsp;roce 1902 vytvořil muzikolog [[Ebenezer Prout]] novou edici partitury, pracující spíše s&nbsp;Händelovými originálními rukopisy než s&nbsp;poškozenými tištěnými verzemi s&nbsp;chybami hromaděnými z&nbsp;jednoho vydání do druhého.{{refn|Mnohá vydání před rokem 1902, včetně Mozartových, pocházejí z nejstaršího tištěného vydání partitury, známé jako Walsh Edition, publikované v 1767.<ref name=prout1/>|group= "pozn."}} Prout však vycházel z&nbsp;předpokladu, že věrná reprodukce Händelova původního rukopisu by nebyla praktická:
 
{{Citace|[P]okusy, které čas od času provedly naše hudební společnosti k tomu, aby uvedly Händelovu hudbu tak, jak si myslely, že by měla být prováděna, jakkoli ve vážném záměru a jakkoli pečlivá je příprava, jsou předurčeny k selhání ze samotné povahy případu. S našimi velkými sborovými společnostmi jsou další doprovody jakous nutností pro efektivní výkon; a otázka není ani to zdali, ale jak mají být napsány.<ref name=prout1/>|}}