Josef Klíma (orientalista): Porovnání verzí

Narodil se ve Vídni v české rodině. Jeho otec [[Doktor práv#Historie titulu|JUC.]] Alois Klíma, nar.(* 17. 8.srpna 1866 ve Chvatěrubech,) byl ministerským úředníkem (''k. k. Ministerial Oberkomissar des Wiener Handelsministeriums''). Matka Marie Klímová, roz. Iserlová, se narodila 24. 3.března 1876 v Hradišti u Blovic (kde byl její otec Franz Iserle byl důchodním na panství hraběte [[Pálffyové|Eduarda Pálffyho]]).

VJosef Klíma začal v září 1915 začal ve Vídni chodit do soukromé české školy. V listopadu 1918 rodina odjela do Čech, v květnu 1919 našla definitivní bydliště v Praze. Od září 1920 studoval na 1. českém reálném a vyšším gymnasiu v Křemencově ulici. Zde ho ovlivňovali jeho vyučující – třídní prof. historik [[Čeněk Chyský]], orientalista dr. [[Felix Tauer]] a zejména prof. latiny [[Václav Niederle]] – ten vodil gymnazisty na přednášky [[Bedřich Hrozný|Bedřicha Hrozného]], [[František Lexa|Františka Lexy]], [[Jan Rypka|Jana Rypky]] a [[Vincenc Lesný|Vincence Lesného]]. V roce 1928 složil [[Maturita|maturitu]] s rozšířenými zkouškami z latiny, řečtiny a francouzštiny.

V letech 1928–1932 studoval na [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze]] ([[promoce]] 16. 12.prosince 1932, [[promotor (funkce)|promotor]] prof. [[Otakar Sommer]]) a od 1932 i na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě UK]], kde poslouchal přednášky Bedřicha Hrozného. Na [[Německá univerzita v Praze|německé univerzitě v Praze]] od roku 1930 studoval babylonské, asyrské a [[chetitologie|chetitské]] právní texty u [[Mariano San Nicolò|M. San Nicolòa]] a Paula Koschakera; byl mimořádným žákem [[Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy|Teologické fakulty]] u prof.profesora [[Václav Hazuka|Václava Hazuky]]. V letech 1932–1939 byl neplaceným asistentem u O. Sommera, přičemž dále studoval klasickou filologii a dějiny antických zemí (1932–1936). Své znalosti prohluboval ve třech zahraničních sférách – italské (Řím, Bologna, Benátky), francouzské (v Paříži u překladatele [[Chammurapiho zákoník|Chammurapiho zákoníku]] Jean-Vincenta Scheila) a německé (Berlín, Mnichov, v Lipsku u [[Benno Landsberger|Benno Landsbergera]]).

Mnozí posluchači semináře v Lipsku zůstali jeho celoživotními přáteli – prof. biblistiky v Amsterodamu Martin Beek, J. J. Stamm z Bernu, [[Rudolf Ranoszek|R. Ranoszek]] z Varšavy, [[Armas Salonen|A. Salonen]] z Helsinek, F. R. Kraus z Leidenu, domácí H. S. Schuster a H. Petschow, o rok starší český kolega asyriolog (filolog) [[Lubor Matouš]]. Postupně navazoval desítky a desítky dalších známostí a přátelství, to mu umožnilo mj. získávat darem či složitou výměnou publikace odborné literatury. (Část knižního fondu z pozůstalosti Josefa Klímy byla začleněna do knihovny Ústavu starého Předního východu a srovnávací jazykovědy FF UK – čítá kolem 800 svazků monografií a periodik a asi 2000 separátů, téměř kompletně je zde zastoupena základní klínopisná literatura.)

7. října 1950 byl jmenován činným vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu ČSAV a věnoval se stále intenzívněji jen vědecké práci. Po smrti Bedřicha Hrozného byl 4. září 1953 pověřen vedením oddělení Předního východu v Orientálním ústavu; působil zde až do nuceného odchodu do důchodu (1. 7.července 1971). Během své činnosti v OÚOrientálním ústavu si vybudoval pozici mezinárodně uznávaného odborníka. K tomu přispělo i jeho vynikající jazykové vybavení – plynně hovořil německy, francouzsky, italsky, anglicky, slovensky; samozřejmě ovládal latinu, starořečtinu a novořečtinu, velmi dobře se domluvil polsky a rusky; v zahraničí a při styku s cizinci se snažil mluvit jejich jazykem, např. španělsky, portugalsky, maďarsky.

Jeho vědecká práce byla oceněna především v zahraničí. V Krakově mu byl 9. 5.května 1964 byl udělen doktorát honoris causa [[Jagellonská univerzita|Universitatis Iagellonicae]]. V Lutychu obdržel 5. 4.dubna 1968 medaili [[Université de Liège]]. V roce 1970 byl jednomyslně zvolen stálým členem-korespondentem Académie des Inscriptions et Belles-Lettres (Institut de France) v Paříži (jako druhý Čechoslovák po Bedřichu Hrozném). Byl členem Comité de Direction de la Revue Internationale des Droits de l´Antiquité (Brusel) a Comitato Scientifico Internazionale di IVRA (Catania); členem komise pro vydávání klínopisných textů Bavorské akademie věd. Byl členem redakční rady Archivu orientálního (organizuje pětisvazkové tzv. ''Symbolae Hrozný'' jako suplement AO), Nového Orientu, New Orient Bimonthly.

V únoru 1972 vystupoval v Československé televizi v pořadu ''Kolébka civilizace'' (o Mezopotámii, Sumerech, archeologii a kultuře zaniklé civilizace -– uváděla [[Marta Heinová]]). Do poloviny 70. let externě přednášel několik semestrů na Pedagogické fakultě UK, přednášky byly pojaty do učebnice ''Základy etopedie''.