Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 468 bajtů ,  před 8 měsíci
bez shrnutí editace
[[Soubor:Kratky,_Frantisek_-_Kolin,_postovni_schranka_(28.10._1918).jpg|náhled|vlevo|Zamalovávání symbolů monarchie na [[Poštovní schránka|poštovní schránce]] v [[Kolín]]ě dne 28. října 1918]]
{{Podrobně|Vznik Československa}}
Nezávislost Československa byla prohlášena [[28. říjen|28. října]] [[1918]] pětičlenným [[Národní výbor československý|Národním výborem]] v Praze (jehož členy byli [[Antonín Švehla]], [[Alois Rašín]], [[Jiří Stříbrný]], [[Vavro Šrobár]] a [[František Soukup]] - „[[muži 28. října]]“), a to v součinnosti se zahraniční akcí [[Československá národní rada|Československé národní rady]], která se již o 4 dny dříve prohlásila za prozatímní vládu nového státu. Národní výbor prosadil v zájmu uchování veřejného pořádku kontinuitu zákonů a vládl prostřednictvím [[dekret]]ů. Počátečním problémem bylo sestavení československého parlamentu. Jelikož volby byly zatím nereálné, byl parlament – [[Revoluční národní shromáždění]] – poskládán na základě voleb z roku [[1911]] do rakousko-uherského sněmu. Slovensko bylo zastoupeno 44 jmenovanými poslanci. Národní výbor předal své pravomoci na prvním zasedání Národního shromáždění [[14. listopad]]u 1918, kdy byl prezidentem zvolen [[Tomáš Garrigue Masaryk]], předsedou vlády [[Karel Kramář]], ministrem zahraničí [[Edvard Beneš]] a ministrem vojenství [[Milan Rastislav Štefánik]]; také byl slavnostně sesazen [[Habsbursko-lotrinská dynastie|rod Habsburků]] a byla přijata [[prozatímní ústava]]. Němci neměli v tomto parlamentu zastoupení žádné (odmítli se zúčastnit), přestože jich bylo více než Slováků. Na základě poválečné [[Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona|deklarace]] prezidenta USA [[Woodrow Wilson|Thomase Woodrowa Wilsona]], která hovoří o právu národů Rakouska-Uherska na autonomii, a byla vyhlášena jako základní princip mírového ujednání, se většina [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] hlásila k Německu či Rakousku. V nárokovaných oblastech formálně převzaly výkonnou moc německé národní orgány z rukou císaře dne 31. října 1918. Česká reprezentace se odmítla pohraničních území vzdát s odůvodněním, že nový československý stát nemůže ekonomicky, sociálně ani politicky existovat bez pohraničí českých zemí jinak, než jako koloniální protektorát Velkého Německa. Rozhodla se proto pro vojenské obsazení nárokovaného území [[Obsazení Sudet (1918)|Sudet]] a vojenské potlačení následné [[Sudetská demonstrace|Sudetské demonstrace]]. Stejně tak jako sudetští Němci k Německu či Rakousku se Maďaři na jihovýchodě Slovenska se zase hlásili k Maďarsku.
 
[[Pařížská mírová konference (1919)|Mírová konference v Paříži]] uzavřela většinu územních sporů. Československou delegaci vedli Karel Kramář a Edvard Beneš. Konference schválila vyhlášení Československé republiky, rozprostírající se na území historických [[Země Koruny české|zemí Koruny české]] ([[Čechy|Čech]], [[Morava|Moravy]] a malé části [[České Slezsko|Slezska]]) a části [[Horní Uhry|Horních Uher]] ([[Slovensko]] a [[Podkarpatská Rus]]). Území [[Lužice]], které Beneš nárokoval na základě příslušnosti Českému království do [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] a [[Kladské hrabství]], ztracené spolu se Slezskem za [[Války o rakouské dědictví|Tereziánských válek]], zůstaly německé. Dohoda stvrzující konferenci byla podepsána s německými delegáty [[10. září]] [[1919]] a v mezinárodní platnost měla vstoupit [[10. ledna]] [[1920]]. Stejně tak Československo nezískalo ani širší území v okolí Bratislavy, dnes patřící [[Rakousko|Rakousku]] (jemuž byly mírové podmínky předloženy [[2. června]] [[1919]] a po menších změnách v podmínkách týkajících se hospodářství a financí byla mírová smlouva podepsána v Saint-Germain-en Laye dne [[10. září]] [[1919]]), ani rozsáhlejší oblasti v okolí pohoří [[Mátra]] a [[Bük]] spolu s městem [[Miskolc]], které si zachovalo [[Maďarsko]]. Do nové republiky tak bylo začleněno 6 etnických skupin s různými historickými, politickými a ekonomickými tradicemi. V článku 86 Versailleské smlouvy se však Československo zavázalo přijmout v budoucnosti případná opatření, která by vítězné mocnosti udělaly k ochraně menšin na československém území.<ref>[https://cs.wikisource.org/wiki/Versaillesk%C3%A1_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_86 ]</ref>
[[Soubor:První Československá republika do 1928.jpg|náhled|200px|Československo do roku 1928]]
[[Soubor:První Československá republika.SVG|náhled|200px|Československo po roce 1928]]
Problémem byly samotné hranice státu. S&nbsp;Německem a Rakouskem se větší část průběhu hranic vyřešila na základě historického vývoje, tedy aplykacíaplikací historického práva. Saint-germainská konference Československu z důvodu obrany navíc přidělila i severní svahy Krkonoš (což se nakonec nezrealizovalo). S&nbsp;Maďarskem však žádné historické hranice neexistovaly – ty proto určila zmiňovaná konference v Paříži na základě Benešových 7&nbsp;memorand. I&nbsp;přes potvrzení [[Trianonská smlouva|Trianonské smlouvy]] z roku 1920 musela na území zasáhnout [[Československá armáda|československá]] a [[rumunská armáda]]. SlovenskoÚzemí Slovenska bylo tisíc let součástí koruny uherské a zde se, v rozporu s postupem v Čechách, na Moravě a ve Slezkem, uplatnilo přirozené právo.<ref>[https://www.e15.cz/rozhovory/vznik-ceskoslovenska-zatezuji-stale-zive-lzi-o-utrpeni-pod-rakouskem-rika-historik-jiri-rak-1352831 Vznik Československa zatěžují stále živé lži o utrpení pod Rakouskem, říká historik Jiří Rak]</ref> Metropolí Slovenska se stala [[Bratislava]] (původním jménem Prešpurk), přestože etnicky byla z 80 procent Německá a Maďarská. Tomáš Garrigue Masaryk ale tvrdil, že Československo potřebuje Dunaj a velmoci se připojily k jeho nárokům.<ref>[https://tv.idnes.cz/technika/bratislava-masaryk-prespurk.V190103_114440_idnestv_vov Potřebujeme Dunaj, tvrdil TGM a obsadil Bratislavu]</ref> Vznikl i spor o území [[Těšínsko|Těšínska]]. Z&nbsp;pohledu historického práva náleželo celé Těšínsko k [[Země Koruny české|zemím Koruny české]], nárok si na něj z etnických důvodů ale činilo i nově vzniklé [[Polsko]]. Po [[Sedmidenní válka|krátkém československo-polském vojenském střetnutí]] bylo Těšínsko rozhodnutím mezinárodní [[konference ve Spa|arbitráže ve Spa]] rozděleno mezi oba státy. Poslední spor byl ohledně průmyslově zaostalé Podkarpatské Rusi, kterou si nárokovala kromě Československa také [[Ukrajinská lidová republika]] (1918–19), s níž však tehdejší Podkarpatská Rus vůbec nesousedila (byla oddělena Polskem a Rumunskem), a také Maďarsko. Situaci opět musela řešit československá armáda, resp. čs. legionáři spolu s rumunskou armádou.
 
Další problémy nově vzniklého státu byly také výrazné hospodářské a sociální rozdíly mezi tzv. historickými zeměmi (Čechy, Morava, Slezsko) a Slovenskem, resp. Podkarpatskou Rusí. Na Slovensko odcházeli čeští lékaři, učitelé a úředníci. Roku 1919 byla založena [[Univerzita Komenského v Bratislavě|Bratislavská univerzita]], 1920 [[Slovenské národní divadlo]]. Stále se však část Slováků a zejména více než 3 miliony Němců a 700 tisíc Maďarů necítili být rovnocennou součástí republiky a postupně tak narůstaly vnitřní rozpory. Mnozí Slováci po vzniku Československa pociťovali nostalgii z odštěpení od Uherska, ovšem ve 30. letech se již jednalo o okrajovou záležitost.<ref>{{Citace elektronického periodika
Anonymní uživatel