Hrabě Monte Cristo: Porovnání verzí

{{Přesunout|Hrabě Monte Cristo|komentář = údajně název jediného poválečného úplného překladu románu}}

| název = Hrabě Monte-Christo Cristo

'''''Hrabě Monte-Christo''''', nebo také '''''Hrabě Monte-Cristo''''', ([[1844]]–[[1845]], ve [[Francouzština|francouzském]] originále ''Le comte de Monte-Cristo'') je po ''[[Tři mušketýři|Třech mušketýrech]]'' druhý nejznámější historicko-dobrodružný [[román]] francouzského spisovatele [[Alexandre Dumas starší|Alexandra Dumase staršího]]. IPoprvé tentobyl vydán v letech [[román1844]] až [[1845]]. I tento román napsal Dumas (stejně jako většinu svých nejznámějších děl) ve spolupráci s profesorem historie [[Auguste Maquet|Augustem Maquetem]]. Do [[Čeština|češtiny]] jej vnaposledy průběhupřeložili času[[Milena přeložiliTomášková]] a [[Jan Vladislav]], již předtím existovaly překlady starší, první z nich vytvořil [[MilenaJan TomáškováAleš Šubert]] aroku jiní1861.

Děj [[román]]urománu se odehrává na pozadí společenských poměrů ve [[Francie|Francii]] v bouřlivém období od pádu [[císař]]ecísaře [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] a návratu [[Bourboni|Bourbonů]] na [[Francie|francouzský]] trůn v roce [[1815]] až do [[Červencová revoluce|červencové revoluce]] v roce [[1830]]. Jeho ústředním [[námět]]em je [[příběh]] Edmonda Dantèse, lodního důstojníka na obchodní lodi Faraón. Kapitán Faraóna během plavby zemřel a Dantès mu slíbil, že navštíví ostrov [[Elba]]. Na ostrově se setkal s Napoleonem a dostal od něj dopis pro Noirtiera. O dopisu se nesměl nikomu zmínit. Edmond Dantès měl před [[Svatba|svatbou]] s dívkou Mercedes a měl se stát kapitánem na lodi Faraón. Stal se tak terčem závisti lodního účetního jménem Danglars. Ten se spojil s mladým [[Katalánsko|Kataláncem]] Fernandem Mondegem, kterému se zase líbila Mercedes, a společně napsali udavačský dopis, ve kterém označili Dantèse za bonapartistu. Edmond byl v den svých zásnub zatčen a vyslýchán návladním Villefortem. Ten byl zprvu vstřícný, ale jakmile uslyšel jméno Noirtier, nechal Edmonda odvést do [[Pevnost If|pevnosti If]]. Pan Noirtier byl totiž Villefortův otec, a dopis by mohl zhoršit Villefortovo [[profesionál]]ní postavení.

Edmond Dantès strávil ve [[Věznice|vězení]] bez [[soud]]u čtrnáct let. Ze začátku věznění ho sžírala samota a pokoušel se o [[Sebevražda|sebevraždu]], ale jednoupozději se k němu ze sousední vězeňské cely prokopal [[Abbé Faria]]. Doufal, že jím vykopaná chodba povede k [[Středozemní moře|moři]], ale zmýlil se. Edmond v něm našel [[přítel]]e a [[učitel]]e. PomohlFaria mu pomohl odhalit [[Zrada|zradu]], které se na něm dopustili jeho proradní přátelé. Kopali další chodbu, která jim měla přinést svobodu, ale abbé trpěl dědičnou [[Choroba|chorobou]] a pomalu umíral. Naučil Edmonda jazyky, ekonomii, právo a jiné. Než abbé zemřel, svěřil Edmondovi tajemství o ztraceném pokladu kardinála Spady. Když Abbé zemřel, Edmond jeho tělo ukryl ve své cele a sám se ukryl do jeho [[pohřeb]]ního rubáše, v němž chtěli strážní abbého pohřbít (tak jako každého zemřelého vězně) a nechal se vhodit do moře. Ve vodě se z pohřebního pytle za pomoci nože vysvobodil a uplaval. Jako trosečníkovi mu pomohla posádka pašerácké lodi a na své přání byl vysazen na malém ostrově [[Montecristo|Monte-Christo]], kde posléze opravdu našel obrovský [[poklad]].

Po nějaké době se Edmond vrátil (pod jménem lord Wilmore) do [[Marseille]]. Zjistil, že jeho otec zemřel [[hlad]]em, protože ze smutku, že ztratil syna, odmítal jíst. Od přítele Caderousse, jehož navštívil jako abbé Busoni, a který nyní vlastnil [[Hospoda|hostinec]] U Gardského mostu, se dozvěděl, co se stalo s ostatními. Fernando se stal hrabětem Morcefem a oženil se s Mercedes, [[Choť|manželé]] spolu měli syna Alberta. Danglars se stal [[baron]]em a vlastnil [[Banka|banku]]. Morrelově společnosti hrozil [[bankrot]]. Edmond daroval Caderoussovi za tyto informace [[diamant]]. Caderousse se ho pokusil prodat, přičemž zavraždil [[klenotník]]a, získal tak [[peníze]] a diamant mu zůstal. Svědkem této události se stal [[podvod]]ník Bertuccio, který byl za tuto [[Vražda|vraždu]] zatčen. Zachránil ho abbé Busoni a později jej najal do svých služeb, tentokrát se již Edmond stalvystupoval jako [[hrabě]]tem Monte ChristoCristo. Obratně se odměnil příteli Morrelovi a začal spřádat [[plán]]y své [[Pomsta|pomsty]].

== Hrabě Monte ChristoCristo jako inspirace ==

Hrabě Monte ChristoCristo se řadí k nejproslulejším [[román]]ům [[19. století]] a jako takový se stal inspirací pro mnoho dalších autorů. Dočkal se nesčetných [[film]]ových, [[Divadlo|divadelních]] a [[muzikál]]ových adaptací a inspiroval řadu dalších spisovatelů.

Již roku [[1853]] napsal Portugalec [[Alfredo Possolo Hogan]] ([[1830]]–[[1865]]) román ''A Mão do Finado'' přímo navazující na Hraběte Monte-Christo Crista. Román okamžitě vyšel (a to dříve než v originálním znění) pod Dumasovým jménem ve [[Francouzština|francouzském]] překladu pod názvem ''La main du défunt (Ruka zemřelého)''.

K velmi známým Dumasovým [[epigon]]ům pak patří především Francouz [[Jules Lermina]] ([[1831]]–[[1882]]), autor románů ''Le Fils de Monte-Cristo'' ([[1881]], ''Syn Hrabětehraběte Monte ChristoCrista'') a ''Le Trésor de Monte-Cristo'' ([[1881]], ''Poklad Hrabětehraběte Monte ChristoCrista'').

Francouz [[Paul Mahalin]] ([[1838]]–[[1899]]) napsal román ''Mademoiselle Monte Cristo'' ([[1896]], ''Slečna Monte ChristoCristo'').

[[Román]] ''Hrabě Monte ChristoCristo'' byl mnohokrát zfilmován. K nejznámějším filmovým adaptacím patří: