První republika: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Dolnění vzniku Československa o odkazy |
||
Řádek 59:
[[Soubor:Kratky,_Frantisek_-_Kolin,_postovni_schranka_(28.10._1918).jpg|náhled|vlevo|Zamalovávání symbolů monarchie na [[Poštovní schránka|poštovní schránce]] v [[Kolín]]ě dne 28. října 1918]]
{{Podrobně|Vznik Československa}}
Nezávislost Československa byla prohlášena [[28. říjen|28. října]] [[1918]] pětičlenným [[Národní výbor československý|Národním výborem]] v Praze (jehož členy byli [[Antonín Švehla]], [[Alois Rašín]], [[Jiří Stříbrný]], [[Vavro Šrobár]] a [[František Soukup]] - „[[muži 28. října]]“), a to v součinnosti se zahraniční akcí [[Československá národní rada|Československé národní rady]], která se již o 4 dny dříve prohlásila za prozatímní vládu nového státu. Národní výbor prosadil v zájmu uchování veřejného pořádku kontinuitu zákonů a vládl prostřednictvím [[dekret]]ů. Počátečním problémem bylo sestavení československého parlamentu. Jelikož volby byly zatím nereálné, byl parlament – [[Revoluční národní shromáždění]] – poskládán na základě voleb z roku [[1911]] do rakousko-uherského sněmu. Slovensko bylo zastoupeno 44 jmenovanými poslanci. Národní výbor předal své pravomoci na prvním zasedání Národního shromáždění [[14. listopad]]u 1918, kdy byl prezidentem zvolen [[Tomáš Garrigue Masaryk]], předsedou vlády [[Karel Kramář]], ministrem zahraničí [[Edvard Beneš]] a ministrem vojenství [[Milan Rastislav Štefánik]]; také byl slavnostně sesazen [[Habsbursko-lotrinská dynastie|rod Habsburků]] a byla přijata [[prozatímní ústava]]. Němci neměli v tomto parlamentu zastoupení žádné (odmítli se zúčastnit), přestože jich bylo více než Slováků. Na základě poválečné [[Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona|deklarace]] prezidenta USA [[Woodrow Wilson|Thomase Woodrowa Wilsona]], která hovoří o právu národů Rakouska-Uherska na autonomii, a byla vyhlášena jako základní princip mírového ujednání, se většina [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] hlásila k Německu či Rakousku. V nárokovaných oblastech formálně převzaly výkonnou moc německé národní orgány z rukou císaře dne 31. října 1918. Česká reprezentace se odmítla pohraničních území vzdát s odůvodněním, že nový československý stát nemůže ekonomicky, sociálně ani politicky existovat bez pohraničí českých zemí jinak, než jako koloniální protektorát Velkého Německa. Rozhodla se proto pro vojenské obsazení nárokovaného území [[Obsazení Sudet (1918)|Sudet]] a vojenské potlačení následné [[Sudetská demonstrace|Sudetské demonstrace]]. Maďaři na jihovýchodě Slovenska se zase hlásili k Maďarsku.
[[Pařížská mírová konference (1919)|Mírová konference v Paříži]]
[[Soubor:První Československá republika do 1928.jpg|náhled|200px|Československo do roku 1928]]
[[Soubor:První Československá republika.SVG|náhled|200px|Československo po roce 1928]]
Problémem byly samotné hranice státu. S Německem a Rakouskem se větší část průběhu hranic vyřešila na základě historického vývoje,
Další problémy nově vzniklého státu byly také výrazné hospodářské a sociální rozdíly mezi tzv. historickými zeměmi (Čechy, Morava, Slezsko) a Slovenskem, resp. Podkarpatskou Rusí. Na Slovensko odcházeli čeští lékaři, učitelé a úředníci. Roku 1919 byla založena [[Univerzita Komenského v Bratislavě|Bratislavská univerzita]], 1920 [[Slovenské národní divadlo]]. Stále se však část Slováků a zejména více než 3 miliony Němců a 700 tisíc Maďarů necítili být rovnocennou součástí republiky a postupně tak narůstaly vnitřní rozpory. Mnozí Slováci po vzniku Československa pociťovali nostalgii z odštěpení od Uherska, ovšem ve 30. letech se již jednalo o okrajovou záležitost.<ref>{{Citace elektronického periodika
|