Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 92 bajtů ,  před 8 měsíci
bez shrnutí editace
Za účelem stanovení diagnózy myoskeletální medicína používá pohovor s pacientem, palpační vyhmatávání a erudované, funkční myšlení terapeuta. Ten by měl být vysokoškolsky vzdělán a dobře obeznámen s anatomicko-kineziologickými, neurologickými a jinými složkami pohybového aparátu. Zobrazovacím metodám (RTG, CT, MRI) myoskeletální medicína přisuzuje jejich význam, nicméně vidí i jejich omezení, nezřídka totiž nekorelují s popisem pacientových bolestí a pacienti bývají léčeni neúspěšně a neúčelně.
 
{{Citace|"Víte, dnes jsme v zajetí zobrazovacích metod. Ale jemná, vycvičená ruka je nenahraditelná... A to je požehnání i prokletí - ty zobrazovací metody jsou prostě líp honorované. A taky operace... Ukážete doktorům na bolavé místo a už si brousej skalpely. ''Z rozhovoru s Karlem Lewitem, Dobřichovice''<ref name=">{{ DOBIÁŠ, David; Z profesních stáží a rozhovorů s prof. Lewitem}}</ref> }}
 
Lékaři a terapeuti myoskeletální medicíny si vedou záznamy o postupu léčby, která bývá často kontinuální. Při svých [[Kineziologické vyšetření|kineziologických vyšetřeních]] by měli věnovat pozornost pacientovu popisu problému, zjišťovat, zda jejich nálezy tomuto popisu odpovídají, určují, zda problémy jsou rázu funkčního (nesprávné pohyby či postura) či strukturálního (bolestivé tělesné struktury) a průběžně posuzují, zda jsou jimi volené terapie úspěšné. Pro léčbu používají širokou paletu terapií - jemné trakce, postizometrickou relaxaci svalů (PIR), měkké techniky, manipulaci a mobilizaci kloubů, protažení fascií, posun hlubokých tkání, [[masáž]], aplikaci suché jehly aj. Za důležitou podmínku úspěchu považuje myoskeletální medicína pacientovu spolupráci. Doporučuje domácí cvičení na konkrétní problém a vede pacienta k osvojení si správných pohybových vzorců. Cílem je pacientova bezbolestná a hladká pohybová aktivita, nebo alespoň minimalizace bolesti.<ref name="LekariONLINE" />
777

editací