Myoskeletální medicína: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
stylistická úprava textu
Řádek 1:
<br />[[Soubor:Genga 22.jpg|thumb|]]
[[Soubor:Genga 07.jpg|thumb|]]
'''Myoskeletální medicína''' se zabývá diagnostikou a neoperační léčbou [[páteř]]e, [[kloub]]ů a měkkých tkání, které mají souvislost s pohybovou funkcí člověka.<ref name="MarieHasikova"/> Slovo myoskeletální vzniklo jako složenina latinských slov: myos = [[sval]] + skelet = [[kostra]]. Svými vyšetřovacími postupy dokáže myoskeletální medicína odhalit různé příčiny bolestí či problémů hybnosti v oblasti páteře, kloubů, svalů, šlach, fascií aj. Je metodou volby např. v ranných stádiích [[Artróza|kloubních artróz]], [[Blokáda|blokád]], svalové ztuhlosti a dysbalance, adheze měkkých struktur aj. a bolesti i poruchy často efektivně odstraňuje.<ref name="MarakRadovan"/><ref name="LekariONLINE"/> Nepopírá své profesní meze a potřebu ortopedicko-chirurgickýchortopedických operačních zákroků, např. při indikaci endoprotéz.
 
Významné místo v myoskeletální medicíně si získala tzv. [[Pražská myoskeletální škola]],<ref name="LekariONLINE" /> zejména neurolog a fyzioterapeut prof. MUDr. [[Karel Lewit]], DrSc. Ten, spolu s prof. [[Vladimír Janda|Vladimírem Jandou]], prof. [[Jan Jirout|Janem Jiroutem]] a doc. [[František Véle|Františkem Vélem]], stanovil funkční diagnostiku a navrhl ucelený přístup, jímž se myoskeletální medicína odlišuje např. od klasických masáží.
Řádek 7:
Za účelem stanovení diagnózy myoskeletální medicína používá pohovor s pacientem, palpační vyhmatávání a erudované, funkční myšlení terapeuta. Ten by měl být vysokoškolsky vzdělán a dobře obeznámen s anatomicko-kineziologickými, neurologickými a jinými složkami pohybového aparátu. Zobrazovacím metodám (RTG, CT, MRI) myoskeletální medicína přisuzuje jejich význam, nicméně vidí i jejich omezení, nezřídka totiž nekorelují s popisem pacientových bolestí a pacienti bývají léčeni neúspěšně a neúčelně.
 
{{Citace|"Víte, dnes jsme v zajetí zobrazovacích metod. Ale jemná, vycvičená ruka je nenahraditelná... A to je požehnání i prokletí - ty zobrazovací metody jsou prostě líp honorované. A taky operace... Ukážete doktorům na bolavé místo a už si brousej skalpely. ''Z rozhovoru s Karlem Lewitem, Dobřichovice'', }}
 
Lékaři a terapeuti myoskeletální medicíny si vedou záznamy o postupu léčby, která bývá často kontinuální. Při svých [[Kineziologické vyšetření|kineziologických vyšetřeních]] by měli věnovat pozornost pacientovu popisu problému, zjišťovat, zda jejich nálezy tomuto popisu odpovídají, určují, zda problémy jsou rázu funkčního (nesprávné pohyby či postura) či strukturálního (bolestivé tělesné struktury) a průběžně posuzují, zda jsou jimi volené terapie úspěšné. Pro léčbu používají širokou paletu terapií - jemné trakce, postizometrickou relaxaci svalů (PIR), měkké techniky, manipulaci a mobilizaci kloubů, protažení fascií, posun hlubokých tkání, [[masáž]], aplikaci suché jehly aj. Za důležitou podmínku úspěchu považuje myoskeletální medicína pacientovu spolupráci. Doporučuje domácí cvičení na konkrétní problém a vede pacienta k osvojení si správných pohybových vzorců. Cílem je pacientova bezbolestná a hladká pohybová aktivita, nebo alespoň minimalizace bolesti.<ref name="LekariONLINE" />
 
<br />
Řádek 24:
 
''Bolesti v zádech. Protiklady, tendence a řešení'' (JANDA Vladimír, 1988)
 
''Skryto v páteři'' (RYCHLÍKOVÁ Eva, 1985)
 
''Škola zad'' (RAŠEV, Eugen, 1992)
 
''Cvičení a prevence civilizačních chorob, aktivní hygiena pohybového aparátu'' (VÉLE, ČUMPELÍK, BORTLÍKOVÁ, STOLZ, 1980)<br />