Otazník: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava chyby + zdroj |
+v jiných písmech; +{{Charmap}} |
||
Řádek 1:
{{Charmap|tableClass=infobox bordered
|3f
| name1 = Question mark
| info1 = true
}}
{{Interpunkce| obrázek =Question mark.svg}}
'''Otazník''' (?) je [[interpunkční znaménko]], které se používá pro ukončení věty tázací. V [[čeština|česky]] psaném textu se dne normy [[ČSN]] připojuje k předcházejícímu slovu bez mezery;<ref name="čsn-mezera">{{Citace elektronické monografie
Řádek 10 ⟶ 15:
}}</ref> ve [[francouzština|francouzštině]] se od něj odděluje mezerou (resp. správně typograficky slabou spacií).
==Historie==
Ve [[španělština|španělštině]] tázací věty otazníkem nejenom končí, ale i začínají – za tímto účelem se na jejich počátku používá obrácený otazník: ¿ Toto typografické pravidlo platí od [[18. století|18. století]] a je dále uplatňováno v [[galicijština|galicijštině]], [[leónština|leónštině]] a v některých domorodých jazycích zemí, kde je španělština úředním jazykem (např. v indiánském jazyce [[nahuatl]]).▼
Otazník se jako interpunkční znaménko používá od středověku.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hlaváček
Řádek 30 ⟶ 34:
V češtině je začátek používání otazníku a dalších interpunkčních znamének spojen zhruba s nástupem [[bratrský pravopis|bratrského pravopisu]]. Obrozenci a jazykoví brusiči ještě v 1. polovině 19. století interpunkci nevěnovali pozornost. [[Martin Hattala]] v roce 1857 napsal pravděpodobně první komplexnější pojednání o dělidlech, v němž „znak otázkový“ (?) spolu se „znakem podivení“ (!) zařadil mezi „znamení hlasoměnná“.<ref>Martin Hattala: ''Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského'', Praha 1857, s. 104–106</ref> Ostatní autoři tento výklad příliš nereflektovali, například druhé vydání matičního Brusu zmiňuje jen čárku a středník a třetí vydání navíc jen tečku.<ref name="kvyvoji2" /> [[František Bartoš (etnograf)|František Bartoš]] v 1. vydání své Skladby roku 1878 podobně rozlišuje dělidla na ta, která označují části vět, a ta, která označují přízvuk vět (otazník a vykřičník).<ref name="kvyvoji2">Miloslav Sedláček: [http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7137 K vývoji českého pravopisu. Část 2], Naše řeč, ročník 76 (1993), číslo 3</ref>
==Použití v češtině==
[[Soubor:Úholičky, Náves čp. 11, letopočet na bráně.jpg|thumb|Letopočet L.P. 15?? na bráně statku čp. 11 v [[Úholičky|Úholičkách]]]]
Pro použití otazníku v souvětí je rozhodující forma hlavní věty souvětí, tj. otazník se nepíše za [[souvětí]]m, kde je otázka citována formou [[věta vedlejší|vedlejší věty]]: ''Chtěl bych se zeptat, '''kdy se vrátíš'''.'' Jiným případem je ale použití věty uvozovací: ''Zeptal jsem se: „Kdy se vrátíš?“''
Řádek 38 ⟶ 43:
Otazník se někdy používá též jako zástupný znak nahrazující neznámé písmeno, číslici či celý údaj.
== Otazník v jiných jazycích a písmech ==
{{Charmap|tableClass=infobox bordered
|bf
| name1 = Inverted question mark
| namedref1 = ¿
| info1 = true
}}
▲Ve [[španělština|španělštině]]
{{-}}
{{Charmap|tableClass=infobox bordered
|61f
| name1 = Arabic question mark
| info1 = true
|2e2e
| name2 = Reversed question mark
| info2 = true
}}
[[Arabština]] a další jazyky používající [[arabské písmo]], užívají otazník obrácený horizontálně v souladu se směrem zápisu textu zprava doleva. Jiná verze horizontálně obráceného otazníku se vzácně používá i v latince pro vyjádření řečnické otázky, případně ironie. [[Hebrejština]] a jazyky zapisované [[hebrejské písmo|hebrejským písmem]] oproti tomu užívají běžný, nepřevrácený latinkový otazník.
{{-}}
Další podoby otazníku v různých písmech a jazycích:
{{Charmap
|37e
| name1 = Greek question mark
| info1 = true
|55e
| name2 = Armenian question mark
| info2 = true
|1367
| name3 = Ethiopic question mark
| info3 = true
|a60f
| name4 = Vai question mark
| info4 = true
|2cfa
| name5 = Coptic old Nubian direct question mark
| info5 = true
|2cfb
| name6 = Coptic old Nubian indirect question mark
| info6 = true
}}
== Reference ==
| |||