Akbar Veliký: Porovnání verzí

Akbar na trůn nastoupil roku [[1556]] jako čtrnáctiletý chlapec. Stalo se tak po smrti jeho otce [[Humájún]]a, který však ovládal pouze oblast dnešního [[Afghánistán]]u, [[Paňdžáb]]u a část severní [[Indie]]. Už po svém nástupu na trůn musel Akbar čelit několika samozvancům, kteří ho chtěli připravit o trůn. Prvním z nich byl schopný [[Bengálsko|bengálský]] vojevůdce [[Hémú]], jehož Akbar porazil v [[druhá bitva u Panipatu|druhé bitvě u Panipatu]] roku 1556. Nejprve se vítězství klonilo na Hémúovu stranu, ale poté, co byl Hémů vážně zraněn šípem a spadl ze slona se jeho spojenci rozutekli. Po tomto vítězství musel Akbar čelit soupeřům přímo mezi dvými dvořany. Mezi jeho blízkými se vytvořily dvě vzájemně soupeřící frakce, z nichž první vedl Bajram Chán, vojevůdce perského původu, zatímco druhoádruhá byla tvořena dvořany z okolí Akbarovy nevlastní matky Maham Angy. Její syn [[Ádham Chán]] vyrůstal spolu s Akbarem a získal u dvora významné postavení. Proslul krutostí, s níž spravoval nově dobyté území Málvy. Roku 1562 Ádham Chán probodl v Akbarově přítomnosti jednoho rádce a následně se pokusil zavraždit i Akbara. Byl však zadržen a popraven. Poté se Akbar zbavil i vlivu Bajrama Chána, jehož vyslal na [[pouť do Mekky]]. Tím se Akbar vymanil z vlivu svého okolí a začal samostatně vládnout. Od této chvíle věnoval velkou pozornost rozšiřování své říše. Akbar usiloval o sjednocení celé Indie pod svou vládou. Ještě pod vedením Bajrama Chána, roku [[1560]], ke svému území připojil [[DžajpúrDžajpur]], [[Džódpur]] a několik menších rádžputských knížectví. Mnohem více ůzemníchúzemních zisků však provedl po svém osamostatnění, a to jak vojensky, tak i sňatkovou politikou. Právě sňatkem získal napříkaldnapříklad významné rádžputské kníŽectvíknížectví [[Amber (Indie)|Ambér]]. Řadě rádžputských knížat pak udělil místa ve státní správě i přímo na svém dvoře. Rádžputská knížectví, která se odmítala stát jeho vazaly a spojenci, poté dobyl. Roku 1568 vedl nové tažení proti ránovi z [[Mévár|Méváru]]. Ten se opevnil v hradě [[Čiatura|Čitauru]], kde dloihodlouho odolával mughalské přesile. Rádžputové nakonec provedli ''džauhar'' – ženy a děti se dobrovolně upálily, zatímco muži se vrhli do sebevražedného útoku bez ochranné zbroje. Zahynulo prý na 30 tisíc lidí. V roce [[1573]] Akbar obsadil [[Gudžarát]] během bleskového tažení, trvajícího i s přechodem [[Thárská poušť|pouště Thár]] pouhých 45 dní. Dále byla roku [[1574]] obsazena [[Urísa|Urísu]], [[1576]] [[Bengálsko]], [[1586]] [[Kašmír]], [[1592]] [[Sind]] a roku [[1594]] stárnoucí císař vybojoval na Persii [[Kandahár]]. Krátce před svou smrtí zahájil tažení do oblasti [[Dakšin]]u proti sultanátům [[Ahmadnagar]], [[Bidžápúr]] a [[Gólkónda]], které ale dokončili až jeho nástupci. Většiny svých válečných tažení se Akbar osobně zúčastnil jako vrchní velitel.

Akbar zpočátku sídlil, stejně jako jeho předchůdci, v [[Dillí]], po roce 1660 však přesunul hlavní město říše do [[Ágra|Agry]], kde vybudoval palácovou pevnost i další stavby. Roku 1669 založil Akbar nedaleko Ágry, v místech, kde sídlil [[Súfismus|súfijský]] světec Salím Čiští, nové palácové město . Uvádí se, že Akbar město založil z vděčnosti ke světci Čištímu, který vládci předpověděl narození dlouho očekávaných potomků. Po návratu z vítězného tažení do Gudžarátu roku 1573 dal novému sídlenímusídelnímu městu jméno [[Fatehpur Sikrí]]. Fatéhpur Sikrí představuje jednu z nejlepších ukázek mughalské architektury, jež se dochovala do současnosti. Akbar se osobně podílel na jeho projektování a dohlížel na stavební práce, údajně nějakou dobu pracoval přímo na stavbě mezi zedníky a kameníky. Poloha města však nebyla příliš šťastně zvolena a Fátehpur od počátku trpěl nedostatkem vody. Potíže se zásobováním města vodou nakonec dosáhly takových rozměrů, že roku 1685 byl Akbarův dvůr nucen pracně vybudované sídlo opustit. V posledních dvou desetiletích Akbarovy vlády se stal jeho oblíbeným sídelním městem [[Láhaur]], jehož poloha byla strategicky velmi výhodná. Akbar pobyty v Láhauru střídal s návštěvami Ágry, kde nakonec roku 1605 i zemřel.

Akbar proslul zejména jako zákonodárce a reformátor. V první řadě zavedl rovnost [[náboženství]] a roku 1564 zrušil dřívější potupnou [[daň]] ''džazja'', vztahující se na všechny [[muslim|nemuslimy]]. Přestože byl sám muslim, podporoval [[hinduismus]] a zasadil se o překlad hinduistických knih do [[perština|perštiny]]. Velmi se zajímal také o [[křesťanství]] a pozval do [[Indie]] [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]]. Za zmínku stojí také stavba ''Ibadat Khana'' (persky ''Dům uctívání''), jakéhosi centra pro náboženské diskuze, jimž sám předsedal. Zakázal některé náboženské zvyklosti, které pokládal za nelidské, především dětská manželství, [[Satí (obřad)|upalování vdov]] a zvířecí oběti. V pozdějších letech zavedl vlastní náboženství ''Dín e-Illáhí'' (Boží víra), které spojovalo prvky hinduismu, islámu, [[zoroastriánstvíZoroastrismus|zoroastrismu]] a [[džinismus|džinismu]]. Toto náboženství si však nezískalo větší oblibu, nepřijali je dokonce ani císařovi synové a přátelé, Akbar je však ani nikomu nevnucoval.