Španělská občanská válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
-Kategorie:Války 20. století; ±Kategorie:Občanské války→Kategorie:Občanské války 20. století za použití HotCat |
m Úprava rozcestníku za pomoci robota: Aragon - změna odkazu/ů na Aragonie; kosmetické úpravy |
||
Řádek 103:
==== Od dobytí Gijónu (21. října 1937) do konce války (1. dubna 1939) ====
[[Soubor:Spain final-guerra-civil.jpg|náhled|Listina, která ukončila španělskou občanskou válku]]
Po dobytí [[Gijón]]u došlo na obou stranách k přeskupování sil, ale již [[5. prosinec|5. prosince]] 1937 zahájila republikánská vojska protiofenzívu, na kterou frankisté bojově výrazně nereagovali a ustoupili, dne [[21. prosinec|21. prosince]] republikáni dobyli [[Teruel]] v [[Aragonie|Aragonii]], toto důležité město však ztratili již [[15. únor]]a [[1938]] v [[Bitva o Teruel|bitvě o Teruel]]. Tato bitva měla mimořádný dopad, neboť frankisté se přiblížili svému cíli rozdělit republikánské území na dvě části. V době relativního klidu vytvořil v [[Burgosu]] [[1. únor]]a generál Franco vojensko-civilní vládu.
[[6. březen|6. března]] dosáhli republikáni posledního velkého úspěchu ve válce, když jejich loďstvo zvítězilo v noční [[bitva u mysu Palos|bitvě u mysu Palos]]. Na vývoj války to však již prakticky nemělo vliv. Úspěchem frankistů bylo bombardování [[Barcelona|Barcelony]], ke kterému došlo [[16. březen|16. března]]. Při dalším postupu pronikli frankisté až k řece [[Ebro]], čímž se jim podařilo dostat k [[Středozemní moře|Středozemnímu moři]] a rozdělit republikánské území na dvě části. Republikánská vláda se pokusila v květnu dojednat mír, ale jelikož Franco požadoval bezpodmínečnou kapitulaci, nezbylo republikánům nic jiného, než se soustředit na [[Bitva o Ebro|Bitvu o Ebro]]. Republikáni a [[Sovětský svaz|SSSR]] se pokusili [[13. květen|13. května]] přednést [[Rada Společnosti národů|Radě Společnosti národů]] návrh na ukončení politiky nezasahování, tento návrh byl odmítnut a [[28. červenec|28. července]] byl dohodnut odchod interbrigád ze Španělska.
Řádek 134:
Přes masivní podporu evropské levice, zejména ze Sovětského svazu, došlo k porážce republikánů. Příčinou porážky byla především vlastní roztříštěnost republikánského tábora, který zahrnoval prakticky všechny centristické a levicové politické síly, včetně odborových organizací UGT a CNT. Obzvláště spory mezi komunisty a anarchisty stály v cestě politické a vojenské jednotě republikánů.
Především v anarchisty kontrolovaných oblastech ([[Aragonie|Aragon]] a [[Katalánsko]]) došlo k obrovské sociální revoluci, při které došlo ke [[Kolektivizace|kolektivizaci]] půdy a průmyslu. S touto revolucí nesouhlasili ani sovětští komunisté ani demokratičtí republikáni. Poté, kdy republikáni porazili anarchisty, byli anarchisté začleněni do oficiální republikánské armády a [[POUM]] byla zakázána jako údajný „nástroj fašistů“ – takto POUM označili komunisté řízení [[Kominterna|Kominternou]].
Při květnových bojích v roce [[1937]] se mnoho set, možná i tisíc republikánských vojáků vzájemně postřílelo při bojích o kontrolu nad [[Barcelona|Barcelonou]]. Na jaře 1939 pak dlouhodobé napětí na republikánské straně, které ještě posílily spory o to, zda je lepší vyjednávat, bezpodmínečně se vzdát, či bojovat dál, vyústilo v povstání a boje v samotném Madridu. Probíhaly mezi demokraticky a částečně i anarchisticky orientovanými republikány na straně jedné a komunisty a radikálními socialisty na straně druhé a skončily porážkou komunistické strany.
| |||