Vačice zapotécká: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Výskyt: nová mapa |
drobné úpravy, Sharon Janssa je podle všeho žena (našel jsem si její fotky s různými zvířátky, zřejmě i s inkrominovanou vačicí), doplnění k popisu, chyběla důležitá informace o černém zbarvení okolo očí značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 30:
| ročník = 5
| číslo = 725
| strany =
| issn = 0076-3519
| doi = 10.1644/1545-1410(2003)7252.0.CO;2
Řádek 53:
| url = https://academic.oup.com/jmammal/article/99/1/138/4785915
| datum přístupu = 2019-02-05
}}</ref> Allen ještě v roce 1893 změnil systematiku této vačice, když ji přeřadil do rodu ''[[Marmosa]]'', a v tomto rodu pak byla vedena během 20. století. Další změnu systematiky přinesl až rok 2003, kdy dva výzkumníci Robert S. Voss a Sharon A. Jansa (Jansová) objevili, že se vačice zapotécká liší od vačic rodu ''Marmosa'' v některých anatomických znacích i v počtu [[chromozom]]ů a vytvořili pro ni nový rod ''Tlacuatzin''.<ref name="Jansa">{{Citace periodika
| příjmení = Jansa
| jméno = Sharon A.
Řádek 70:
}}</ref>
Co se týče možných poddruhů, bylo během konce 19. století a začátku 20. století popsáno několik druhů mexických vačic, přičemž všichni vědci argumentovali mírně odlišnými rozměry a barvou srsti: ''Marmosa sinaloae'' (popsal Allen v roce 1898), ''Marmosa oaxacae'', ''Marmosa insularis'' (oba druhy popsal vědec [[Clinton Hart Merriam]] v letech 1897 a 1898) a ''Marmosa gaumeri'' (popsal [[Wilfred Hudson Osgood]] roku 1913).<ref name="cervantes" /> Další studie (Tate, 1933) nicméně neodhalila uváděné změny a tyto druhy zařadila jako poddruhy vačice zapotécké: ''M. c. canescens'' (synonymum ''M. gaumeri''), ''M. c. insularis'', ''M. c. oaxacae'' a ''M. c. sinaloae''.<ref name="cervantes" /> Další výzkumy systematiky v rámci druhu nastaly opět po roce 2003, po výzkumech
| příjmení1 = Ramirez-Pulido
| jméno1 = Jose & kol
Řádek 127:
}}</ref> Neprokázané informace o výskytu vačice zapotécké pocházejí z [[Guatemala|Guatemaly]].<ref name="iucn" />
Je možné, že se rod ''Tlacuatzin'' vyvinul v Jižní Americe před asi 17 miliony lety a Střední Ameriku osídlil přes [[Panamská šíje|Panamskou šíji]]. Výrazná [[topografie]] Mexika a změny klimatu pak mohly vést k vytvoření několika fragmentovaných populací. Pro původ v Jižní Americe nicméně neexistují fosilní ani jiné důkazy.<ref name="cervantes" />
Vhodný [[biotop]] pro vačice zapotécké představují různé typy lesů (lesy vždyzelené, opadavé i poloopadavé, dále suché lesy nebo lesy druhotné), ale mohou se vyskytovat i v křovinatých oblastech, na polích<ref name="iucn" /><ref name="adw" /> nebo na plantážích [[banán|banánů]], [[papája obecná|papáji]] a [[mangovník]]ů. Nadmořská výška se pohybuje nejčastěji pod 1 000 metrů, ale vačice zapotécká může žít až do výšky 2 100 m n. m. Pro oblasti, kde vačice zapotécká žije, je charakteristické sezónní klima s obdobími největších dešťů mezi červencem a říjnem.<ref name="mammalian species" />
Řádek 145:
}}</ref> z toho ocas zabírá asi polovinu celkové délky a může měřit i přes 16 cm. Základna ocasu (asi 1 až 1,5 cm) je pokryta [[srst]]í a zbytek je olysalý.<ref name="mammalian species" /> Délka zadní končetiny činí 1,6 až 2,2 cm,<ref name="Ceballos" /> čtvrtý prst zadní končetiny je delší než ostatní prsty.<ref name="adw" /> [[Ucho]] může měřit až 3 cm,<ref name="Ceballos" /> čenich přibližně 1,3 až 1,6 cm.<ref name="mammalian species" /> Hmotnost dosahuje 20 až 60 g.<ref name="Ceballos" /> [[Lebka]] je široká a krátká, s vyvinutými [[jařmový oblouk|jařmovými oblouky]] (spojení [[lícní kost]]i se [[spánková kost|spánkovou kostí]] a [[horní čelist]]í). [[Patro (ústa)|Patro]] je široké. Největší délka lebky (vzdálenost od mezičelisti až po nejzadnější část lebky) činí zaokrouhleně 3 až 3,7 cm, kondylobazální délka (mezičelist až týlní výběžky) zaokrouhleně 2,9 až 3,5 cm. [[Celkový zubní vzorec]] je: [[Řezák|I]] 5/4, [[Špičák (zub)|C]] 1/1, [[Třenový zub|P]] 3/3 [[Stolička|M]] 4/4 = 50 zubů. První třenový zub je menší než třetí třenový zub a ten je menší než druhý třenový zub.<ref name="mammalian species" /><ref name="adw" />
Vačice zapotécká se vzhledem podobá myši. Uši jsou tenké, oči výrazné a černé. Na rozdíl od jiných druhů [[vačnatci|vačnatců]] samice vačic zapotéckých postrádají vak,<ref name="Ceballos" /> na břiše je místo toho nahrazen vrstvou srsti, která vak připomíná.<ref name="mammalian species" /> Srst je šedá na končetinách,
== Chování ==
Vačice zapotécké jsou aktivní během noci.<ref name="adw" /> Žijí ve hnízdech, která si vytvářejí z peří, suchých trav, [[lišejník]]ů a jiných rostlinných materiálů. Tato hnízda bývají stavěna ve stromových dutinách či mezi padlými stromy, využity mohou být rovněž prostory pod balvany nebo opuštěná hnízda ptáků.<ref name="mammalian species" /><ref name="Ceballos" /> Vačice zapotécké si mohou hnízda stavět ve výšce až 5 m či si je mohou vytvořit i na zemi.{{#tag:ref|Výška hnízda byla určena na základě pozorování vačic v mexickém státě [[Jalisco]]. Podle staršího pojetí jde o jednu z populací vačice zapotécké, podle studie z roku 2018 už o samostatný druh.<ref name="Comparative Natural History of Small Mammals from Tropical Forests in Western Mexico" />|group="p"}}<ref name="Comparative Natural History of Small Mammals from Tropical Forests in Western Mexico" />
Vačice zapotécká žije samotářsky, avšak velikost teritoria není známa.<ref name="adw" /> Na základě studií v mexickém státě [[Jalisco]] nicméně vyšlo najevo, že jednotlivá zvířata se vyskytovala v hustotě populace od 0,4 do 4,5 vačice na hektar. Jednotlivé vačice od sebe byly vzdáleny průměrně 35,2 metru.<ref name="mammalian species" /><ref name="Comparative Natural History of Small Mammals from Tropical Forests in Western Mexico">{{Citace periodika
| příjmení = Ceballos
| jméno = Gerardo
| |||