Arpádovci: Porovnání verzí

Přidáno 252 bajtů ,  před 1 rokem
drobné opravy
(drobné opravy a upřesnění)
značky: editace z Vizuálního editoru možné problémové formulace
(drobné opravy)
Jeho nástupcem byl zvolen jeho další syn [[Gejza II. Uherský|Gejza II.]] (1141–1162). Po jeho smrti vládl jeho syn [[Štěpán III. Uherský|Štěpán III.]] (1162–1173), který musel bránit svou pozici na trůně před strýci [[Ladislav II. Uherský|Ladislavem II.]] (1162–63) a [[Štěpán IV. Uherský|Štěpánem IV.]] (1163–65), který se pokoušel dobýt trůn i za pomoci [[Byzantská říše|Byzantské říše]]. K tomu ještě sám císař [[Manuel I. Komnenos]] obsadil území na jihu země pod záminkou, že na jeho dvoře žije králův bratr Béla.
 
Po smrti Štěpána III. byl zvolen králem právě jeho bratr [[Béla III. Uherský|Béla III.]] (1173–1196), který musel za účelem ochrany své pozice uvěznit svého bratra [[Gejza Uherský|Gejzu]]. Bélovi III. se dostalo vzdělání v Byzantské říši a byl první, kdo použil na své vlajce [[dvojramenný kříž]] jako symbol Maďarska (Uherska). Tím byl hotov základ dodnes platného uherského/maďarského znaku, složeného právě z dvojramenného kříže a ze stříbrných pruhů na rudém pozadí, což byl znak Arpádovců. Za Bélovy vlády byl kanonizován Ladislav I. (1192).
 
== 13. století ==
Za svého nástupce zvolil Béla III. svého staršího syna [[Emerich Uherský|Emericha]] (1196–1204), který ale musel přepustit některá území v Chorvatsku a [[Dalmácie|Dalmácii]] svému bratru [[Ondřej II. Uherský|Ondřeji II.]], který se proti němu bouřil. Král Emerich se oženil s [[Konstancie Aragonská|Konstancií]] z rodu [[Seznam barcelonských hrabat|barcelonských hrabat]] a [[Seznam aragonských králů|aragonských králů]] a navázal tak příbuzenské vztahy s jiným vládnoucími rodem. Jeho syn král [[Ladislav III. Uherský|Ladislav III.]] vládl jen krátce (1204–05) a zemřel ještě jako dítě.
 
Moci se chopil jeho strýc [[Ondřej II. Uherský|Ondřej II.]] (1205–1235). Jeho vláda trvala dlouhodosud nejdéle od dob Štěpána I., ale byla poznamenaná neustálými vnitřními konflikty, které vygradovaly roku 1222, kdy byl Ondřej II. donucen vydat tzv. [[Zlatá bula Ondřeje II.|zlatou bulu]], kterou uděloval rozsáhlá privilegia šlechtě a omezoval svou vlastní moc. Za jeho vlády byla jeho dcera [[Alžběta Durynská]] kanonizována. Po jeho smrti na jeho místo nastoupil jeho syn [[Béla IV.]] ([[1235]]–1270).
 
Tomu vážnému a zodpovědnému panovníkovi se podařilo konsolidovat královskou moc, ale vzápětí musel čelit ničivému [[Mongolský vpád do Evropy|mongolskému vpádu]] (1241–42), který zanechal Uhersko v troskách. Pak však Tataři odtáhli a král měl možnost znovu pracovat na obnově říše. Posílil obranu hranic a udělil řadě sídel [[Městské právo|městská práva]], zejména v severní části země ([[Horní Uhry]]). NaV krátkouzájmu dobuznovuosídlení vylidněných oblastí v [[Velká dunajská nížina|uherské nížině]] pozval do země zahraniční kolonisty ([[Němci|německé]], [[Slované|slovanské]], [[Kumáni|kumánské]]). Snažil se o rozšíření moci západním směrem a dokoncenačas ovládl [[Štýrské vévodství|Štýrsko]], ale pak byl v boji o něj poražen [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]]. Dvě z jeho dcer byly kanonizovány ([[Markéta Uherská]] a [[Kinga Polská]]). Koncem svého života a vlády Béla IV. bojoval s odbojností svého syna a následníka Štěpána V., kterémubyť mu už roku 12651246 přiznal titul mladšího krále a dal mu do správy území na východě země.
 
Když [[Štěpán V. Uherský|Štěpán V.]] (1270–72) nastoupil na trůn, řada stoupenců jeho otce emigrovala do [[Čechy|Čech]], ale po Štěpánově brzké smrti se zase vrátili. Na trůn nastoupil jeho nezletilý syn [[Ladislav IV. Kumán]] (1272–90, fakticky vládl od roku 1277). Tento po matce potomek kočovných [[Kumáni|Kumánů]] upřednostňoval na dvoře pohanské zvyky své kumánské družiny, pročež působil četné skandály a byl několikrát [[Exkomunikace|exkomunikován]]. Za jeho vlády došlo ke značnému úpadku královské moci a parcelaci Uherska na území pod vlivem jednotlivých nejmocnějších šlechticů (magnátů). Ladislav IV. byl nakonec roku [[1272|1290]] zavražděn (paradoxně) kumánským atentátníkem.
 
== Nástupci ==
Nárok na uherskou korunu po vymření Arpádovců uplatnili zejména [[Anjouovci|anjouovští]] potomci [[Marie Uherská (1257–1323)|Marie]], dcery Štěpána V., kteří vládli během [[14. století]]. Téměř všichni uherští panovníci po roce 1301 byli potomky Štěpána V. (Anjouovci, [[Habsburkové]]), nebo alespoň Bély IV. ([[Přemyslovci]], [[Lucemburkové]], [[Jagellonci]]). Zcela mimo linii stálistál paradoxně pouze zvolenízvolený „domácí“ královékrál [[Matyáš Korvín]] a [[Jan Zápolský|Jan I. Zápolský]].
 
[[Soubor:Rodokmen arpadovcu.jpg|500x400px|náhled|Rodokmen Arpádovců]]