Emil František Burian: Porovnání verzí

Přidáno 1 270 bajtů ,  před 1 rokem
Doplnění životopisu, reference, literatura, wikiodkazy, typo
m (odebrána Kategorie:Operní skladatelé; přidána Kategorie:Čeští operní skladatelé za použití HotCat)
(Doplnění životopisu, reference, literatura, wikiodkazy, typo)
 
== Život ==
Narodil se v Plzni v rodině operního pěvce-barytonisty [[Emil Burian|Emila Buriana]], člena [[Divadlo Josefa Kajetána Tyla|Městského divadla]], a jeho manželky Vlasty, učitelky zpěvu. V Praze studoval na [[Gymnázium Na Zatlance|smíchovském gymnáziu]], ze které přešel do mistrovské školy [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoře]].<ref name="Bartoš">{{Citace monografie
| příjmení = Bartoš
| příjmení2 = Kovářová
E. F. Burian byl členem levicově orientované literární skupiny [[Svaz moderní kultury Devětsil|Devětsilu]]. V&nbsp;letech [[1926]]–[[1927]] spolupracoval s [[Osvobozené divadlo|Osvobozeným divadlem]],<ref>[[Jaromír Pelc]]: ''Meziválečná avantgarda a [[Osvobozené divadlo]]''. Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, [[1981]], 248 s. Týž: ''Zpráva o Osvobozeném divadle''. Práce, Praha, [[1982]], 216 s. Týž: ''[[Osvobozené divadlo]]''. Mladá fronta, Praha, [[1990]], 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Zde v oddílu „[[Osvobozené divadlo neznámé]]“ podrobněji o akcích kulturní levice, při nichž postupovalo [[D 34]] E. F. Buriana v součinnosti s Osvobozeným divadlem J. Voskovce a J. Wericha.</ref> odkud po rozepřích s [[Jindřich Honzl|Jindřichem Honzlem]] spolu s [[Jiří Frejka|Jiřím Frejkou]] odešli a založili si vlastní [[Divadlo Dada]]. Poté spolupracoval s Frejkovou scénou [[Moderní studio (divadlo)|Moderní studio]].
 
V roce [[1923]], tj. ve svých devatenácti letech, vstoupil z přesvědčení do [[Komunistická strana Československa|KSČ]] <ref> V. Novák a kol.: ''Malá pevnost Terezín'', edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str.&nbsp;342</ref>, což ovlivnilo jeho další činnost, která byla často až agitační. Roku [[1927]] založil hudebně recitační soubor [[Voice-band|Voiceband]].
 
V sezóně [[1930]]/[[1931]] jej angažoval ředitel [[Antonín Drašar]] jako režiséra do divadla v [[Olomouc]]i, kde Burian využíval i svého voicebandu a sám se také uplatnil jako jazzový zpěvák. Ve druhé polovině roku [[1931]] se vrátil Burian krátce do [[Brno|Brna]] do [[Národní divadlo Brno#Historie|Zemského divadla]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str.&nbsp;98–9</ref>
 
Koncem roku [[1933]] založil [[D 34|divadlo D&nbsp;34]] (zahájení činnosti 16. září 1933), kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla – každýčíslo rokoznačovalo názevvždy divadlaletopočet posouvalkonce osezony jedno<ref> čísloV. (vNovák rocea [[1935]]kol.: se''Malá tedypevnost jmenovaloTerezín'', Dedice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str.&nbsp;35342 </ref> – každý rok název divadla posouval o jedno číslo a tak dále až do D&nbsp;41). V&nbsp;předválečných letech mimo jiné ve svém divadle zorganizoval protestní petici proti uvěznění slavného ruského režiséra [[Vsevolod Emiljevič Mejerchold|Mejercholda]], jenž byl později na [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinův]] příkaz zavražděn. Pro řadu komunistických funkcionářů byl proto, ač byl přesvědčeným stoupencem jejich hnutí, nepohodlným a nevypočitatelným členem.
 
VDne roce12. března [[1941]] byl přímo v divadle spolu s dalšími spolupracovníky zatčen, krátce vězněn na Pankráci a celý zbytek [[Druhá světová válka|druhé světové války]] prožil v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]]. Nejprve byl v [[Koncentrační tábor Terezín|Terezíně]], potédne v27. června 1941 byl převezen do [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]] a nakonec v7. srpna 1942 do [[Koncentrační tábor Neuengamme|Neuengamme]] (předměstí [[Hamburk]]u), zde pracoval v továrně s válečnou výrobou. Ve volném čase se, podle svých vzpomínek, podílel na organizaci ilegálních kulturních pořadů pro vězně. Dne 23. dubna 1945 začala evakuace tábora, nacisté nahnaly deset tisíc vězňů na staré zámořské a vlečné lodě v lübecké zátoce. Lodě byly označeny vlajkami německého válečného námořnictva. <ref> V. Novák a kol.: ''Malá pevnost Terezín'', edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str.&nbsp;344 </ref> Dne [[3. květen|3.&nbsp;května]] [[1945]] se mu za dramatických okolností podařilo zachránit se z lodi [[Cap Arcona]] po sporném útoku britského královského letectva [[Royal Air Force|RAF]]. Byl tak jedním ze 34 českých zachráněných vězňů. Do Čech se vrátil 6. června, kdy mu s návratem pomohl literární kritik [[Antonín Jaroslav Liehm]] s přáteli.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Černý
| jméno = Jiří
 
Po válce založil ještě divadlo D&nbsp;46 a D&nbsp;47, mimo těchto divadel řídil ještě tři [[Brno|brněnské]] scény a karlínskou operetu, které byly sdruženy do tzv. ''Družstva divadla práce''.
 
První dva poválečné roky vystupoval jako kulturně politický komentátor v Čs. rozhlase. V letech 1945–9 řídil týdeník ''Kulturní politika'', v němž působila řada později známých novinářů – [[Antonín Jaroslav Liehm]], [[Stanislav Budín]] aj.
 
Ve [[Volby do Národního shromáždění 1948|volbách roku 1948]] byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji [[Kladno]]. Zasedal zde do konce funkčního období, tedy do roku [[1954]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| datum přístupu = 2012-01-14}}</ref> Roku [[1951]] poté, co hrozil bezprostřední zánik jeho divadla, převedl své D&nbsp;51 do svazku [[Československá armáda|Československé armády]], a to se pak stalo Armádním uměleckým divadlem. V&nbsp;roce [[1955]] z armády odešel a toto divadlo přejmenoval opět na D&nbsp;34.
 
V poválečné době se stal jedním z předních účastníků nastupující [[nomenklatura (politika)|nomenklatury]] komunistické kultury. Patřil však k osobnostem, které byly do značné míry režimu nepohodlné a nevypočitatelné a byl často kritizován zprava i zleva. Krátce řídil týdeník ''Kulturní politika'', v němž působila řada později známých novinářů – [[Antonín Jaroslav Liehm]], [[Stanislav Budín]] aj. V roce [[1954]] byl jmenován [[národní umělec|národním umělcem]]. V roce [[1958]] navštívil [[Sovětský svaz|SSSR]] a pod vlivem [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščovovy]] kritiky Stalina a jeho praktik vystoupil ve [[Španělský sál|Španělském sále]] [[Pražský hrad|Pražského hradu]] se zásadním sebekritickým projevem.
 
V roce [[1954]] byl jmenován [[národní umělec|národním umělcem]]. V roce [[1958]] navštívil [[Sovětský svaz|SSSR]] a pod vlivem [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščovovy]] kritiky Stalina a jeho praktik vystoupil ve [[Španělský sál|Španělském sále]] [[Pražský hrad|Pražského hradu]] se zásadním sebekritickým projevem.
 
Byl několikrát ženatý – s první ženou [[Ludmila Matějovská|Ludmilou Matějovskou]] (nar.&nbsp;1902), absolventkou mistrovské školy pražské konzervatoře, se oženil v roce 1927 a rozvedl v roce 1931. V roce 1934 se oženil s [[Marie Šubrtová|Marií Šubrtovou]] (nar.&nbsp;1906), se kterou se seznámil v Brně, kde studovala na [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity|Filosofické fakultě Masarykovy university]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str.&nbsp;14, 103, 355 </ref> Jeho poslední manželkou byla [[Zuzana Kočová]] (1922–1988).
* [[František Černý (divadelní historik)|ČERNÝ, František]]. ''Theater – Divadlo''. Praha : Orbis, [[1965]], str.&nbsp;9, 27, 41–51, 56–7, 64, 67, 71, 84, 103, 105–6, 109, 114, 117, 119, 123, 125, 142–4, 147, 153, 194, 198, 201, 223–4, 235, 246–7, 253–4, 329, 344, 348, 352–3, 357, 360, 363–5, 374, 378–9, 392–4, 403, 405–8, 419
* {{Citace monografie | příjmení = Kladiva | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = E. F. Burian | vydavatel = Jazzová sekce SH | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 443 | isbn =}}
* NOVÁK V. a kol. ''Malá pevnost Terezín'', edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str.&nbsp;342–4
* {{Citace monografie | titul = Osobnosti – Česko : Ottův slovník | vydavatel = Ottovo nakladatelství | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 823 | isbn = 978-80-7360-796-8 | strany = 85}}
* [[Jaromír Pelc|PELC, Jaromír]]. ''Meziválečná avantgarda a [[Osvobozené divadlo]]''. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, [[1981]], str. 7, 19, 25, 27, 45, 75, 93, 115, 119–121, 129–130, 136, 145, 164
* PELC, Jaromír. ''[[Osvobozené divadlo]]''. Praha: Mladá fronta, [[1990]], 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in:[http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04]
* SPURNÁ, Helena. ''Emil František Burian a jeho cesty za operou''. Prah: KLP – Koniasch Latin Press, 2013. ISBN 978-80-87773-23-9.
* [[Bořivoj Srba|SRBA, Bořivoj]]. ''Emil František Burian a jeho program poetického divadla''. Praha: Divadelní ústav, 1981. České divadlo.
* SRBA, Bořivoj. ''Inscenační tvorba E. F. Buriana 1931-19411931–1941''. Praha: Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV, 1980. Literárněvědné práce.
* SRBA, Bořivoj. ''Poetické divadlo E. F. Buriana''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971. Spisy Janáčkovy akademie múzických umění.
* SRBA, Bořivoj. ''Řečí světla: princip světelného divadla v inscenační tvorbě Emila Františka Buriana''. Vyd.1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2004. Acta musicologica et theatrologica. <nowiki>ISBN 80-85429-98-5</nowiki>.
* {{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J | vydavatel = Paseka ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 634| isbn = 80-7185-245-7 | strany = 160–161}}
* TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju…Perličkypamatuju...Perličky v duši [[Raoul Schránil|Raoula Schránila]]. Praha: Ametyst, [[1998]], str.&nbsp;103, 117, 144, ISBN 80-85837-35-8
* TUNYS, Ladislav. ''[[Otomar Korbelář]]''. Praha: nakl.&nbsp;XYZ, [[2011]], str.&nbsp;110, 120, 121, 180, 213, ISBN 978-80-7388-552-6
* VALTROVÁ, Marie. ''ORNESTINUM, Slavná éra [[Městská divadla pražská|Městských divadel pražských]]''. Praha: Brána, [[2001]], str.&nbsp;7, 9, 10, 24, 89, ISBN 80-7243-121-8
* [[Marie Valtrová|VALTROVÁ, Marie]] – [[Ota Ornest|ORNEST, Ota]]. ''Hraje váš tatínek ještě na housle?''. Praha: Primus, [[1993]], str.&nbsp;18, 51, 55, 82, 87–8, 90, 154–5, 157, 159, 174, 187, 189, 224, 226, 237, 240, 241, 249, 253, 300, 326, ISBN 80-85625-19-9
* {{Citace monografie | příjmení = Vošahlíková | jméno = Pavla| spoluautoři = a kol. | titul = Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 225–368 | isbn = 978-80-7277-257-5 | strany = 340–341}}