Příbuzenský výběr: Porovnání verzí

Přidáno 490 bajtů ,  před 2 lety
z enw, přesunu
(z enw, přesunu)
[[Soubor:Todd Huffman - Lattice (by).jpg|náhled|Chování některého společenského hmyzu, jako jsou včely, lze vysvětlit příbuzenským výběrem]]
'''Hamiltonovo pravidlo''' bylo navrženo roku 1964 biologem [[W. Hamilton]]em a objasňuje, proč se k sobě tvorové chovají [[altruismus|altruisticky]] nebo [[sobectví|sobecky]]. Velkou roli zde při tom sehrávají [[geny]].
'''Příbuzenský výběr''' je [[evoluce|evoluční strategie]], která podporuje reprodukční úspěch příbuzných organismu i za cenu vlastního života a vlastní reprodukce. Příbuzenský altruismus může vypadat jako [[altruismus (biologie)|altruistické chování]], jehož evoluce je řízena příbuzenským výběrem. Příbuzenský výběr je příkladem [[Inkluzivní fitness|inkluzivního fitness]], který kombinuje počet vlastních produkovaných potomků s počtem potomků, které jednotlivec může zajistit tak, že podporuje namísto sebe jiné jednotlivce, například sourozence.
 
[[Charles Darwin]] diskutoval o teorii příbuzenského výběru ve svém díle ''[[O původu druhů]]'' z roku 1859. Hádanku pro něj představovaly kolonie společenského hmyzu, jako dělnice [[včela medonosná|včel medonosných]], které obětují vlastní možnost se rozmnožovat na úkor svých matek. Vyslovil, že altruizmus může být podporován na úrovni pokrevního příbuzenství. Ve 30. letech 20. století dva vědci [[Ronald Fisher]] a [[J. B. S. Haldane]] vytyčili matematiku příbuzenského výběru, přičemž Haldane pronesl slavný žert, že položí život za dva bratry nebo osm bratranců. Haldaneova poznámka poukázala na skutečnost, že jestliže jedinec obětuje svůj život, aby zachránil dva sourozence, čtyři synovce nebo osm bratranců, jedná se v evolučním pojetí o „spravedlivé řešení”, protože sourozenci jsou si vzájemně příbuzní z 50 %, synovci z 25 % a bratranci z 12,5 %.
== Přírodní výběr a altruismus ==
Již [[Charles Darwin]] (který společně s [[Alfred Russel Wallace|A. R. Wallacem]] vyložil teorii evoluce) přemýšlel, proč si mravenci pomáhají, což odporovalo jeho teorii přírodního výběru, ve kterém přežívá jenom ten nejzdatnější. Teprve po objevení genů se ukázalo, že se k sobě tvorové chovají altruisticky proto, aby přežilo více jejich genů, není to tedy nevýhodné, jak se domníval Darwin.
 
== Příklady ==
[[Soubor:Lasius fuliginosus 4.jpg|thumb|Mravenčí dělnice bojují proti mnohem většímu tvorovi]]
[[Soubor:Surikata zoo Liberec.JPG|thumb|Surikata na stráži]]
* Mravenčí [[dělnice]] při souboji s větším nepřítelem riskují život a než se nepřítele podaří zahnat, mnoho z nich zaplatí životem. Ochrání však tím [[královna|královnu]], která snáší [[vajíčka]]. Z těch se vylíhnou další dělnice se stejnými geny. Pokud by se dělnice spasily útěkem, ohrozily by královnu.
* Rodiče afrických [[vlhy|vlh]] své potomky nutí, aby nevytvářeli vlastní svazky, ale staraly se o další snůšku vajec rodičů. Zkušení rodiče ještě s výpomocí vychovají více mladých, a tím i více genů.
* [[Surikata]] stojí na stráži a varováním před dravci ochrání zbytek skupiny, místo aby se sama schovala. Zachrání tak však více svých genů v jejích potomcích a příbuzných.
 
== Odkazy ==
=== Zdroje ===
* Sedmdesát velkých záhad světa přírody (M. J. Benton)
 
Koncept zformuloval vědec [[W. D. Hamilton]]:
{{citace|Pokrevným příbuzným se vyplatí pomoci v přímé úměře k jejich genetické blízkosti, vážené velikostí přínosu, který získají.}}
a vešel do známosti jako '''Hamiltonovo pravidlo'''.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Benton
| jméno1 = Michael
* | titul = Sedmdesát velkých záhad světa přírody (M. J. Benton)
| vydavatel = Slovart
| rok = 2009
| strany = 227
}}</ref>
== Reference ==
{{překlad|en|Kin_selection|873658458}}
<references />
{{pahýl}}
{{Portály|Biologie}}