Vladimír Fuka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Externí odkazy: adata, port kateg
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
doplnění textu a odkazů
Řádek 13:
Vladimír Fuka se narodil v Písku, ale již od roku 1929 žil s rodiči v Praze. Za války v letech 1941-1945 navštěvoval [[Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická|Státní grafickou školu]]. Byl v té době zaměstnán v ateliéru [[Josef Sudek|Josefa Sudka]], kde se seznámil se svou ženou [[Eva Fuková|Evou Podešvovou]]. Po válce studoval v letech 1945-1947 na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění v Praze]] v ateliéru prof. [[Otakar Nejedlý|Otakara Nejedlého]] a později u prof. [[Vlastimil Rada|Vlastimila Rady]]. Jeho spolužákem byl v letech 1945-1946 i [[Mikuláš Medek]]. Roku 1950 se oženil s [[Eva Fuková|Evou Podešvovou]].
 
Od roku 1951 se zabýval převážně knižní grafikou a ilustrací. Fukovy doma navštěvoval okruh literátů a výtvarníků kolem [[Jiří Kolář|Jiřího Koláře]] a bývalé [[Skupina 42|Skupiny 42]] ([[Kamil Lhoták]]) nebo malíř [[Karel Souček (malíř)|Karel Souček]]). Později se scházeli jako stolní společnost v [[Kavárna Slavia|kavárně Slavia]], do které patřili také spisovatel [[Zdeněk Urbánek]], překladatelé [[Emanuel Frynta]] a [[Josef Červinka|Josef Schwarz]], básník [[Jan Hanč]] a skladatel [[Jan Rychlík (skladatel)|Jan Rychlík]]. Skupina si vyměňovala postřehy ze svých osobních deníků a vydala několik čísel samizdatového "literárně-absurdně-folklorního magazínu" Magáč, která se ale nezachovala. Lhoták a Fuka spolu kreslili a malovali obrazy nazvané po vzoru surrealistů "kadávry".<ref>[https://www.lidovky.cz/kultura/se-zesnulou-fotografkou-evou-fukovou-odesel-dulezity-kus-ceske-kulturni-pameti.A151127_120609_ln_kultura_hep rozhovor s Evou Fukovou, Lidovky 29.11.2015]</ref>
 
Roku 1958 se zúčastnil přípravy [[Světová výstava 1958|Světové výstavy Expo 58]] v Bruselu. V roce 1960 mu byla udělena Cena nakladatelství [[Československý spisovatel]] za výtvarnou spolupráci. V té době onemocněl cukrovkou a roku 1960 byl těžce zraněn a strávil několik měsíců v nemocnici. V 60. letech podnikl mnoho cest do zahraničí (SSSR, Bulharsko, Belgie, Německo, Jugoslávie, Švýcarsko, Řecko, Polsko, Itálie, Kanada a USA), ale cestoval sám a rodina zůstávala doma jako rukojmí režimu. Roku 1967 byl vyzván [[Jiří Trnka|Jiřím Trnkou]], aby se podílel na přípravě českého pavilonu na [[Světová výstava 1967|Expo 67]] v Montrealu. Po mezinárodním úspěchu expozice byl navržen na vysoké státní vyznamenání, které odmítl přijmout.
Řádek 32:
Vladimír Fuka již během studia měl autorské výstavy obrazů a akvarelů v divadle Větrník (1946) a ve Vilímkově galerii (1949). Později se prosadil především jako kreslíř a ilustrátor. Od 50. let si vedl kreslené deníky, do nichž jako "konfrontáž" vlepoval výstřižky z dobového tisku. Byl informován o světovém dění z poslechu zahraniční rozhlasové stanice [[Svobodná Evropa]] a deníky dobře ilustrují i jeho vztah k oficiální komunistické propagandě. Knižně vyšel roku 2010 deník napsaný roku 1952. Obsahuje 123 datovaných listů s kresbami a novinovými výstřižky. Je pozoruhodným vizuálním záznamem každodenního života a zároveň svědectvím o temném období československé historie. Na kresbách se často objevují osamělé figury těch, kteří stojí mimo dav a 50. léta jsou zachycena se vší svou tísnivostí, hrůzou a beznadějí.<ref>Anna Vondřichová, A2, 13.04.2011</ref> Deníky se podařilo po Fukově emigraci uchovat díky statečnosti jeho přítele [[Emanuel Frynta|Emanuela Frynty]].
 
V padesátých letech vytvářel temně existenciální obrazy (cyklus ''Klaun''). Po první cestě do ciziny roku 1957, během níž navštívil Řecko, Itálii a Jugoslávii, se jeho výtvarný styl změnil a Fuka tvořil tempery, které jsou abstrakcí krajiny viděné z letadla. V pozdějším díle byl ovlivněn estetikou bruselského stylu a vycházel z reálných motivů, které jsou v obrazech rozpoznatelné, zatímco pozadí je abstraktní (''Bílý obraz s létajícími předměty'', 1959).<ref>Zdenek Primus, 2003, s. 185</ref> Roku 1956 vydala Artia v trojjazyčné verzi, určené pouze pro zahraničí, Fukovy ''Imaginární portréty'', kde reflektoval své osobní vnímání některých osobností světové kultury (Picasso, Kafka, Rimbaud, ad.). Od poloviny 50. let ilustroval díla světové literatury v českých překladech, v 60. letech především poezii a dětské knížky.
 
V šedesátých letech si vytvořil osobitou grafickou zkratku, využívající černých kontur, kolorovaných jasnými barvami. V té době již byl považován za výjimečného a virtuózního kreslíře.<ref> Eva Petrová, in: Zdeněk Primus, Vladimír Fuka: Cesta Labyrintem, 1996, s. 184.</ref><ref>Tschechischen Kinderbuch/ Tendances nouvelles en Tchécoslovaquie, Graphis 23, 1967, č. 129, s.208-215, 308-310</ref> Fuku zajímala především architektura a atmosféra města, reklamy, poutače a technika, kdežto figury jsou načrtnuty několika tahy a většinou mají karikaturní rysy. Nejpozději od [[Světová výstava 1958|Světové výstavy Expo 58]] v Bruselu byl Fuka obeznámen s díly [[Saul Steinberg|Saula Steinberga]] a byl jimi částečně ovlivněn.<ref>Gabriela Mahovská, 2009, s. 32-34</ref>
Řádek 38:
Spolu s [[Jiří Kolář|Jiřím Kolářem]] vydal roku 1964 dětskou knihu ''V sedmém nebi'', která v následujícím roce na prestižním veletrhu knižních ilustrací v [[Bologna|Bologni]] získala Zlatou medaili. Roku 1964 navštívil [[New York]] a vytvořil soubor kreseb, které [[Albatros (nakladatelství)|nakladatelství Albatros]] objednalo ke knižnímu vydání. Roku 1965 Fuka navštívil město podruhé s autorem textu [[Zdeněk Mahler|Zdeňkem Mahlerem]] a o chystané knize vyšel článek ve švýcarském časopisu Graphis.<ref>Willy Rotzler, Wladimir Fuka, Graphis 23, 1967, No 129, s. 18.</ref> Po Fukově emigraci roku 1967 byl celý náklad knihy zničen a Zdeňku Mahlerovi se podařilo zachránit pouze maketu knihy, která pak vyšla až roku 2008.
 
Poté, co byl roku 1960 dlouhodobě hospitalizován, se jeho malířským tématem staly labyrinty, jako metafora místa, ze kterého není úniku. V jeho volné tvorbě, která zahrnuje kresby, malby i reliéfy odlité do bronzu (''Partitura labyrintu'', bronz, 1963) se odráží precisnost Fukovy knižní grafiky, která byla těžištěm jeho díla.<ref>Zdenek Primus, 2003, s. 187</ref> Po návštěvě New Yorku se tématem jeho Labyrintů, malovaných na kruhový formát, stal pohled na toto město z ptačí perspektivy, se zachovaným obrysem a abstraktním systémem linií labyrintu, který ho vyplňuje (''Rameauova skladba z přijímače vozu parkujícího na Times Square'', 1966).<ref>Zdenek Primus, 2003, s. 191</ref> Jeho ''Velkým Labyrintem'' bylo celé komunistické Československo, které se mu v celku jevilo jako nestravitelné a svou složitostí nezachytitelné. Labyrint se drobil na každodenní nově vznikající hraniční čáry, uzávěry cesty, neprostupné linie. Proto byl rozhodnut ''Velký Labyrint'' opustit<ref>Vladimír Fuka, in: Vladimír Fuka, Cesta labyrintem, 1999, s. 14</ref> a roku 1967 s celou rodinou emigroval do USA (Labyrint Manhattanu, 1967). Jeho obraz ''Devět sluncí'' z roku 1968 na nezvyklém vertikálním formátu, kde vzcházející slunce-terč postupně vytlačuje z obrazu labyrint, jako by naznačoval závan optimismu z uvolnění politické situace. Jiný obraz ze stejného období zobrazuje uprostřed malou bílou plochu, snad představující osobní azyl umělce, který je obklopen labyrintem řetězového převodu zadržujícího koláž z textů. Ty jsou symbolem vyprázdněných slov a frází, která na něj z vnějšku dotírají.<ref>Zdenek Primus, 2003, s. 195, 197</ref>
 
Jeho tvorba ze 70. let, po odchodu do emigrace, se soustřeďuje na detail. Fuka byl bytostným skeptikem a navíc těžce postižen svým onemocněním cukrovkou, proto v jeho kresbách postupně vytrácí dojem lehkosti a labyrinty se stávají tématem existenciálním.<ref>Gabriela Mahovská, 2009, s. 29</ref> Během pobytu v USA Fuka spolupracoval s řadou nakladatelství - Macmillan, Holt, Rinehart & Winston, Doubleday, McGrawHill, ad.
Řádek 53:
* Ilja Ilf, Jevgenij Petrov, Dvanáct křesel, 1959
* Ludvík Aškenazy, Putování za švestkovou vůní, 1959
* Antonio Gramsci, Sešity z vězení, 1959 (obálka)
* Karel Čapek, Život a dílo skladatele Foltýna (fotogramy Eva Fuková), 1960
* Kingsley Amis, Šťastný Jim, 1960
* Hana Doskočilová, Pohádky pro děti, mámy a táty, 1961
* Oldřich Syrovátka, Zatoulané písmenko, 1961
* Karel Konrád, Rinaldino Dinah, 1961 (předsádka a ilustrace)
* Vladimír Fuka, Jiří Kolář, Nápady pana Apríla, 1961
* Sappak V a kol., Čtyřikrát o televizi, 1961 (obálka)
* Jiří Robert Pick, Hovory s veverkou, 1963
* Ray Bradbury, Marťanská kronika, 1963
* Juan Goitisolo, Spodina, SNKLU Praha 1963 (obálka a vazba)
* Vladimír Fuka, Jiří Kolář, V sedmém nebi, anekdoty, hádanky a hry pro malé, velké i veliké, mladé, starší i stařičké, 1964 (přeloženo do tří jazyků, nové vydání Albatros 2013)
* Alain Robbe-Grillet, Gumy, SNKLU Praha 1964 (obálka a vazba)
* Zdeněk Mahler, Jak se stát bubeníkem královské gardy, 1965
* Květoslav Chvatík, Smysl moderního umění, ČsS Praha 1965 (obálka)
* Bohumil Říha, Dětská encyklopedie, 1966
* Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ, 1966
* Bohumil Hrabal, Pábitelé, MF Praha 1966 (obálka, vazba, frontispis)
* Jiří Weil, Hodina pravdy, hodina zkoušky, ČsS Praha (obálka a vazba)
* Toman Brod, Tobrucké krysy, 1967
* Smith J. Steel: City Song, 1970
Řádek 72 ⟶ 80:
* 1949 Vladimír Fuka: Obrazy, Galerie Jos. R. Vilímek, Praha
* 1958 Vladimír Fuka: Imaginární portrét, Galerie Československý spisovatel, Praha
* 1960 Vladimír Fuka: Skizzy k obrazům, Laterna Magica Praha
* 1962 Vladimír Fuka, Malá galerie Čs. spisovatele Praha
* 1964 Vladimír Fuka: Labyrinty, partitury, Galerie Fronta, Praha
* 1994 Vladímír Fuka, Galerie Ztichlá klika, Praha
Řádek 82 ⟶ 92:
* Vladimír Fuka, Das imaginäre Porträt / Imaginary Portraits / Les Portrait Imaginaire., 136 s., Artia Praha 1956
* Vladimír Fuka - Cesta labyrintem/ Journey into the Labyrinth, text Zdeněk Primus, 248 s., Art et fact, Praha 1999, ISBN 80-238-0548-7
* Vladimír Fuka: Labyrinty, partitury (rozhovor s Jiřím Kolářem), kat. výstavy Galerie Fronta, Praha 1964
 
== Reference ==
<references />
Řádek 89 ⟶ 99:
* Gabriela Mahovská, Vladimír Fuka: New York, bakalářská diplomová práce, SDU, FF MUNI, Brno 2009[https://is.muni.cz/th/alstz/Fuka_final_version.pdf on line]
* Jiří Machalický, Česká koláž. Sbírka pražské plynárenské, Gallery (Jar. Kořán), Praha 2005
* Zdenek Primus, Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, KANT Praha 2003, ISBN 80-86217-30-2, Arbor Vitae, ISBN 80-86300-14-5
* Štěpánka Bieleszová Müllerová a kol., Mezi tradicí a experimentem: Práce na papíře a s papírem v českém výtvarném umění 1939 - 1989, 241 s., Muzeum umění Olomouc 1997
* Miroslav Míčko, Aktuální tendence českého umění / Tendances actuelles de l'art tchèque, Československá sekce Mezinárodního sdružení výtvarných kritiků - AICA, SČVU Praha 1966