Slivoň: Porovnání verzí

Rod ''Prunus'' je rozšířen kosmopolitně, s&nbsp;těžištěm výskytu v&nbsp;mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou [[Evropa|Evropu]], [[Asie|Asii]] a [[Severní Amerika|Severní Ameriku]] vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje též do tropů [[Indočína|Indočíny]] a [[jihovýchodní Asie]]. Ojedinělía zástupcivyskytuje se vyskytují i&nbsp;v&nbsp;[[Jižní Amerika|Jižní Americe]], rovníkové a [[Jižní Afrika|jižní Africe]] včetně [[Madagaskar|Madagaskaru]] a v&nbsp;[[Austrálie|Austrálii]]. RostouV&nbsp;české nejčastějiflóře jakoje příměspůvodních světlýchšest lesůdruhůː<ref aname=":2" /> [[LesníTřešeň lemptačí|lesníchtřešeň plášťůptačí]], stínomilnější druhy jako bobkovišeň též v podrostu vlhčích listnatých a smíšených lesů, dále v&nbsp;křovinách a [[RemízekTrnka obecná|remízcíchtrnka obecná]], keřovitése druhyvyskytují téžhojně na kamenitýchcelém stráních,území vejako stepníchpříměs trávnícíchsvětlých apod.lesů Častoa se[[Lesní vyskytujílem|lesních též synantropně podél cestplášťů]], v&nbsp;zarůstajících starých sadechkřovinách a zahradách nebo ladem nechaných loukách. V&nbsp[[Remízek|remízcích]];české flóře je původních šest druhů, dalších několik je zdomácnělými archeofyty a nebo místy zplaňují z&nbsp;kultury.<ref>{{Citace name=":2"elektronického />periodika

Až na výjimky (bobkovišeň) slivoně nejlépe prospívají na plném slunci či v&nbsp;lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v&nbsp;jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i&nbsp;chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují hluboké půdy, které jsou dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné; na větší množství vápníku v půdě jsou však citlivé broskvoně.<ref>JAN, Tomáš. ''Peckoviny: přes 160 barevných fotografií a popisů odrůd peckovin''. Olomouc: Petr Baštan, 2011. <nowiki>ISBN 978-80-87091-18-0</nowiki>.</ref> Při prudkém střídání teplot v&nbsp;zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným [[Klejotok|klejotokem]]. K&nbsp;nejčastějším škůdcům a chorobám patří [[Obalečovití|obaleči]], dále [[monilióza]], různé bakteriální spály, houbové [[Skvrnitost listů třešně a višně|skvrnitosti]] a [[Kadeřavost broskvoně|kadeřavost]], zralé plody třešní obývají larvy [[Vrtule třešňová|vrtule třešňové]]. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je [[šarka]] – virové onemocnění přenášené zpravidla [[Mšice|mšicemi]].<ref name=":7">{{Citace monografie

}}</ref>

Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k&nbsp;hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, převislé, s&nbsp;purpurově zbarvenými listy apod.). K dalším estetickým účinkům patří též olistění a plody; některé druhy na podzim vybarvují své listy do červené (třešeň ptačí), zlatožluté (střemchy) či oranžové (sakura). Hodí se do [[Alej|alejových]] výsadeb nebo jako předsadba pro vyšší skupiny, vzrůstnější druhy jako parkové [[Solitéra|solitéry]]. Oblíbené především v&nbsp;menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Keřovité typy lze využít jako živý plot, zakrslé a plazivé keřěkeře pak na [[Skalka (zahrada)|skalky]] nebo [[vřesoviště]]. <ref name=":7" />

Rozkvetlé [[Sakura|sakury]] jsou jedním z&nbsp;nejznámějších symbolů Japonska, kolem nichž se točí mnoho zvyklostí a tradic společenského života. Během svátku [[Hanami]], který vznikl pravděpodobně již v&nbsp;[[období Heian]] (8.–12. století), jsou kvetoucí sakury ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích za popíjení [[Sake|saké]], a to jak ve dne, tak v&nbsp;noci za svitu lampionů. Podobně obdivované jsou květy japonské švestky ume, která je též národní květinou [[Tchaj-wan (ostrov)|Taiwanu]]. Kvetoucí třešně a sakury jsou neodmyslitelnou součástí japonské i&nbsp;čínské poezie (mj. známá [[haiku]] básníka [[Macuo Bašó|Bašó]]) neboa oblíbenýtaké motivvýtvarného i&nbsp;užitého umění, včetně tvorby [[Bonsaj|bonsají]]. Oblíbeným motivem jsou tzv. "třítři zimníchzimní přátelpřátelé" – slivoněslivoň, [[borovice]] a [[Bambus|bambusubambus]], zobrazované v uměleckých dílech, společně vysazované v japonských zahradách nebo používané ve výzdobách vztahujících se k příchodu nového roku.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>) aSlivoně takézde výtvarného i&nbsp;užitého umění, včetně tvorby [[Bonsaj|bonsají]]. Představujípředstavují symbol vracejícího se jara, krásy, čistoty, prostoty, ale též pomíjivosti a nevyhnutelného úpadku všeho živého. [[Trnka obecná|Trnky]] byly v&nbsp;Evropě naopak symbolem kontrastu sil světla a temnoty a považovány za dřevinu čarodějnic. Mnoho dalších lidových pověr je spojeno se zvykem řezat počátkem prosince větévky slivoní (nejčastěji třešní) do vázy – [[Barborky]].<ref>{{Citace elektronické monografie