|
<br />[[Soubor:Genga 22.jpg|thumb|]]
[[Soubor:Genga 07.jpg|thumb|]]
'''Myoskeletální medicína''' se zabývá diagnostikou a neoperační léčbou [[páteř]]e, [[kloub]]ů a měkkých tkání, které mají souvislost s pohybovou funkcí člověka.<ref name="MarieHasikova"/> Slovo myoskeletální vzniklo jako složenina latinských slov: myos = [[sval]] + skelet = [[kostra]]. Svými vyšetřovacími postupy dokáže myoskeletální medicína odhalit různé zdrojepříčiny bolestí či problémů hybnosti v oblasti páteře, kloubů, svalů, šlach, fascií aj. Je metodou volby např. v ranných stádiích [[Artróza|kloubních artróz]], [[Blokáda|blokád]], svalové dysbalance, ztuhlosti, adheze měkkých struktur, apod. Následně, za použitíPoužívá převážně ručníchruční mobilizačníchmobilizační a manipulačníchmanipulační technik,techniky tytoa bolesti i poruchy často efektivně odstraňuje.<ref name="MarakRadovan"/><ref name="LekariONLINE"/> Zároveň však nepopíráNepopírá své profesní meze a potřebu ortopedicko-chirurgických operačních zákroků, např. uindikaci endoprotéz.
Významné místo v myoskeletální medicíně si získala tzv. [[Pražská myoskeletální škola]],<ref name="LekariONLINE" /> zejména neurolog a fyzioterapeut prof. MUDr. [[Karel Lewit]], DrSc. Ten, spolu s prof. [[Vladimír Janda|Vladimírem Jandou]], prof. [[Jan Jirout|Janem Jiroutem]] a doc. [[František Véle|Františkem Vélem]], stanovil funkční diagnostiku a navrhl ucelený přístup, jímž se myoskeletální medicína odlišuje např. od klasických masáží.
Za účelem stanovení diagnózy myoskeletální medicína používá pohovor s pacientem, palpační vyhmatávání a mj. erudované, funkční myšlení terapeuta. Ten by měl být vysokoškolsky vzdělán a dobře obeznámen s anatomicko-kineziologickými, neurologickými a jinými složkami pohybového aparátu. Zobrazovacím metodám (RTG, CT, MRI) myoskeletální medicína přisuzuje jejich význam, nicméně vidí i jejich omezení. Zobrazovací metody nezřídka nekorelují s popisem pacientových bolestibolestí a pacienti pak bývají léčeni neúspěšně /či neúčelně/.
Lékaři a terapeuti myoskeletální medicíny si vedou záznamy o postupu léčby., Takterá bývá často kontinuální. Při svých [[Kineziologické vyšetření|kineziologických vyšetřeních]] by měli věnovat pozornost pacientovu popisu problému, zjišťovat, zda jejich nálezy tomuto popisu odpovídají, určují, zda problémy jsou rázu funkčního (nesprávné pohyby či postura) či strukturálního (bolestivé tělesné struktury) a průběžně posuzují, zda jsou jimi volené terapie úspěšné. Pro léčbu používají širokou paletu terapií - postizometrickou relaxaci svalů (PIR), měkké techniky, manipulaci a mobilizaci kloubů, protažení fascií, posun hlubokých tkání, [[masáž]], aplikaci suché jehly, přeučení nesprávných pohybových stereotypů aj. Za důležitou podmínku úspěchu považuje myoskeletální medicína pacientovu spolupráci. Doporučuje domácí cvičení na konkrétní problém, popř. vede pacienta k osvojení si správných pohybových vzorců. Cílem je pacientova bezbolestná a hladká pohybová aktivita, nebo alespoň minimalizace bolesti pohybové soustavy.<ref name="LekariONLINE" />
<br />
|
