Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 107 bajtů ,  před 9 měsíci
styl textu a propojení odkazy na jiné stránky (existující i neexistující)
<br />[[Soubor:Genga 22.jpg|thumb|]]
[[Soubor:Genga 07.jpg|thumb|]]
'''Myoskeletální medicína''' se zabývá diagnostikou a léčbou [[páteř]]e, [[kloub]]ů a měkkých tkání, které mají souvislost s pohybovou funkcí člověka.<ref name="MarieHasikova"/> Slovo vzniklo jako složenina latinských slov: myos = [[sval]] + skelet = [[kostra]]. Svými vyšetřovacími postupy dokáže manuálnímyoskeletální medicína odhalit různé zdroje bolestí či problémů hybnosti v oblasti páteře, kloubů, svalů, šlach, afascií vazůaj, ať už jde o [[Blokáda|blokády]], svalové dysbalance, ztuhlost[[křeč]]e, spazmyztuhlost, funkční přetížení, adheze měkkých struktur, svalové [[křeč]]e apod. Následně, za použití převážně ručních mobilizačních a manipulačních technik, tyto poruchy efektivně odstraňuje.<ref name="MarakRadovan"/><ref name="LekariONLINE"/>
 
Významnou roli ve světovév myoskeletální medicíně má tzv. [[Pražská myoskeletální škola]],<ref name="LekariONLINE" /> zejména jeden ze zakladatelů, neurolog a fyzioterapeut prof. MUDr. [[Karel Lewit]], DrSc. Ten, spolu s prof. [[Vladimír Janda|Vladimírem Jandou]], prof. [[Jan Jirout|Janem Jiroutem]] a doc. [[František Véle|Františkem Vélem]], stanovil funkční diagnostiku a navrhl ucelený přístup, jímž se myoskeletální medicína odlišuje např. od klasických masáží.
 
Za účelem stanovení diagnózy myoskeletální medicína používá předevšímzejména rozhovor s pacientem a palpační vyhmatávání. Zobrazovacím metodám (RTG, CT, MRI) přisuzuje jejich význam, nicméně slovní vyjádření pacienta jim nadřazuje. Nezřídka totiž nelze zobrazovacími metodami bolesti měkkých tkání odhalit a pacienti bývají léčeni neúspěšně. Lékaři a terapeuti myoskeletální medicíny by si měli vést záznamy o postupu léčby, jež bývá často kontinuální/neúčelně/. Při svých kineziologických vyšetřeních by měli věnovat pozornost pacientovu popisu problému, zjišťovat, zda jejich nálezy tomuto popisu odpovídají, snažit se určit, zda problémy jsou rázu funkčního (nesprávné pohyby či postura) či strukturálního (bolestivé tělesné struktury) a průběžně posuzovat, zda jsou zvolené terapie úspěšné. Pro léčbu používají širokou paletu terapií - postizometrickou relaxaci svalů (PIR), měkké techniky, manipulaci a mobilizaci kloubů, protažení fascií, posun hlubokých tkání, [[masáž]], aplikaci suché jehly, přeučení nesprávných pohybových stereotypů aj. Za důležitou podmínku úspěchu považují pacientovu spolupráci, doporučují domácí cvičení na konkrétní problém, popř. přeučují pacienta jeho nesprávné pohybové vzorce. Výsledkem je přizpůsobení pacientovy pohybové aktivity zdravotnímu stavu tak, aby se předešlo bolesti v jeho hybné soustavě, nebo se alespoň vliv bolesti minimalizoval.<ref name="LekariONLINE" />
 
Lékaři a terapeuti myoskeletální medicíny by si měli vést záznamy o postupu léčby, jež bývá často kontinuální. Při svých [[Kineziologické vyšetření|kineziologických vyšetřeních]] by měli věnovat pozornost pacientovu popisu problému, zjišťovat, zda jejich nálezy tomuto popisu odpovídají, snažit se určit, zda problémy jsou rázu funkčního (nesprávné pohyby či postura) či strukturálního (bolestivé tělesné struktury) a průběžně posuzovat, zda jsou jimi volené terapie úspěšné. Pro léčbu používají širokou paletu terapií - postizometrickou relaxaci svalů (PIR), měkké techniky, manipulaci a mobilizaci kloubů, protažení fascií, posun hlubokých tkání, [[masáž]], aplikaci suché jehly, přeučení nesprávných pohybových stereotypů aj. Za důležitou podmínku úspěchu považují pacientovu spolupráci. Doporučují domácí cvičení na konkrétní problém, popř. přeučují pacienta k provádění správných pohybových vzorců. Výsledkem je přizpůsobení pacientovy pohybové aktivity zdravotnímu stavu tak, aby se předešlo bolesti v jeho hybné soustavě, nebo se alespoň vliv bolesti minimalizoval.<ref name="LekariONLINE" />
 
<br />
777

editací