Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 1 206 bajtů ,  před 9 měsíci
doplnění textu a stylistické úpravy stávajícího textu
<br />[[Soubor:Genga 22.jpg|thumb|]]
[[Soubor:Genga 07.jpg|thumb|]]
'''Myoskeletální medicína''' se zabývá diagnostikou a léčbou [[páteř]]e, [[kloub]]ů a měkkých tkání, které mají souvislost s pohybovou funkcí člověka.<ref name="MarieHasikova"/> Slovo vzniklo jako složenina latinských slov: myos = [[sval]] + skelet = [[kostra]]. Svými vyšetřovacími postupy dokáže manuální medicína odhalit různé zdroje bolestí či hybnostních problémů hybnosti v oblasti páteře, kloubů, svalů, šlach a vazů, ať už jde o [[Blokáda|blokády]], svalové dysbalance, ztuhlost, spazmy, funkční přetížení, adheze měkkých struktur, svalové [[křeč]]e apod. Následně, za použití převážně ručních mobilizačních a manipulačních technik, tyto poruchy efektivně odstraňuje.<ref name="MarakRadovan"/><ref name="LekariONLINE"/>
 
Významnou roli ve světové myoskeletální medicíně má tzv. [[Pražská myoskeletální škola]],<ref name="LekariONLINE" /> zejména jeden ze zakladatelů, neurolog a fyzioterapeut prof. MUDr. [[Karel Lewit]], DrSc. Ten, spolu s prof. Vladimírem Jandou, prof. Janem Jiroutem a doc. Františkem Vélem, stanovil funkční diagnostiku a navrhl ucelený přístup, jímž se myoskeletální medicína odlišuje od klasických masáží.
Od klasických masáží a mobilizací se myoskeletální medicína odlišuje celostním přístupem. Jejím záměrem není jen uvolnění blokády nebo náprava ztracené hybnosti, terapeut zároveň analyzuje životní styl pacienta a jeho pohybové vzorce. Výsledkem je doporučení, jak přizpůsobit pohybovou aktivitu pacienta jeho zdravotnímu stavu tak, aby se problémům v jeho hybné soustavě předešlo, nebo se alespoň jejich vliv minimalizoval.<ref name="LekariONLINE" />
 
Za účelem stanovení diagnózy myoskeletální medicína používá především rozhovor s pacientem a palpační vyhmatávání. Zobrazovacím metodám (RTG, CT, MRI) přisuzuje význam, nicméně slovní vyjádření pacienta jim nadřazuje. Nezřídka totiž nelze zobrazovacími metodami bolesti měkkých tkání odhalit a pacienti bývají léčeni neúspěšně. Lékaři a terapeuti myoskeletální medicíny by si měli vést záznamy o postupu léčby, jež bývá často kontinuální. Při svých kineziologických vyšetřeních by měli věnovat pozornost pacientovu popisu problému, zjišťovat, zda jejich nálezy tomuto popisu odpovídají, snažit se určit, zda problémy jsou rázu funkčního (nesprávné pohyby či postura) či strukturálního (bolestivé tělesné struktury) a průběžně posuzovat, zda jsou zvolené terapie úspěšné. Pro léčbu používají širokou paletu terapií - postizometrickou relaxaci svalů (PIR), měkké techniky, manipulaci a mobilizaci kloubů, protažení fascií, posun hlubokých tkání, [[masáž]], aplikaci suché jehly, přeučení nesprávných pohybových stereotypů aj. Za důležitou podmínku úspěchu považují pacientovu spolupráci, doporučují domácí cvičení na konkrétní problém, popř. přeučují pacienta jeho nesprávné pohybové vzorce. Výsledkem je přizpůsobení pacientovy pohybové aktivity zdravotnímu stavu tak, aby se předešlo bolesti v jeho hybné soustavě, nebo se alespoň vliv bolesti minimalizoval.<ref name="LekariONLINE" />
Zakladatelem moderní funkční diagnostiky a léčby vertebrogenních onemocnění myoskeletální medicínou byl u nás neurolog a fyzioterapeut, prof. MUDr. [[Karel Lewit]], DrSc, významný člen tzv. [[Pražská myoskeletální škola|Pražské myoskeletální školy]].<ref name="LekariONLINE" />
 
<br />
 
== Odkazy ==
777

editací