Slivoň: Porovnání verzí

Přidán 1 bajt ,  před 1 rokem
Typos
(→‎Systematika a taxonomie: doladění detailů)
(Typos)
Rod ''Prunus'' je rozšířen kosmopolitně, s&nbsp;těžištěm výskytu v&nbsp;mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou [[Evropa|Evropu]], [[Asie|Asii]] a [[Severní Amerika|Severní Ameriku]] vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů [[Indočína|Indočíny]] a [[jihovýchodní Asie]]. Ojedinělí zástupci se vyskytují i&nbsp;v&nbsp;[[Jižní Amerika|Jižní Americe]], rovníkové a [[Jižní Afrika|jižní Africe]] včetně [[Madagaskar|Madagaskaru]] a v&nbsp;[[Austrálie|Austrálii]]. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a [[Lesní lem|lesních plášťů]], stínomilnější druhy jako bobkovišeň též v podrostu vlhčích listnatých a smíšených lesů, dále v&nbsp;křovinách a [[Remízek|remízcích]], keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod. Často se vyskytují též synantropně podél cest, v&nbsp;zarůstajících starých sadech a zahradách nebo ladem nechaných loukách. V&nbsp;české flóře je původních šest druhů, dalších několik je zdomácnělými archeofyty a nebo místy zplaňují z&nbsp;kultury.<ref name=":2" />
 
Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v&nbsp;lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v&nbsp;jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i&nbsp;chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují hluboké půdy, které jsou dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné; na větší množství váníkuvápníku v půdě jsou však citlivé broskvoně.<ref>JAN, Tomáš. ''Peckoviny: přes 160 barevných fotografií a popisů odrůd peckovin''. Olomouc: Petr Baštan, 2011. <nowiki>ISBN 978-80-87091-18-0</nowiki>.</ref> Při prudkém střídání teplot v&nbsp;zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným [[Klejotok|klejotokem]]. K&nbsp;nejčastějším škůdcům a chorobám patří [[Obalečovití|obaleči]], dále [[monilióza]], různé bakteriální spály, houbové [[Skvrnitost listů třešně a višně|skvrnitosti]] a [[Kadeřavost broskvoně|kadeřavost]], zralé plody třešní obývají larvy [[Vrtule třešňová|vrtule třešňové]]. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je [[šarka]] – virové onemocnění přenášené zpravidla [[Mšice|mšicemi]].<ref name=":7">{{Citace monografie
| příjmení = Hieke
| jméno = Karel
 
== Pěstování ==
[[Soubor:Broskvový sad před řezem2.JPG|náhled|Sad broskvoní|alt=Pohled do sadu mimo vegetační dobu]]Cílené pěstování různých druhů slivoní zavedli v&nbsp;Evropě [[Římané]], kteří se s&nbsp;ním setkali na svých výbojích východním směrem, především na [[Blízký východ]] a do [[Perská říše|Persie]], odkud přivezli sazenice meruněk, broskví či švestek. Jejich pěstování v&nbsp;[[Mezopotámie|Mezopotámii]] či [[Starověk|starověké Číně]] se odhaduje již na dvě tisíciletí před naším letopočtem, patří tedy k&nbsp;velmi starým kulturním rostlinám. Vyžadují obyvkleobvykle lehčí, propustnou, hluboce humózní půdu a krom třešní či švestek též chráněné, teplé polohy.<ref name=":3" /> Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat [[chlévský hnůj]] v&nbsp;množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky. Minerální hnojiva se doporučují dávat v&nbsp;několika intervalech, zvláště v&nbsp;případě hnojiv s&nbsp;obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v&nbsp;případě, že jsou letorosty příliš dlouhé. Je vhodné též půdu přiměřeně vápnit.<ref name="vavra">{{Citace monografie
| příjmení = Vávra
| jméno = Miloslav