Verze z 14. 11. 2017, 15:16 editovat Horst (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci 155 294 editací cs, es, zs, bez px ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 2. 2. 2019, 22:52 editovat zrušit editaci Sokoljan (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 31 124 editací Přepsaný podle enwiki; bylo tam dost chyb. Přejít na další porovnání →
Řádek 1: [[Soubor:Sectioned British 18-pounder shrapnel round photograph.jpg\|thumb\|Dělostřelecký šrapnel obsahující kordit. Kanadské vojenské muzeum]] [[Soubor:Cordite Filled Cartridge.JPG\|thumb\| Britská patrona ráže 7,65 s korditovou náplní]] ~~'''Kordit''' je bezdýmná výbušnina vynalezená [[Alfred Nobel\|Alfredem Nobelem]], která se používá jako pohonná směs do nábojů střelných zbraní či k trhacím pracím při težbě.~~ '''Kordit''' nebo '''Cordit''' je souhrnný název pro řadu bezdýmných výbušnin, vynalezených mezi polovinou 19. a polovinou 20. století, které se používaly jako pohonná směs do nábojů střelných zbraní, od ručních zbraní až po těžká děla. == Historie == [[Střelný prach]], který kdysi plnil obě tyto funkce, se užívá už jen velmi zřídka v lomech, nejširší využití má v zábavné pyrotechnice. Do střelných zbraní se používal několik století, ale v novodobých zbraních přestal vyhovovat. Při jeho hoření vzniká ve spalných plynech [[oxid siřičitý]], který má silné korozivní účinky. Do střelných zbraní se po staletí používal [[střelný prach]], výbušná směs síry, dřevěného uhlí a sanytru ([[dusičnan draselný]]), ale v novodobých zbraních přestal vyhovovat. Při jeho hoření vzniká mnoho kouře, který je daleko vidět a posádky tanků či letadel silně obtěžuje; ve spalných plynech vzniká [[oxid siřičitý]], který má silné korozivní účinky. Proto se užívá už jen velmi zřídka, například v zábavní pyrotechnice. Náhrada se hledala ve výbušninách, založených na působení kyseliny dusičné na látky jako je [[celulóza]] nebo [[glycerin]]. První "bezdýmný" prach vynalezl pruský důstojník Johann Schulze roku 1865 a roku 1884 vynalezl francouzský chemik Paul Vieille "bílý prach" (jako protiklad k tradičnímu "černému"). Byla to nitrocelulóza, rozpuštěná v [[etanol]]u a [[éter]]u, vyválcovaná do tenké vrstvy, usušená a nařezaná na malé šupiny. Roku 1887 vynalezl [[Alfred Nobel]] se svými spolupracovníky ''ballistit'', složený z 10 % [[kafr]]u, 45 % [[nitroglyceriun]]u a 45 % nitrocelulózy. Kafr se ovšem časem vypařil a směs byla nestabilní. Kordit se skládá ze dvou látek – [[nitroglycerin]]u a [[nitrocelulóza\|nitrocelulózy]]. Sovětský raketový kordit například obsahoval mimo jiné [[dinitrotoluen]] a centralit. Tato směs měla výhodu v tom, že dosahovala výtokové rychlosti okolo 2000 m/s.▼ Dva z jeho spolupracovníků, Frederic Abel a James Dewar, složení pozměnili na 58 % nitroglycerinu, 37 % nitrocelulózy a 5 % vazelíny. Směs se rozpustila v acetonu, protlačila sítem jako špagety a usušila. Protože se podobala provazcům (angl. ''cord''), patentovali ji roku 1889 pod názvem ''Cordit''. Nobel sice jejich patent napadl, protože vycházel z jeho ''ballistitu'', při však nevyhrál a ''Cordit'' začala používat britská armáda. == Externí odkazy ==▼ ▲~~Kordit~~V sedalších ~~skládá~~desetiletích zevznikly četné varianty korditu, které kromě dvou základních látek – [[nitroglycerin]]u a [[nitrocelulóza\|nitrocelulózy]] - obsahovaly i další substance. Sovětský raketový kordit například obsahoval mimo jiné [[dinitrotoluen]] a centralit. Tato směs ~~měla výhodu v tom, že~~ dosahovala výtokové rychlosti okolo 2000 m/s. Tak vznikly třísložkové výbušniny a po druhé světové válce se kordit téměř přestal vyrábět. Název se však stále a často vyskytuje v románech a detektivkách. == Odkazy == {{překlad\| jazyk = en\| článek = Cordite \|revize= 877100827 }} ▲=== Externí odkazy === * {{Commonscat}}

Kordit: Porovnání verzí