Táňa Savičevová: Porovnání verzí

Léto roku [[1941]] plánovala rodina přežít na venkově, ale německý [[Operace Barbarossa|útok na SSSR]] [[22. červen|22. června]] zasáhl život celé země. Všichni z Tániny rodiny kromě Michaila, který už v té době opustil město, zůstali v [[Petrohrad|Leningradě]]. Připojili se tak všichni určitou mírou k válečnému úsilí celé země. Marija Ignatijevna pracovala v dílně, která šila vojenské uniformy, Ljoka pracoval jako [[dělník]] v loděnicích, Žeňa pracovala v muničním závodě, Nina na stavbě obranných zařízení kolem města. Strýc Vasja a strýc Ljoša, bratři jejího nebohého otce – v civilu účetní, sloužili v jednotkách protiletecké obrany. Táňa, tehdy teprve 11letá, pomáhala při kopání zákopů a hašení zápalných bomb. Po určité době se její sestře Nině naskytla příležitost dostat se z obklíčeného města, o čemž však nestihla rodině zanechat žádnou zprávu. Proto se jí příbuzní domnívali, že zemřela. Jako vzpomínku na sestru dostala Táňa od matky sestřin zápisník, který se později stal jejím „deníkem“. Předtím však měla jiný deník, do kterého si zapisovala důležité věci, co se udály v jejím životě. Během kruté zimy roku [[1941]] ho však obětovala a nechala ho shořet v pícce, když rodině nezbylo, čím by zatopili.