Reconquista: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
mBez shrnutí editace
Řádek 122:
 
== Sjednocení země, vypuzení Židů a Maurů ==
Obnovená snaha o křesťanské sjednocení Španělska byla využita „katolickými králi“ (''Reyes Católicos'') [[Isabela Kastilská|Isabelou Kastilskou]] a [[Ferdinand II. Aragonský|Ferdinandem II. Aragonským]] k ospravedlnění jejich vpádu do Granady, politické odsunutí [[Židé|Židů]] a Maurů. Svatba dědičky Kastílie a Leónu, Isabely I., s dědicem Aragónie, Ferdinandem II., v roce [[1469]] znamenala počátek sjednocování Španělska. Skutečné sjednocení celé země však z důvodu odporu šlechty v obou zemích nejdříve nepřicházelo v úvahu.
[[Soubor:La Rendición de Granada - Pradilla.jpg|náhled|vlevo|[[Boabdil]] předává Granadu španělskému královskému páru (historický obraz z roku 1882)]]
Vnitropoliticky se Isabela a Ferdinand koncentrovali na vládu v Kastílii, kde s podporou měst mohli snáze omezit vliv šlechty a cortesů než v Aragónii a nastolit tak pevnou centralistickou vládu. Důležitým nástrojem, který tomuto napomohl, byla [[inkvizice]] zavedená v zemi v roce [[1478]]. Ta nejprve sloužila především v církevních záležitostech, záhy se z ní však stal prostředek politického nátlaku proti šlechtě, neboť ve Španělsku oproti jiným zemím nebyla inkvizice církevní, nýbrž státní institucí. Moc šlechty byla rovněž podlomena bouráním jejích hradů (symboly nezávislosti aristokracie na králi) a zavedením systému pravidelného výběru daní. Ferdinand a Isabela tedy položili základy náboženskému, politickému a ekonomickému sjednocení Španělska. Aragónie se získáním [[Sicílie]] a jižní [[Itálie]] stala v [[15. století]] významnou námořní mocností [[Středomoří]], zatímco [[Kastilie|Kastílie]] a [[Portugalsko]] soupeřili o dominanci v [[Atlantský oceán|Atlantském oceánu]].