Věc (právo): Porovnání verzí

# '''Ovladatelnost'''. Věcí v právním smyslu je to, co může být předmětem majetkových práv, především [[Vlastnictví|vlastnického práva]]. Obecně je pro věc v právním smyslu typické, že si ji lze přivlastnit a tedy i ovládat. Ne vše, co je pro člověka užitečné (vzduch, déšť, slunce, žhavé zemské jádro), lze ovládat. V případě nehmotných věcí ([[Obchodní tajemství|obchodního tajemství]], dovedností, investičních nástrojů, [[Cenný papír|cenných papírů]] a podobně, ale především práv) by však podmínka ovladatelnosti byla absurdní, proto se nevztahuje na všechny věci, ale pouze na ty, u kterých to jejich povaha připouští.

 

Občanský zákoník věc definuje v § 489 a násl. a dále dělí věci na [[movitá věc|movité]] a [[nemovitá věc|nemovité]]. Obecným znakem věci je její ovladatelnost a použitelnost. Proto jsou za věci považovány i ovladatelné přírodní síly (např. [[elektrická energie]]). Podle současné občanskoprávní koncepce se za věc nepovažuje [[zvíře]]. Speciální právní postavení mimo běžný režim věci mají například [[lidské tělo]] a jeho části (s výjimkou snadno oddělitelných částí, které dorůstají, např. vlasy nebo nehty) a zvířata. Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor.

 

Krom zákonného dělení na věci movité a nemovité rozlišuje právní teorie i jiná dělení, vesměs pocházející už z [[Římské právo|římského práva]]:

 

* '''Movité a nemovité'''. Mezi nemovité věci patří:

** a. [[Pozemek|Pozemky]] - část zemského povrchu bez ohledu na to, zda a čím je tato část zemského povrchu pokryta.

** d. Práva, která za nemovité věci prohlásí zákon.

** e. Věc, která podle ustanovení jiného zákona není součástí pozemku, pokud ji není možné přenést z místa na místo bez porušení její podstaty. Jde o věc, které za podmínek stanovených jiným zákonem tento jiný zákon propůjčuje charakteristiku nemovité věci. Jde zpravidla o zvláštní veřejnoprávní předpis.

 

* '''Zastupitelná a nezastupitelná'''. Zastupitelná je movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu. Věci zastupitelné jsou takové, které lze nahradit stejným počtem věcí téhož druhu (např. [[Potravina|potraviny]], suroviny, [[peníze]], nástroje), zatímco u věci nezastupitelné to možné není (např. originály uměleckých děl).<ref>DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. ''Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl: Obecná část. 2.,''aktualizované a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016. s 383.</ref>

* '''Genericky a individuálně určené''' – věci genericky určené jsou vlastně věci zastupitelné, o jejichž zastupitelnosti rozhodli účastníci právního vztahu. Typicky lze rozdíl demonstrovat na penězích – pokud se účastníci nedohodnou, jsou peníze věcí genericky určenou. Účastníci však mohou sjednat, že předmětem vztahu jsou zcela konkrétní bankovky či mince; takto určené věci se stávají věcí individuálně určenou.

* '''Dělitelné a nedělitelné''' – věc dělitelnou lze rozdělit bez toho, že by ztratila své využití (byť přirozeně klesne její cena). Dělitelnou věcí je tak trám, nedělitelnou věcí je automobil.

'''Příslušenství věci''' je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím.<ref>zákon č. 89/2012 Sb., § 510</ref>

 

 

Věc, která je příslušenstvím, může být od věci hlavní přechodně odloučena (fyzicky spojena s věcí nemusí být zásadně vůbec nikdy), ale tím nepřestává být jejím příslušenstvím. Příslušenství si však musí v každém případě podržet charakter věc v právním smyslu. Přesto jeho právní osud není autonomní, nýbrž je do značné míry spojen s osudem věci hlavní, to znamená, že práva i povinnosti týkající se hlavní věci se týkají také i jejího příslušenství. Pokud nastanou pochybnosti, zda je něco příslušenstvím věci, posoudí se případ podle zvyklostí.<ref>DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. ''Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl: Obecná část. 2.,''aktualizované a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016. s 392.</ref>

 

=== Lidské tělo a jeho části ===

V OZ je upravena i problematika lidského těla a jeho součástí. Podle ust. § 493, OZ lidské tělo ani jeho části, třebaže od něj byly odděleny (ať již za života člověka, nebo po jeho smrti), nejsou věcí. Věcí není ani tělo zemřelého. Potřeby právní praxe si ale vynutily modifikaci této zásady. Při jejím striktním dodržení by totiž nebyly možné žádné dispozice s tělem zemřelého, případně jeho částmi, ačkoli právní styk si takové dispozice vyžaduje. Například by se nemohly uctívat různé [[relikvie]] svatých, pracovat s mumiemi nebo třeba uchovávat lidské tělo pro vědecké účely. Pokud by byla jakákoli dispozice ohledně těl zemřelých vyloučena, nebyly by možné ani [[Výpůjčka|výpůjčky]], dokonce ani [[Pojištění|pojištěn]]<nowiki/>í. V mnoha muzeích jsou vystavovány ostatky lidí, kteří žili před mnoha tisíciletími, i tyto kosterní zbytky bývají předmětem výpůjček. Praxe proto dospěla k závěru, že lidské tělo jako mrtvola sice není věcí, avšak jenom pokud se v něm sluší spatřovat tělo určité zemřelé osoby. Jakmile tomu tak už není, je podle rozhodnutí Nejvyššího soudu i mrtvola věcí (např. ony zmíněné ostatky z dávných dob, třeba mumie nebo prehistorické nálezy).<ref>Rozhodnutí Nejvyššího soudu [online]. [cit. 2018-14-04]. Dostupné z: [Aspi://module='JUD'&link='JUD92958CZ'&ucin-k-dni='23. 3.2018' 22 Cdo 2773/2004]</ref>