Fryštát: Porovnání verzí

}}</ref> {{Vjazyce|pl}} ''Frysztat''), v překladu město volného obchodu, je zámek a část [[statutární město|statutárního města]] [[Karviná]], (respektive Fryštát je dnešní Karviná). tvořícíFryštát staréje goticko-renesanční historické centrum sTěšínského Slezska a bývalého knížectví. Je městskou památkovou a lázeňskou zónou současné Karviné. Jde o centrálníHistorická část centra města Karviná, přičemž do jeho [[Katastrální území|katastrálního území]] ''(nyní Karviná-město)'' spadají i moderní městské části [[Nové Město (Karviná)|Nové Město]], [[Hranice (Karviná)|Hranice]] a [[Mizerov]]. Město Fryštát, roku 1949 přejmenovaný na Karvinou, je jediným sídelním městem slezských vládnoucích knížat z rodu [[Piastovci|Piastovců]] na území [[České Slezsko|Českého Slezska]]. Zachovalé historické knížecí město je slezským památným místem s tisíciletou historií.

Do poloviny 20. století byl Fryštát samostatným okresním městem obývaným převážně německou populací, na jehož dvou zámcích po 700 let sídlili nejvyšší slezské aristokratické rody. NaPo konciúnorových druhéudálostí světovéroku války1948 byl sloučen s nedalekou [[Doly (Karviná)|Karvinnou]],. jejížGermánský jménopůvod Fryštátu měl být v rocesocialistických poměrech zapomenut a proto jeho název Komunistická strana Československa vymazala z mapy a město bylo roku 1949 převzalpřejmenováno po již zanikajícím dělnickým městem Karvinná,<ref>Vyhláška ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1949. [http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=483 Dostupné online.]</ref> neboťkterá původníbyla Karvináobývána převážně polskou populací. Původní Karvinná (dnes část [[Doly (Karviná)|Doly]]) měla zcela zaniknoutzanikla kvůli těžbě uhlí. Z Fryštátu se poslézetak stalo centrum současné Karviné, oficiálněkterá se zde kolem něj začala budovat v 50. letech 20. století. Oficiálně se však názvu Fryštát neužívalonesmělo užívat v letech 1949–1971. Poté byl obnoven pro městskou část Karviná 1.<ref>Sdělení ministerstva vnitra ČSR č. 20/1971 Ú.v.</ref> Původní název Fryštát se nyní opět prosazuje.

Někdejší knížecí město je písemně připomínáno již v roce 1305 jako druhé sídlo těšínských [[Těšínská větev Piastovců|Piastovců]]. Zakladatelem dnešníhonového Fryštátuměsta fryštátského se roku 1290 stal jeho první kníže [[Měšek I. Těšínský|Měšek I]]. [[Staré Město (Karviná)|PůvodníStarý Fryštát]] však stával na břehu řeky [[Olše (řeka)|Olše]] a byl založen po rozpadu Velkomoravské říše v roce 906, kdy Slezsko začali osídlovat germánské kmeny. Na břehu řeky Olše tak založili osadu, která již za vlády polského krále [[Měšek II. Lambert|Měška II. Lamberta Piastovského]] mezi léty 1025 - 1034 [[Měšek II. Lambert|obdrželobdržela]] [[Měšek II. Lambert|městská práva a název Freystadium Orientale.]] BrzyStarý Fryštát se již jakobrzy stal [[Měšek II. Lambert|obchodníobchodním]] městoměstem prvořadého významu, [[Měšek II. Lambert|neboť stálostál]] na důležité obchodní stezce z Uher do Slezska. StředověkáTato středověká obchodní stezka je ve městě zachovalá. Začíná v části Vydmuchov, protíná celé historické město a po několika kilometrech původní trasy ve směru na obec [[Staré Město (Karviná)|Staré Město]] končí nau břehu řeky Olši, v místě kde stál původníStarý Fryštát. Tisíciletá historie činí z Fryštátu jednímjedno z nejstarších ne-li nejstaršímnejstarší městemměsto Českého Slezska. Nositelem městských práv je pravděpodobně již od svého založení, což potvrzuje i samotný název města - Fryštát, německy Freistadt, znamená "volné, nebo svobodné město". Za své existence bylybyla městská práva několikrát potvrzenypotvrzena nebo rozšířenyrozšířena, např. roku 1327 vratislavského typu. V novém Fryštátě byl postaven [[Zámek Fryštát|zámek těšínských Piastovců]] kam někteří z nich přesunuli z Těšína své sídlo buďto částečně nebo trvale. Již druhý kníže v pořadí, [[Kazimír I. Těšínský|Kazimír I]]. a také [[Přemysl I. Nošák|Přemysl I]]. ve Fryštátě úřadovali. Přemysl I. dal také zámek v polovině 14. století přestavět v rezidenční sídlo. Prvním stálým obyvatelem zámku byla v první polovině 15. století kněžna [[Eufemie Mazovská]], vdova po KazimíruBoleslavu I, která zde žila v letech 1358 - 1374. Roku 1386 byla ve Fryštátě notářsky potvrzena Lenní smlouva uzavřená v roce 1327 mezi knížetem Kazimírem I. a králem českým Janem Lucemburským o přičlenění Těšínského Slezska k zemím Koruny České. Za vlády [[Boleslav II. Těšínský|Boleslava II]], který zde sídlil v druhé polovině 15. století, bylo město obdařeno četnými výsadami. Po Boleslavově smrti kněžna Anna, vdova po něm, také sídlila ve Fryštátě a věnovala se charitativní činnosti pro chudé a churavé občany města. Její syn, Kazimír II. převzal vládu roku 1477 a Fryštát značně zvelebil. V roce 1511 po velkém požáru byl knížetem [[Kazimír II. Těšínský|Kazimírem II]]. zámek renesančně přestavěn, ale jíž bez bočních křídel a věže. Kazimír II. založil ve Fryštátě v roce 1504 radnici, roku 1511 pivovar a v roce 1525 četné rybníky. Všechny tři podniky slouží stále svému účelu. Do Fryštátu také přesídlil jeho vnuk, kníže [[Václav III. Adam Těšínský|Václav III. Adam]] a to na krátkou dobu po požáru těšínského hradu roku 1552. Kníže Václav se stal knížetem již ve svých 4 letech, ale do jeho plnoletosti převzal vládu jeho poručník, [[Jan IV. z Pernštejna|Jan z Pernštejna]], který ponechal sídlo přesunulPiastovců zve Těšína do FryštátuFryštátě. Když byl Václav jednoletý byl na fryštátském zámku zasnouben s dcerou Jana z Parnštejna, rovněž jednoletou Marií. taTa pak po svatbě také raději pobývala ve Fryštátě, kde ji pravidelně navštěvovali její příbuzní, neboť v Těšíně byla svým mužem týrána. V roce 1564 se na nádvoří Piastovského zámku ve Fryštátě konal velký rytířský turnaj na počest příjezdu kněžny Kateřiny z [[Lehnice]], novomanželky knížete [[Fridrich Kazimír Frýštatský|Bedřicha Fridricha Kazimíra III]]., který si za své sídlo vybraltaké právěvybral Fryštát. 15. a 16. století se ve Fryštátě vyznačovalo celkovým blahobytem označovanéoznačovaným jako Zlatý věk Fryštátu. Město mělo ze všech měst na Těšínsku nejvyšší finanční výnosy. Po smrti posledního fryštátského knížete [[Fridrich Kazimír Frýštatský|Bedřicha Fridricha Kazimíra Piastovského z Fryštátu]] v roce 1571 bylo toto významné hospodářské město odprodáno a již natrvalo vyčleněno z [[Těšínské knížectví|Těšínského knížectví]] a stalo se centrem [[fryštátské panství|fryštátského panství]]. Tak skončilo 280 let trvající období vlády těšínských [[Těšínská větev Piastovců|Piastovců]] ve Fryštátě. VRoku 1543 měla na zámku svou předsvatební hostinu vévodkyně Alžběta Habsburská, která jela se svým několika set četným doprovodem do Krakova na svatbu s králem Zikmundem II. Jagellonským, rovněž kněžna Kateřina Sidonie Sasko-Lauenburská měla na zámku roku 1567 svou velkolepou předsvatební hostinu, a v hostinci knížecího pivovaru (dnes součást Staré radnice) se 19. června 1574 se svou družinou ubytoval polský a francouzský král [[Jindřich III. Francouzský|Jindřich z Valois]], který předešlou noc tajně uprchl z krakowského hradu Wawel. Jakmile se totiž dozvěděl o smrti svého bratra Karla IX., neváhal, sebral královskou pokladnu a vracel se do své rodné Francie, kde byl zvolen novým francouzským králem. V roce 1707 Fryštátem projížděl a pohostinně byl přijat švédský král Karel XII., když poražen v Rusku cestoval se svým vojskem do Saska. Roku 1792 město koupil hrabě [[Larischové|Larisch-Mönnich]] a na zdejším zámku, který nově zrekonstruoval na původních gotických základech do empírové podoby, se usídlili. Z dob [[Marie Terezie]] se ve městě zachovalo číslování domů.

* '''[[Jindřich Larisch-Mönnich|Jindřich, hrabě Larisch - Mönnich]]''' - zakladatel mnoha podniků. Byl úspěšným podnikatelem, který se zasloužil o velký rozvoj města.

* '''[[Jan Larisch-Mönnich|Jan, hrabě Larisch - Mönnich]]''' - Slezský hejtman, ministr financí Rakousko-Uherska, člen panské sněmovny říšské rady, tajný rada a komoří, císařský vrchní dvorní maršálek, rytíř rakouského řádu zlatého rouna, držitel Velkokříže rakouského Leopoldova řádu a čestný rytíř Maltézského řádu.

* '''[[Jindřich Larisch-Mönnich II.|Jindřich II., hrabě Larisch - Mönnich]]''' - člen panské sněmovny rakouské říšské rady, c.k. tajným radou a komořím, zemský hejtman ve Slezsku, prezident rakouské Slezské zemské lesní a hospodářské společnosti. U příležitosti 30 let ve funkci slezského zemského hejtmana, obdržel od 24 slezských měst čestné občanství. Obdržel Velkokříž rakouského Leopoldova řádu, řád čestného rytíře Maltézského řádu, velkokříž pruského královského řádu červené orlice, velkokříž bulharského královského řádu Za civilní služby. Zasloužil se o společenský život ve Fryštátě na nejvyšší aristokratické úrovni. Za zábavou a hony sem jezdil císař Franc Josef, arcivévoda d'Este, německý císař Vilém II. a bulharský císař František a korunní princ Rudolf Habsburský.

* '''[[Jan Larisch-Mönnich II.|Jan II., hrabě Larisch - Mönnich]]''' - narozen ve Fryštátě 1872. Roku 1938 utíká před Němci do Palfau v Rakousku, kde roku 1962 zemřel. Správou majetku pověřuje svého syna Jana, zvaného Hansi. Ten se k záchraně majetku dopouští s Němci kompromisů, které pak po válce byly proti němu použity jako důkaz kolaborace, načež Larisch - Mönnichové definitivně přicházejí o veškerý svůj majetek v Československu. Hansi je také obviněn ze spoluúčasti umučení bývalého karvinnského (není to dnešní Karviná) starosty Waclawa Olszaka. Hansi se se svými sestrami Helenou a Mary ještě roku 1992 přijel podívat do Fryštátu, již přejmenovaného na Karvinou. Zemřel roku 1997 a je částečně pochován v zámeckém kostele ve Fryštátě.