Otevřít hlavní menu

Změny

drobné úpravy
| podpis =
}}
'''Olga Nikolajevna Romanovová''' ({{JULGREGDATUM|1822|9|11|Link="true"}}, [[Petrohrad|Sankt Petersburg]] – [[30. říjen|30. října]] [[1892]], [[Friedrichshafen]]) byla rodem [[Rusko|ruská]] [[velkokníže|velkokněžna]] a sňatkem [[Seznam württemberských královen|württemberská královna]].
 
== Biografie ==
=== Původ, mládí ===
[[Soubor:Mariya Nikolayevna i Olga Nikolayevna.jpg|náhled|vlevo|Olga Nikolajevna se svou starší sestrou [[Marie Nikolajevna Ruská|Marií]] ([[1838]])]]
Narodila se jako třetí potomek/druhá dcera ze sedmi dětí [[Seznam hlav ruského státu|ruského cara]] [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláše I.]] a jeho manželky [[Šarlota Pruská (1798–1860)|Alexandry Fjodorovny]]. Vyrůstala ve velké, šťastné rodině, soužití jejích rodičů bylo manželstvím, v němž panovala láska a vzájemná úcta.
 
=== Výchova a vzdělání ===
Jako ostatní děti carské rodiny byla Olga, v rodinném kruhu zvaná ''Olly'', do pěti let pod dohledem chůvy Marji Vasiljevny Kajsovské. Poté dostala první [[guvernantka|guvernantku]], Šarlottu Dunker, kterou roku [[1836]] vystřídala Anna Alexejevna Okulovová. Základními předměty byly [[aritmetika]], [[Dějiny lidstva|všeobecná]] a [[Dějiny Ruska|ruská historie]], [[fyzika]]. Důraz byl kladen na výuku jazyků – [[francouzština|francouzštiny]], [[němčina|němčiny]] a [[angličtina|angličtiny]]. Jedním z vychovatelů byl básník [[Vasilij Andrejevič Žukovskij|Vasilij Žukovskij]], s nímž si velkokněžna dopisovala do konce jeho života, i když byla již mimo rodný dům. Profesorem [[ruština|ruského jazyka]] a [[literatura|literatury]] byl [[rektor]] petrohradské university Petr Alexandrovič Pletňov. Velkokněžna věnovala mnoho pozornosti [[kresba|kreslení]], brala i hodiny [[sochařství]]. Překrásně zpívala a hrála na [[klavír]] a [[varhany]].
 
Současně s domácím vyučováním byly velkokněžny zapsány ve třídách [[Smolný institut|Smolného ženského institutu]]. Třebaže velkou část programu plnily doma, při docházce do ústavu oblékaly ústavní stejnokroj a zařazovaly se do své třídy. Olga byla zapsána v "bílé třídě", kterou absolvovala v roce [[1838]].
Přitažlivá, vzdělaná, několika jazyky hovořící, uchvacující hrou na klavír i svou živostí, byla Olga Nikolajevna považována za jednu z nejlepších nevěst v [[Evropa|Evropě]].
 
Po svatbě její sestry [[Marie Nikolajevna Ruská|Marie]], která se provdala za prince nižšího postavení, než byla sama (jejím manželem se stal [[Leuchtenberkové|leuchtenberský vévoda]] [[Maximilian de Beauharnais]]), si Olžini rodiče přáli najít jí perspektivního manžela. Čas však ubíhal a ve velkokněžnině životě nedocházelo k žádným změnám. Její blízcí nechápali: ''«Jakže, v devatenáci letech stále ještě svobodná?»'' Přitom však uchazečů o její ruku nebylo málo. Již v roce [[1838]], kdy byla s rodiči na návštěvě v [[Berlín]]ě, upoutala šestnáctiletá Olga pozornost prince [[Maxmilián II. Bavorský|Maxmiliána]], následníka [[Bavorské království|bavorského trůnu]], nelíbil se však ani jí, ani jejím rodičům. Další rok její myšlenky opanoval [[arcivévoda]] [[Štěpán Habsbursko-Lotrinský]], syn z druhého manželství [[Uhersko|uherského]] [[palatin]]a [[Josef Habsbursko-Lotrinský|Josefa Habsbursko-Lotrinského]], jehož první manželkou byla velkokněžna [[Alexandra Pavlovna Ruská|Alexandra Pavlovna]], Olžina teta. Tomuto spojení však se postavila Štěpánova [[Seznam členů rodiny#Nevlastn.C3.AD p.C5.99.C3.ADbuzn.C3.AD|macecha]], třetí manželka arcivévody Josefa, která si pro žárlivost na jeho první manželku nepřála mít za blízkou příbuznou ruskou kněžnu. V roce [[1840]] se Olga rozhodla, že s manželstvím nebude spěchat; říkala, že je jí i tak dobře a je šťastná, že zůstává doma. Car Mikuláš I. jí sdělil, že je svobodná ve svém rozhodnutí a může si za muže vybrat, koho chce. Olžina teta, velkokněžna [[Jelena Pavlovna Romanovová|Jelena Pavlovna]] (manželka velkoknížete [[MichailMichal Pavlovič Ruský|MichailaMichala Pavloviče]], původem württemberská princezna Charlotta), začala vyvíjet úsilí, aby se Olga provdala za jejího bratra, prince [[Fridrich Württemberský|Fridricha Württemberského]] (1808—1870). Olga si zapsala do svého deníku: ''"Vyprávěla jsem vše mamá (''carevně Alexandře Fjodorovně''), v hrůze a zalykajíc se rozhořčením. Byl jednou tak starý jako já. Svého času tančil s mamá, je vrstevník mých rodičů. Měla jsem k němu vztah jako ke strýčkovi..."''
''"Vyprávěla jsem vše mamá (''carevně Alexandře Fjodorovně''), v hrůze a zalykajíc se rozhořčením. Byl jednou tak starý jako já. Svého času tančil s mamá, je vrstevník mých rodičů. Měla jsem k němu vztah jako ke strýčkovi..."''
 
Neočekávaně přišla žádost o Olžinu ruku od jiného arcivévody – [[Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský|Albrechta Fridricha Rakousko-Těšínského]], byl však odmítnut. Avšak na odpověď na návrh o sňatku s arcivévodou Štěpánem se čekalo dlouho a nebyla potěšující: v dopise z [[Vídeň|Vídně]] stálo, že sňatek Štěpána a Olgy Nikolajevny, vyznávajících různou [[víra|víru]], je pro Rakousko nepřijatelný. Arcivévodkyně ruského původu by se mohla stát nebezpečnou pro stát proto, že mezi [[Slované|slovanským]] obyvatelstvem monarchie by mohly vzniknout nepokoje. Kromě toho sám Štěpán řekl, že věda o Albrechtových citech, považoval za správné "odejít stranou".
Počátkem roku [[1846]] v [[Palermo|Palermu]] Olga doprovázela svou matku, která si na slunném jihu doufala upevnit zdraví, podlomené po smrti mladší dcery Alexandry. Setkala se zde s württemberským princem [[Karel I. Württemberský|Karlem]] a posléze přijala jeho nabídku k sňatku.
 
Svatba se uskutečnila v [[PetěrgofPetrodvorec|Petěrgofu]]u 1./[[13. červen|13. června]] roku [[1846]], v den narozenin Alexandry Fjodorovny a v den její svatby s Mikulášem Pavlovičem. Doufali, že toto datum přinese novému páru štěstí. Celý den zvonily zvony, slavnostně osvětleny byly i domy v Petrohradě. Car přál dceři: ''"Buď Karlovi tím, čím po všechny roky byla tvoje matka mně."''
 
=== Život ve Württembersku ===
''"Je uklidňující v minutě rozloučení vědět, že nezapomenutelná babička (''[[Žofie Dorota Württemberská|Marie Fjodorovna]]'') se narodila v této zemi, kde je mi souzeno žít, a kde [[Kateřina Pavlovna]] (''sestra Mikuláše I.'') zůstavila po sobě tolik vzpomínek. Tam milují ruské jméno a Württembersko je s námi spojeno mnoha pouty."''
 
Olžin tchán, král [[Vilém I. Württemberský|Vilém I.]], doufal sňatkem svého syna v obnovení dynastického a politického spojení s Ruskem, jež začalo již manželstvím jeho tety, carevny Marie Fjodorovny a pokračovalo jeho vlastním manželstvím s Kateřinou Pavlovnou. Na evropskou politiku [[19. století]] však württembersko-ruské spojení nemělo žádný vliv.
 
Olga Nikolajevna žila spolu se svým manželem trvale ve [[Stuttgart]]u a Rusko navštěvovala jen zřídka. V únoru roku [[1855]], dozvěděvše se o nemoci svého otce, odjeli manželé spěšně do Petrohradu, Olga však již svého otce nezastihla naživu. Zůstala pak několik měsíců u matky, jež smrt svého muže nesla velmi těžce.
[[25. červen|25. června]] roku [[1864]] zemřel Olžin tchán, král [[Vilém I. Württemberský]]. Její manžel Karel nastoupil [[25. červen|25. června]] téhož roku na trůn jako [[Karel I. Württemberský]] a Olga se stala württemberskou královnou.
 
Jejich rodinný život byl šťastný a spokojený, pár však neměl dětí. Důvodem byla podle všeho [[homosexualita|homosexuální orientace]] jejího manžela. Roku [[1870]] manželé [[osvojení|adoptovali]] [[Věra Konstantinovna Romanovová|Věru Konstantinovnu]], dceru Olžina bratra [[Konstantin Nikolajevič Ruský|Konstantina Nikolajeviče]] a jeho manželky [[Alexandra Sasko-Altenburská|Alexandry von SachsenSasko-AltenburgAltenburské]].
 
Již jako württemberská princezna a poté i jako královna věnovala Olga mnoho času dobročinným aktivitám, dobývajíc si tak lásky a úcty německých obyvatel – byla populárnější a oblíbenější než její manžel. Věnovala se především výchově a vzdělání dívek nebo raněným válečným veteránům; ráda vyšívala. Roku [[1849]] byla dětská nemocnice ve Stuttgartu nazvána jejím jménem (''Olgahospital''), roku [[1872]] pak ženský [[klášter]] ve Stuttgartu (''Olgaschwesternschaft''). Ve Stuttgartu nese dodnes řada institucí její jméno – vedle výše zmíněných jsou to např. Karl-Olga-Krankenhaus (Nemocnice Karla a Olgy) či gymnázium Königin-Olga-Stift; mimo jiné založila roku [[1856]] i ústav pro slepé děti, který nazvala jménem svého otce (Nikolauspflege). Na popud botanika a geografa [[Ferdinand von Mueller|Ferdinanda von Muellera]] dal objevitel [[Ernest Giles]] části skalního komplexu [[Kata Tjuta]] v [[Austrálie|Austrálii]] název [[Mount Olga]]; ještě dnes jej obyvatelé nazývají ''Olgas''.