| obrázek = Josef Bohuslav Foerster 1898.png
| velikost obrázku = 210px
| popisek = Josef Bohuslav Foerster v roce 1898
| datum narození = [[30. prosinec|30. prosince]] [[1859]]
| místo narození = [[Praha]], [[České království|Čechy]]<br />{{Vlajka a název|Rakouské císařství}}
| příbuzní = děd [[Josef Förster]]<br/>otec [[Josef Förster ml.]]<br/>bratr [[Viktor Foerster]]<br/>strýc [[Anton Foerster (skladatel)|Anton Förster]]<br/>nevlastní strýc [[Karel Förster]]
}}
'''Josef Bohuslav Foerster''' (narozen jako ''Josef Caspar Franz Förster'', [[30. prosinec|30. prosince]] [[1859]] [[Praha]]<ref name="matrika">[http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=560495FAF97C44A2847F317B8590AFA5&scan=251 Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[29. květen|29. května]] [[1951]] [[Nový Vestec]] u Staré Boleslavi) byl český hudební skladatel, pedagog, spisovatel a hudební kritik.
== Rodinná hudební tradice ==
J. B. Foerster pochází z kantorského rodu s dlouhou hudební tradicí. Otec, [[Josef Förster mladší|Josef Förster]] (1833 – 1907), byl významnou osobností pražského hudebního života. Proslul zejména jako ředitel kůru [[Kostel svatého Vojtěcha (Nové Město)|u sv. Vojtěcha]], kde usiloval o reformu chrámové hudby v duchu [[ceciliánské hnutí|ceciliánského hnutí]]. Roku 1887 byl povolán na kapelnické místo u [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|sv. Víta]]. Pedagogicky působil na učitelském ústavu a na [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoři]]. Jako skladatel na sebe upozornil především skladbami církevními a varhanními. Důkazem všeobecně uznávané hudební autority Josefa Foerstera je jeho zvolení členem Akademie věd. Matka J. B. Foerstera, Marie, roz. Hladíková (1838 -1878), byla rovněž hudebně vzdělaná stejně jako všichni jeho sourozenci (Marie, Anna, Viktor a Božena). Mladší bratr [[Viktor Foerster]] byl významný český malíř a mozaikář.
== Mládí a studium ([[1859]] – [[1882]]) ==
[[Soubor:Praha, Nové Město, U Hrubšů 05.JPG|náhled|Josef Bohuslav Foerster prožil své dětství v Pštrossově ulici č. 201/19 na [[Nové Město (Praha)|Novém Městě]]. Na domě je pamětní deska.]]
Josef Bohuslav byl vychováván v harmonickém rodinném prostředí prodchnutém uměním a intelektem. Otec, ačkoliv si z praktických důvodů nepřál, aby se jeho děti věnovaly hudbě „z povolání“, si velmi zakládal na jejich hudebním vzdělání. Devítiletého J. Bohuslava poslal do klavírního ústavu Celestýna Müllera, po třech letech byl převzat do domácího vyučování. [[Osenice|Osenický]] děd Foerster ho učil na [[violoncello]], [[Josef Cainer]] na [[varhany]]. Mezi lety [[1871]]-[[1875]] vystudoval J. Bohuslav [[Reálné gymnázium Křemencova|gymnázium ve Spálené ulici]] a od roku 1875 pokračoval ve studiu na vyšší reálce pražské, kde byly položeny základy jeho všestranné vzdělanosti, zájmu o literaturu a malířství. Odtud také pramení jeho obdiv k tvorbě [[Josef Václav Sládek|Josefa Václava Sládka]], který trval po celý život.
Před ukončením střední školy J. B. Foerstera hluboce zasáhla smrt jeho milované matky. Tato smutná událost se pravděpodobně výrazně promítla do základní nálady a charakteru Foersterovy rané tvorby. Po maturitě ([[1878]]) začíná na přání otce studovat chemii na německé technické škole, jeho osobnost však stále intenzivněji tíhne k hudbě. V říjnu roku [[1879]] se Foerster definitivně rozhodl pro hudební dráhu a ještě tentýž rok vstupuje na [[Varhanická škola v Praze|pražskou varhanickou školu]]. Zde je žákem Ad.[[Adolf Průcha|Adolfa Průchy]], Fr.[[František Blažek (pedagog)|Františka Blažka]] a ředitele školy [[František Zdeněk Skuherský|Františka Zdeňka Skuherského]]. Po třech letech absolvuje s velmi pozitivním hodnocením ředitele školy.
== První tvůrčí rozmach (1882 – 1893) ==
Záhy po skončení studií byl Foerster přijat jako varhaník u sv. Vojtěcha (1882-88) a k této činnosti pak zastával i místo učitele zpěvu na městském malostranském a smíchovském reálném gymnáziu (1885-86). V letech 1889-92 působil jako ředitel kůru v [[Kostel Panny Marie Sněžné (Praha)|chrámu Panny Marie Sněžné]]. Mezi lety 1884 a 1892 na sebe upozornil jako hudební referent [[Národní listy|Národních listů]] svou snahou o propagaci Smetanova díla a bojem proti [[Verismus|verismu]] a [[Opereta|operetě]] v Národním divadle. Pečlivě sledoval dění na první české operní scéně a jeho pozornosti nemohl uniknout mimořádný talent mladé sopranistky [[Berta Foersterová|Berty Lautererové]]. Tato diva vzbudila všeobecný zájem hudebních kritiků, Foerstera však zaujala celou svou bytostí. Dne 1. září 1888 spolu uzavřeli sňatek v pražském [[Kostel svatého Vojtěcha (Nové Město)|kostele svatého Vojtěcha]].<ref name="matrikaO">[http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=08BA8F0E79494AE3BCD8A2B5170D62D4&scan=80 Matriční záznam o sňatku]</ref>.
Svou první skladbu zkomponoval Foerster už roku 1878, a to píseň pro svou matku. Jeho tvorba od roku 1878 do 1893 zahrnuje snad všechny hudební žánry. Jsou zastoupeny poměrně vyrovnaně, jen čistě instrumentální hudba mírně převažuje. Z instrumentální hudby jmenujme např. ''I.'' a ''II. smyčcový kvartet'' (1888, 1893), ''I. klavírní trio'' (1883), ''I.'' a ''II. symfonie'' (1888, 1893). Z vokálně instrumentálních děl si pozornost zaslouží především jeho ''[[Stabat Mater (Foerster)|Stabat Mater]]'' (1892) a opera ''[[Debora (opera)|Debora]]'' (1891). Dále se věnoval sborovým, písňovým a církevním kompozicím.
== Hamburk (1893 – 1903) ==
Rok 1893 zahajuje další etapu života i tvorby J. B. Foerstera. Jeho choť uzavřela smlouvu s [[Městské divadlo v Hamburku|Městským divadlem v Hamburku]] a od 1. září 1893 se stala jeho stálou členkou. J. B. Foerster ji v listopadu toho roku následoval a věnoval se zde skladatelské, pedagogické a žurnalistické činnosti. Jako referent se uplatnil v Hamburger Freie Presse a později též v Hamburger Nachrichten. Poslední tři roky svého hamburského pobytu vyučoval klavír na konzervatoři. V Hamburku se setkal s [[Gustav Mahler|Gustavem Mahlerem]], v té době hlavním dirigentem tamějšího Městského divadla. Oba umělce od té doby pojilo silné přátelské pouto a porozumění.
Co se týká jeho činnosti kompoziční, dá se konstatovat, že v tomto období výrazně ubylo čistě instrumentálních skladeb a přední místo zaujal písňový žánr. Mezi vrcholné písňové cykly hamburského období patří např. ''Písně jarní a podzimní'' (1896-98) nebo ''Láska'' (1899-1900). Mistrovská díla však vznikají i v žánru orchestrálním, komorním, jevištním nebo sborovém: ''III. symfonie'' (1894), orchestrální suita ''Cyrano de Bergerac'' (1903), ''II. klavírní trio'' (1894), opera ''[[Eva (opera)|Eva]]'' (1897), ''Devět mužských sborů'' (1894-97). Církevním kompozicím se J. B. Foerster v Hamburku nevěnoval, skladby tohoto typu z předchozího období jsou spojeny s jeho činností na kůru sv. Vojtěcha a [[Kostel Panny Marie Sněžné (Praha)|chrámu Panny Marie Sněžné]].
== Vídeň (1903 – 1918) ==
Po desetiletí stráveném v Hamburku se J. B. Foerster nevrátil do Čech, jak by byl si ze srdce přál. O jeho dalším osudu opět rozhodlo angažmá jeho ženy Berty ve [[Vídeňská státní opera|Vídeňské dvorní opeře]]. Začala zde působit již od sezóny 1901/1902, J. B. Foerster však byl v Hamburku vázán povinnostmi, a tak se do Vídně přestěhoval až roku 1903. Obdobně jako v Hamburku se zde věnoval pedagogické činnosti jako profesor na [[Universität für Musik und darstellende Kunst Wien]], žurnalistice jako referent listu ''Die Zeit'' a samozřejmě kompozici.
5. října roku 1905 se Josefu Bohuslavovi a [[Berta Foersterová|Bertě Foersterovým]] narodil syn Alfred.
[[Soubor:Josef Bohuslav Foerster.jpg|vlevo|náhled|Josef Bohuslav Foerster v roce 1911, foto [[Ignác Šechtl]].]]
Důležitým mezníkem vídeňské éry byly oslavy jeho 50. narozenin. Při této příležitosti byla vydána kniha [[Zdeněk Nejedlý|Zdeňka Nejedlého]] (Praha 1910) zachycující jako první dosavadní život a tvorbu J. B. Foerstera, vyšlo množství jeho skladeb tiskem jak v Praze, tak ve Vídni, byly pořádány koncerty věnované výhradně jeho tvorbě. [[Oskar Nedbal]], který působil mezi lety 1906 a 1918 ve vídeňském symfonického [[Tonkünstler orchestr]]u, měl rovněž nemalý podíl na propagaci Foersterova díla. Všechny tyto aktivity vedly ke zvýšení popularity a všeobecného povědomí o J. B. Foersterovi. Roku 1912 byl zvolen starostou Pěvecké župy vídeňské a rok poté jmenován čestným členem spolku Lumír. Ve Vídni Foerster spolupracoval s tamější českou menšinou a pořádal přednášky o hudbě. Vídeňské období, zvláště jeho první polovina, je považována za Foersterovo vrcholné tvůrčí období.
Mezi nejlepší skladby tohoto období patří např. ''IV. symfonie,"Veliká noc" '' (1905), symfonické básně ''Legenda o štěstí'' (1909) a ''Jaro a touha'' (1912), ''III. smyčcový kvartet'' (1907), ''I. houslový koncert'' (1911) nebo klavírní cyklus ''Erotovy masky'' (1912). Z jeho vokálně-instrumentálních skladeb je nutno zmínit opery ''[[Jessika (opera)|Jessika]]'' (1904) a ''[[Nepřemožení]]'' (1917), vrcholné písňové cykly ''Milostné písně'' (1914), ''Čisté jitro'' (1914-1918), ''Pohádka o dlouhé touze'' (1910) nebo ''Písně na slova Karla Hynka Máchy'' (1909). Z množství jeho vídeňských sborových kompozic je asi nejznámější cyklus ''Mrtvým bratřím'' (1918).
== Poutník se vrací… (1918 – 1951) ==
[[Soubor:ValdštejnPraha, 533Nové Město 0228.jpg|alt=|náhled|upright|Pamětní deska s bustou na hradědomě U Hrubšů Valdštejnv Praze]]
Po vzniku samostatného Československého státu se Foersterovi vrátili do Prahy (1918). Ačkoliv byl Foerster již vážený a uznávaný skladatel, nepřijala ho Praha zcela jednomyslně. Byl např. zpochybňován národní charakter jeho hudby a z jeho hudebního díla byla známa především sborová tvorba. Na druhé straně se zde však začala formovat skupina nadšenců, kteří se velmi zasadili o propagaci díla J. B. Foerstera, mezi ně patřil mj. [[Otakar Jeremiáš]] nebo [[Otakar Ostrčil]]. Za účelem propagace díla J. B. Foerstera vznikla v roce 1919 i [[Foersterova společnost]], jejíž poslání spočívalo především v otázce nakladatelské. Při příležitosti oslav sedmdesátých narozenin J. B. Foerstera pak tato společnost zorganizovala cyklus pěti koncertů sestavených z Foersterových méně hraných kompozic různých žánrů a vydala tiskem množství Foersterových skladeb. K oslavám se připojil také O. Ostrčil, toho času dirigent a šéf [[Opera Národního divadla|opery Národního divadla]], jenž uspořádal na první české scéně cyklus Foersterových oper.
Vedle komponování se J. B. Foerster i v Praze věnoval pedagogické činnosti: V roce 1919 byl povolán do funkce profesora na [[Pražská konzervatoř|Pražské konzervatoři]]. Na jaře roku 1921 zemřel syn Alfred v šestnácti letech na horečnaté onemocnění. Mezi lety 1922-1931 vyučoval na mistrovské škole této konzervatoře. Třikrát byl zvolen jejím rektorem v letech 1922-23, 1928-29, 1929-1930. Kromě konzervatoře přednášel na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filosofické fakultě]] [[Univerzita Karlova|UK]] v Praze (1920-36), čestný doktorát Univerzity Karlovy obdržel už 27. listopadu 1919. Vrchol jeho společenské kariéry nastal v květnu roku 1931, kdy byl zvolen prezidentem České akademie věd a umění. Počátkem dubna 1936 zemřela Foersterova první manželka [[Berta Foersterová|Berta]] a v prosinci téhož roku se znovu oženil. Jeho druho manželkou se stala Olga Dostálová-Hilkenová. <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Časová osa {{!}} Společnost J. B. Foerstra, z. s.
| periodikum = www.sjbfoerster.cz
}}</ref> Ve funkci prezidenta AV setrval až do března 1939. Dne 23. listopadu 1945 mu byl jako prvnímu hudebníkovi udělen titul [[národní umělec|národního umělce]].
Ve věku osmdesáti let se Foerster uchýlil do svého soukromí a věnoval se výhradně komponování. V tomto posledním tvůrčím období se J. B. Foerster soustředil zejména na sborovou tvorbu (cca 100 sborových skladeb). Důvodem byla nesmírná oblíbenost Foerstera mezi zpěváckými spolky, které si u Foerstera skladby objednávaly. Skladatele samozřejmě tato nezvyklá přízeň velmi těšila a rád sborům vždy vyhověl, mělo to však i svou stinnou stránku: Foerster vstoupil do povědomí veřejnosti jako skladatel sborů a na skladby ostatních žánrů se poněkud zapomnělo. Tento stav se až do dnešní doby nezměnil a bude třeba vynaložit mnoho úsilí k renesanci celého uměleckého odkazu J. B. Foerstera.
Josef Bohuslav Foerster zemřel v [[Nový Vestec|Novém Vestci]] u [[Stará Boleslav|Staré Boleslavi]] dne 29. května 1951 ve věku 92 let. Byl pochován na pražských [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovech]] do rodinné hrobky Foersterových (hrob č. 70, odd. 2, část 009).<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Správa pražských hřbitovů
| url = http://www.hrbitovy.cz/
== Charakteristika Foersterovy hudební řeči ==
[[Soubor:J. B. Foerster hrob 1.jpg|náhled|Hrob J. B. Foerstera na pražských [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovech]]]]
Foersterova hudební řeč roste jednak z tvorby českých „klasiků“ [[Bedřich Smetana|Bedřicha Smetany]], [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]] a [[Zdeněk Fibich|Zdeňka Fibicha]] a dále z tvorby [[Petr Iljič Čajkovskij|Petra Iljiče Čajkovského]], [[Edvard Grieg|Edvarda Hagerupa Griega]] a [[Robert Schumann|Roberta Schumanna]]. Ačkoliv se Foerster generačně řadí mezi [[česká hudební moderna|českou hudební modernu]], jeho tvorba se dá označit spíše za „tradiční“. Na rozdíl od [[Leoš Janáček|Leoše Janáčka]] nebo [[Vítězslav Novák|Vítězslava Nováka]] se u Foerstera neobjevily žádné výrazné inovace. Foersterův charakteristický hudební styl vykrystalizoval již na počátku jeho hamburského období a kromě harmonické složky zůstal po celý jeho dlouhý tvůrčí život téměř neměnný.
Foerster byl svým bytostným založením lyrik, jeho hudba se vyznačuje intimní subjektivitou. Výrazným prvkem jeho tvorby je hluboká meditace a duchovní rozměr. Promítá se v ní rovněž úzký vztah k varhanní kompozici a vokální polyfonii, jehož kořeny lze spatřovat v období Foersterova dětství (otec – varhaník) a v období studia u Zd. Zdeňka Skuherského na varhanní škole. Nemálo přispěl kke svébytnosti Foersterova skladatelskému stylu jeho zájem o literaturu, zvláště poezii. Široká paleta námětů a textů z české i světové literatury objevující se v jeho kompozicích poukazuje na neobyčejný rozhled. Zvláštní pozornost věnoval Foerster především J. V. Sládkovi, jehož verše tolikrát zhudebnil ve svých písních a sborech. Byl také prvním evropským skladatelem, který zhudebnil básně [[Bengálci|bengálského]] [[Rabíndranát Thákur|Rabíndranáta Thákura]].<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Český hudební slovník | periodikum = www.ceskyhudebnislovnik.cz | url = http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=6881 | datum přístupu = 2019-01-31 }}</ref> Foerster představuje intelektuální, myslitelský typ skladatele tíhnoucí k [[Metafyzika|metafyzice]] a náboženským tématům. Je snadné pochopit, proč byla jeho tvorba po roce 1948 nepohodlná a jeho rozsáhlý a různorodý skladatelský odkaz pro veřejnost omezen na vybranou sborovou tvorbu.
== Hudební dílo (výběr) ==
* ''Zářivé dni'', op. 69, 1900-02
* ''Písně na slova K. H. Máchy'', op. 85, 1910
* ''Pohádka o dlouhé touze'', op. 101, 1910
* ''Milostné písně'', op. 96, 1914
* ''Čisté jitro'', op. 107, 1914-18
* ''Šest zpěvů'', op. 142, 1932-40
* ''Šest písní na básně Puškinovy'', op. 161, 1937
* ''Tři zpěvy s orchestrem'', op. 181, 1938
* ''Tři notturna pro hlas violoncello a klavír'', op.163, 1939
* ''Šest písní na slova českých básníků'', op. 165a, 1941-42
* ''Poslední písně F.X.Svobody'', op. 180, 1943
* ''Rozmarných písních s průvodem klavíru'', op. 184, 1945-46
* ''U bran štěstí'', op. 186, 1946
* ''Písně červnových dnů'', op. 189, 1948
* ''[[Debora (opera)|Debora]]'', op. 41, 1890-91
* ''[[Eva (opera)|Eva]]'', op. 50, 1895-97
* ''[[Jessika (opera)|Jessika]]'', op. 60 (68), 1902-04; r. 1906roku1906 nově přikomponováno 3. jednání
* ''[[Nepřemožení]]'', op. 100, 1917; první skica již z r. 1906 roku1906
* ''[[Srdce (opera)|Srdce]]'', op. 122, 1921-22
* ''[[Bloud]]'', op. 158, 1935-36
* ''Princezna Pampeliška'', 1897
* ''Šípková Růženka'', op. 64, 1901
* ''Trilogie o Simsonovi'', op. 62, 1906
* ''Večer Tříkrálový'', op. 116e, 1922
* ''Julius Caesar'', op. 116f, 1927
* ''Miniatury'', op. 17, 1885
* ''Jarní nálady'', op. 4, 1887
* ''Listy z mého deníku'', op. 18b, 1890
* ''Snění'', op. 47, 1898
* ''Růže vzpomínek'', op. 49, 1902
* ''I. Smyčcový kvartet E dur'', op. 15, 1888
* ''Houslová sonáta h moll pro housle a klavír'', op. 10, 1889
* ''II. Smyčcový kvartet D dur'', op. 39, 1893; závěr z roku 1922
* ''II. Klavírní trio B dur'', op. 38, 1894
* ''Sonáta pro violoncello a klavír č. 1'', op. 45, 1898
* ''Mé mládí'', op. 44, 1900
* ''Cyrano de Bergera'', op. 55 , 1903
* ''Večer v Belmontu'', op. 59, 1903
* ''IV. Symfonie c moll („Veliká noc“)'', op. 54, 1905
* ''Slavnostní předehra'', op. 70, 1907
* ''Suita ze Shakespeareho'', op. 76 , 1908-9
* ''Legenda o štěstí'', op. 83, 1909
* ''I. houslový koncert c moll'', op. 88, 1910
* ''Jaro'', op. 84, 1911
* ''Missa in honorem s. Francisci Assisiensis'', op. 131, 1925-26
* ''Te Deum'', op. 146, 1931
* ''Písně k sv. patronům českým'', op. 68, 1932
* ''Hymnus k Panně Marii'', op. 157, 1936
* ''Missa in honorem Sanctissimae Trinitatis'', op. 170, 1940
* ''Smuteční písně'', op. 168, 1941
== Literární dílo (výběr) ==
* ''Stůl života'', Praha 1920 (ed. J. Květ)
* ''Zápisník hudebníkův'', Praha 1929
* ''Poutník'', Praha 1929
* ''Poutníkovy cesty'', Praha 1932
* ''Poutník v Hamburku'', Praha 1938
* ''Co život dal'', Praha 1942
* ''Poutník v cizině, Praha 1947
* ''libreta oper Eva, Nepřemožení, Srdce, Bloud
* ''kritiky a články do novin (např. Národní listy, Hamburger Nachrichten, Die Zeit)
* J. Bartoš-P. Pražák-J. Plavec: ''J. B. Foerster. Jeho životní pouť a tvorba 1859 - 1949'', Praha 1949
* Antonín Džbánek a kol.: ''Poutník se vrací. Josef Bohuslav Foerster - život a dílo'', Praha 2006, ISBN 80-86277-53-4 (obsahuje soupis všech Foersterových skladeb a rovněž soupis všech existujících nahrávek)
* {{Citace monografie | příjmení = Seifert | jméno = Augustin | titul = Skladatel Dr. h. c. J.B. Foerster a spisovatel prof. J. Št. Kubín čestnými členy krajanského spolku Jičín v Praze | vydavatel = Politika | místo = Praha | rok = 1944 | počet stran = 15 }}
=== Externí odkazy ===
|