Bankovní unie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Formulační úpravy úvodu |
formulační drobnosti + finanční konsolidace |
||
Řádek 3:
'''Evropská bankovní unie''' je projektem [[Evropská unie|Evropské unie]] v oblasti [[bankovnictví]]. Jedná se o odpověď evropských zemí na [[Dluhová krize v eurozóně|krize bankovních sektorů a krize veřejných financí]], jež se projevily v různé podobě v různých částech [[Evropa|Evropy]], nejcitelněji však ve státech [[Eurozóna|eurozóny]] po roce [[2009]] jakožto specifický důsledek [[Ekonomická krize od 2007|globální finanční a ekonomické krize]]. Bankovní unie vedle společného základu harmonizovaných pravidel sestává ze tří pilířů. Těmi jsou jednotný bankovní dohled, jednotné řešení bankovních krizí a společné pojištění vkladů klientů bank. Pouze první dva pilíře jsou zatím funkční. Politická jednání mezi členskými státy o třetím pilíři jsou v současné době zablokovaná a na jeho podobě neexistuje shoda.
Účast v bankovní unii je povinná pro státy platící společnou měnou. Ostatní členové EU se mohou připojit navázáním tzv. úzké spolupráce s [[Evropská centrální banka|Evropskou centrální bankou]] a stát se tak členy bankovní unie i bez zavedení eura. [[Dánsko]] a [[Švédsko]], které eurem dosud neplatí, tento krok momentálně aktivně zvažují. Motivace těchto zemí
== Důvody pro vznik bankovní unie ==
Řádek 9:
[[Soubor:DOORSTEP 2016-09-09 EUROGROUP Ministers (29524749776).jpg|right|thumb|[[Jeroen Dijsselbloem]], bývalý nizozemský ministr financí a zároveň tehdejší předseda [[Euroskupina|euroskupiny]], orgánu, který byl velice činný během řešení eurokrize.]]
Cílem bankovní unie je zejména přerušit začarovaný kruh mezi navzájem se posilujícím bankovním a
Bankovní unie se tento problém snaží odstranit přesunutím na evropskou úroveň, neboť systémově významná banka, která je relativně příliš velká vzhledem k domácímu státu (měřeno podílem její velikosti vůči [[HDP]]) a má tak potenciál jej strhnout do krize, se z evropského pohledu pro případné řešení krize nebude zdát tak významná. Bankovní unie rovněž dává jasná pravidla, jak v dané situaci postupovat (oproti stavu v nedávné krizi), např. v případě přeshraničních bankovních krizí, kde v minulosti nebyla vyjasněna odpovědnost zasažených států, což nyní dává
Mediálně vděčnějším motivem pro vznik bankovní unie je však spíše tvrzení, že státy, respektive daňoví poplatníci by již nikdy neměli platit za průšvihy svých bank. Mechanismus pro řešení krizí totiž počítá s fondem pro řešení krize, který si povinně naplňují samotné evropské banky a z těchto prostředků se případné krizové operace budou hradit. Jakékoli jištění tohoto fondu ze strany veřejných rozpočtů by mělo být fiskálně neutrální, tedy v případě použití následně splaceno bankami. Použití prostředků z fondu pro řešení krize je však zejména podmíněno předchozím zapojením [[investor]]ů a [[věřitel]]ů banky do absorpce ztrát (mechanismus vnitřní rekapitalizace, tzv. ''bail-in'', jakožto protiklad k již zakázané veřejné záchraně, tzv. ''bailout''). Postiženi tak budou kromě [[Akcionář|akcionářů]] většinou velcí věřitelé, kteří nakoupili dluhopisy dané banky a výměnou za [[úrok]] tak akceptovali určité riziko jejich nesplacení. Drobní vkladatelé, ač v jistém smyslu také věřitelé banky (banky jim "dluží" jejich vklady), odepisováním závazků banky nebudou postiženi. Jejich vklady jsou kryté až do výše 100 000 [[Euro|EUR]] dle směrnice DGSD platné v celé EU. <ref name="FPV" group="p">V ČR tuto garanci poskytuje [[Fond pojištění vkladů]].</ref>
Řádek 17:
[[Soubor:Seat of the European Central Bank and Frankfurt Skyline at dawn 20150422 1.jpg|right|thumb|[[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtské]] sídlo [[Evropská centrální banka|Evropské centrální banky]], instituce, která kvůli svému významnému postavení v architektuře bankovní unie získala mnoho nových kompetencí.]]
Nutnosti řešit krize finančních institucí by se však mělo ideálně předcházet. A proto bankovní unie zavádí rovněž centralizovaný [[Bankovní dohled|dohled]] nad významnými bankami v eurozóně vykonávaný od [[4. listopad]]u [[2014]] [[Evropská centrální banka|Evropskou centrální bankou]]. Ta by měla potenciální problémy v bankovním sektoru díky svému systémovému nadhledu včas [[Detekce|detekovat]] a vynutit na bankách příslušná nápravná opatření. ECB rovněž dohlíží na dodržování platných pravidel, jimiž se banky musí řídit. Společný dohled je nutný i z důvodu konzistence odpovědností. Kvůli riziku [[Morální hazard|morálního hazardu]] obecně není žádoucí, aby společný rezoluční fond v případě krize platil za problémy, které vznikly selháním národních orgánů dohledu, což by mohlo vytvářet
Sjednocení dohledu a mechanismů pro řešení krize v bankovním sektoru na evropské úrovni by rovněž mělo pomoci [[Finanční integrace|finanční integraci]], respektive zvrácení finanční fragmentace, ke které po vypuknutí krize v Evropě došlo, a která jde proti
Zmíněné mechanismy by měl doplnit ještě třetí, poslední pilíř: Evropský systém pojištění vkladů (EDIS), tedy společná garance vkladů drobných vkladatelů v jejich plné výši (max. do 100 000 EUR) a jejich vyplacení klientům do 7 dnů v případě, že se jejich banka dostane do insolvence a bude zlikvidována. Od tohoto mechanismu se očekává další posílení důvěry klientů v bankovní systém, a to zajištěním stejné úrovně ochrany vkladatelům v celé bankovní unii bez ohledu na konkrétní místo, na kterém se v bankovní unii nachází. Vkladatelé by tak napříště nebyli vystaveni negativním důsledkům větších lokálních šoků, na které národní garanční fondy z logiky věci nemají dostatečné prostředky. Zároveň by byla dále omezena nebezpečná smyčka mezi státem a bankami na jeho
Funkčnost architektury bankovní unie zatím od doby vzniku nebyla v praxi podrobena zkoušce v podobě systémové finanční krize. Podle nových pravidel proběhlo zatím pouze jedno řešení krize - španělské [[Banco Popular]] v červnu [[2017]]. Rezoluce banky se obešla bez použití veřejných prostředků i bez zapojení Jednotného fondu pro řešení krizí. První malý test nového rámce byl proto tiskem i odbornou veřejností hodnocen jako relativně úspěšný.
|