Dancehall: Porovnání verzí

'''Dancehall''' (či '''ragga''') je v současnosti zřejmě{{Zdroj?}} nejpopulárnější styl vycházející z [[reggae]]. Vznikl, jak název naznačuje, jako tanečnější verze [[roots reggae]] koncem 70. let 20. století, nazvaný podle míst, kde se scházeli tanečníci a vystupovaly soundsystémy.{{Zdroj?}} Jeho charakteristickým rysem je frázovaný zpěv, syrový rytmus a jenom částečný, skoro minimalistický hudební doprovod (v počátcích především rub-a-dub{{Upřesnit}}).

V druhé polovině 80. let se začaly hojně využívat elektronické zvuky. Přesto lze říci, žemá svým důrazem na rytmiku má blíž k autentické [[africká hudba|africké hudbě]] a [[Hip hop|hip-hopu]] než roots reggae. Dominantní místo má projev [[Diskžokej|DJe]], zvaný [[raggamuffin]] či [[toasting]]. Kromě změny hudebního výrazu došlo i k posunu v obsahu sdělení. Texty, pronášené často v jamajském nářečí [[patois]], nyní namísto hlásání [[rastafariánství|rastafariánské zvěsti]], čerpají náměty zejména z drsného života v [[ghetto|ghettu]]. Nechybí silácké pózy, motivy násilí (zbraně, vraždy, znásilnění apod.), ani sexistické narážky a výpady proti homosexuálům. Tato témata spojená s nástupem tanečnějšího a agresivnějšího dancehallu na úkor roots reggae odrážela náladu a sociální situaci v ghettech, která se podstatně změnila po volbách{{Jaký?}}{{Kde?}} v roce 1980, kdy se vlády chopila konzervativní JLP{{Upřesnit}}, jejíž politika zredukovala sociální výdaje a vůbec zmařila naděje mnohých [[rastafariáni|rastafariánů]]. Teprve v první půli 90. let 20. století dochází k renesanci rastafariánské rétoriky{{Upřesnit}} (převážně Bobo Ashanti), tentokrát však již na dancehallovém podkladě. K nejslavnějším jménům dancehallové scény patří Yellowman, Barrinton Levy, Sister Nancy, Shabba Ranks, Bounty Killer, Buju Banton, Sizzla, Beenie Man, Capleton, General Levy, Ninjaman, Elephant man, Vybz Kartel, Movado, či Lady Saw.{{Fakt/dne|20171005193522|}}