Kostel svatého Martina (Chválenice): Porovnání verzí

Z inventáře původního kostela se dodnes v interiéru chrámu svatého Martina dochovala pouze raně barokní cínová [[křtitelnice]] z roku 1693 a obraz sv. Longina pořízený před rokem [[1713]]. V kostele se také od roku 1942 nachází rundace, pohřební štít bývalého majitele panství Kryštofa Karla [[Kokořovcové z Kokořova|Kokořovce]] z Kokořova (zemřel roku [[1635]]). Tento štít zavěšený na [[Kruchta|kůru]] je opatřen kokořovským erbem a nápisem ''Krysstoff Karel Kokorzowecz z Kokorzowa na Nebilowech a Zluticzich.'' neníNení však jisté, zda tento štít také pochází ze starého chválenického kostela nebo nikoliv.<ref>{{Citace elektronického periodika

Za Kokořovců byl v roce 1658 pro farní kostel odlit také nejstarší a největší známý zvon.  Jeho autorem byl proslulý klatovský zvonař Štěpán Pricquey. Zvon vážil 210 kg a byl opatřen několika nápisy ve třech jazycích: ''{{Cizojazyčně|la|„A fulgure et tempestatelibera nos Domine Jesu Christe. Anno Diu 1658.}}  Lidmila Margaretha Przichowska, urozená z Kokorzowa.  {{Cizojazyčně|de|Zu der Ehre Gottes, Leütet man mich die Lebenigen zum Begett beruffe ich, die Toten beweine ich. Stephan Pričovey von Glatav gone mich 1658.“}}'' Zajímavostí je, že nejstarší dnes existující zvony Pricqueyových jsou datovány až do první poloviny šedesátých let 17. století. Celkem je dnes známo na šedesát zvonů od této firmy. K pricqueyovskému zvonu přibyl v roce 1739 nový zvon. BylVznikl pravděpodobně přelitím středověkého zvonu zasvěceného sv. Martinovi. Také nový zvon byl zasvěcen svatémusv. Martinovi, měl průměr 80&nbsp;cm, vážil 313&nbsp;kg a odlila jej slavná plzeňská zvonařská firma Pernerových. Zvon Martin byl požehnán proboštem chotěšovského kláštera Kryštofem Schmidlem. Na jedné straně zvonu se nacházel reliéf s vyobrazením svatého Cyrila a Metoděje a pod ním nápis: ''„Chválu Bohu vzdávám, lid, kněžstvo svolávám, pomřelých lituji, mračna zapuzuji, svátky zvelebuji.“'' Na druhé straně byl nápis: ''„Auctore: P. Josepho Fischer, P. T. Curato Chvalenicensi, Patria Plsnensin et Munificentium Piorum Parochianorum et Benefactorum Anno 1739“.'' Nahoře byl na zvonu nápis: ''„Sit Nomesi Domini Benedictum Jo. Perner gos mich in Pilsen“''. Oba velké zvony byly spolu s dvěma menšími přeneseny v roce 1752 do věží nového barokního chrámu svatého Martina. Všechny vzaly za své v době [[První světová válka|první světové války]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Za [[Heřman Jakub Černín|Heřmana Jakuba Černína z Chudenic]] získal chválenický kostel nové [[varhany]] a vznikly plány na výstavbu nového, reprezentativního chrámu. Faráři působili ve chválenické farnosti během 17. a první poloviny 18. století doživotně a byli pohřbíváni do [[Krypta|krypty]] nacházející se v kostele. [[Kilián Ignác Dientzenhofer]] později obestavěl starý kostel novým zdivem a teprve když byl nový chrám hotov, přikročilo se ke zboření původního kostela. O lokalizaci a rozloze starého gotického kostela, stejně jako existenci, počtu a poloze jeho hrobek by více řekl výzkum georadarem, na který se dosud nepodařilo získat finanční prostředky.<ref>{{Citace elektronického periodika

Poslední nám známou událostí týkající se starého chválenického kostela svatého Martina je [[svatokrádež]] z roku [[1744]]. Tři týdny po smrti faráře Josefa Václava Fischera, v noci z 1. na 2. července byl kostel doslova vypleněn. Ztratil se mimo jiné zlatý kalich velké množství [[Liturgická nádoba|liturgických nádob]] a rouch.<ref>{{Citace periodika