Slivoň: Porovnání verzí

Přidáno 860 bajtů ,  před 1 rokem
ještě drobná doplnění
(taxonomie, drobnosti)
(ještě drobná doplnění)
'''Slivoň''' (''Prunus'') je rozsáhlý [[rod (biologie)|rod]] [[strom]]ů a [[keř]]ů z [[Čeleď|čeledi]] [[růžovité|růžovitých]], se značným hospodářským a kulturním významem. Zahrnuje velké množství oblíbených ovocných dřevin s širokým spektrem využití, jako jsou [[Slivoň švestka|švestka]], [[Meruňka obecná|meruňka]], [[Višeň obecná|višeň]], [[Třešně|třešeň]], [[Mandloň obecná|mandloň]] a [[Broskvoň obecná|broskvoň]], stejně jako druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha, trnka či [[Višeň turecká|mahalebka]]. Některé druhy se užívají i jako [[Okrasná rostlina|okrasné rostliny]], např. [[sakura]], která je známým symbolem Japonska. Vyznačují se střídavými listy a oboupohlavnými, zpravidla vonnými květy a přítomností různých chemických látek, např. toxického [[Amygdalin|amygdalinu]]. Plodem je [[peckovice]].
 
V minulosti byl dnešní široce pojatý rod štěpen do menších rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do široce pojatého rodu ''Prunus'' se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů; druhů je udáváno kolem 200. Rod je rozšířen kosmopolitně, nejvíce však v mírných šířkách [[severní polokoule]]. Mnozí zástupci rodu se pěstují v kultuře již po tisíce let a byla z nich vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů. Na českém území je původních šest druhů, další jsou zdomácnělými archeofyty a nebo místy zplaňují z kultury.
 
== Popis ==
Rod ''Prunus'' je rozšířen kosmopolitně, s&nbsp;těžištěm výskytu v&nbsp;mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou [[Evropa|Evropu]], [[Asie|Asii]] a [[Severní Amerika|Severní Ameriku]] vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů [[Indočína|Indočíny]] a [[jihovýchodní Asie]]. Ojedinělí zástupci se vyskytují i&nbsp;v&nbsp;[[Jižní Amerika|Jižní Americe]], rovníkové a [[Jižní Afrika|jižní Africe]] včetně [[Madagaskar|Madagaskaru]] a v&nbsp;[[Austrálie|Austrálii]]. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a [[Lesní lem|lesních plášťů]], v&nbsp;křovinách a [[Remízek|remízcích]], keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod. Často se vyskytují též synantropně podél cest, v&nbsp;zarůstajících starých sadech a zahradách nebo ladem nechaných loukách. V&nbsp;české flóře je původních šest druhů, dalších několik je zdomácnělými archeofyty a nebo místy zplaňují z&nbsp;kultury.<ref name=":2" />
 
Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v&nbsp;lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v&nbsp;jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i&nbsp;chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují hluboké půdy, které jsou dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné; na větší množství váníku v půdě jsou však citlivé broskvoně.<ref>JAN, Tomáš. ''Peckoviny: přes 160 barevných fotografií a popisů odrůd peckovin''. Olomouc: Petr Baštan, 2011. <nowiki>ISBN 978-80-87091-18-0</nowiki>.</ref> Při prudkém střídání teplot v&nbsp;zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným [[Klejotok|klejotokem]]. K&nbsp;nejčastějším škůdcům a chorobám patří [[Obalečovití|obaleči]], dále [[monilióza]], různé bakteriální spály, houbové [[Skvrnitost listů třešně a višně|skvrnitosti]] a [[Kadeřavost broskvoně|kadeřavost]], zralé plody třešní obývají larvy [[Vrtule třešňová|vrtule třešňové]]. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je [[šarka]] – virové onemocnění přenášené zpravidla [[Mšice|mšicemi]].<ref name=":7">{{Citace monografie
| příjmení = Hieke
| jméno = Karel
 
== Systematika a taxonomie ==
[[Soubor:Fruits Prunus domestica.jpg|alt=Švestky na větvi|náhled|Švestkyː ''Prunus domestica''|vlevo]]
SystematickéSystematická klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v&nbsp;čase mnoha proměnami. V předlinnéovských časech bylo rozlišováno šest různých rodůː ''Prunus'', ''Armeniaca'', ''Persica'', ''Cerasus'', ''Amygdalus'' a ''Laurocerasus''. [[Carl Linné|Linné]] ve svém základním autoritativním díle ''Species Plantarum'' z roku 1753 zařadil jemu známé zástupce do dvou rodů (''Amygdalus'' a ''Prunus''), v pozdějších revozíchrevizích jejich počet zvětšil na čtyři (''Amygdalus, Cerasus, Prunus'' a ''Padus''). V průběhu 19. a 20. století existovaly jak tendence pojímat rod široce (''Prunus'' sensu lato), tak i drobit jej do různého množství (5–8–10) různě vymezených rodů, případně podrodů. Tak i v ''Květeně ČSR'' je rod rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (''Prunus'' sensu stricto – slivoň, švestka; ''Cerasus'' – třešeň, višeň; ''Padus'' – střemcha vč. sakury; ''Padellus'' – mahalebka; ''Laurocerasus'' – bobkovišeň; ''Amygdalus'' – mandloň; ''Armeniaca'' – meruňka; ''Persica'' – broskvoň).<ref name=":4" /><ref name=":5">{{Citace elektronického periodika
| titul = (PDF) Phylogeny and Classification of Prunus sensu lato (Rosaceae)
| periodikum = ResearchGate
=== Gastronomie ===
[[Soubor:Wall Food 10440 (15821825451).jpg|vlevo|náhled|Meruňkový kompot|alt=Sklenice meruňkového kompotu naaranžované s&nbsp;ovocem a listy]]
Plody různých druhů slivoní patří k&nbsp;nejoblíbenějším druhům [[ovoce]], jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství [[Vitamín A|vitamínu A]], [[B-komplex|B]] a [[Vitamín C|C]], stejně jako [[Antioxidant|antioxidanty]], minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je obecně nesmírně širokéː od přímé konzumace v&nbsp;čerstvém stavu po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]]. Plody lze sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových [[Knedlík|knedlíků]], do koláčů a dezertů (třešňová [[bublanina]]). Sladké [[Mandle (plod)|mandle]], vyšlechtěné na nízký obsah hořkého amygdalinu, mají všestranné užití v&nbsp;cukrářství, na výrobu [[Marcipán|marcipánu]] a různých [[Pochutiny|pochutin]], lisujepřipravuje se z&nbsp;nich též výživné mandlové mléko.<ref name=":3" /><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = inspekce
| jméno = all: Státní zemědělská a potravinářská
 
=== Estetický a kulturní význam ===
Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k&nbsp;hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, převislé, s&nbsp;purpurově zbarvenými listy apod.). Hodí se do skupinových a [[Alej|alejových]] výsadeb, větší stromy i jako parkové [[Solitéra|solitéry]]. Oblíbené především v&nbsp;menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní.<ref name=":7" />
Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k&nbsp;hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, s&nbsp;purpurově zbarvenými listy apod.). Oblíbené především v&nbsp;menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Rozkvetlé [[Sakura|sakury]] jsou jedním z&nbsp;nejznámějších symbolů Japonska, kolem nichž se točí mnoho zvyklostí a tradic společenského života. Během svátku [[Hanami]], který vznikl pravděpodobně již v&nbsp;[[období Heian]] (8.–12. století), jsou kvetoucí sakury ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích za popíjení [[Sake|saké]], a to jak ve dne, tak v&nbsp;noci za svitu lampionů. Podobně obdivované jsou květy japonské švestky ume, která je též národní květinou [[Tchaj-wan (ostrov)|Taiwanu]]. Kvetoucí třešně a sakury jsou neodmyslitelnou součástí japonské i&nbsp;čínské poezie (mj. známá [[haiku]] básníka [[Macuo Bašó|Bašó]]) a výtvarného i&nbsp;užitého umění, včetně tvorby [[Bonsaj|bonsají]]. Představují symbol vracejícího se jara, krásy, čistoty, prostoty, ale též pomíjivosti a nevyhnutelného úpadku všeho živého. Trnky byly v&nbsp;Evropě naopak symbolem kontrastu sil světla a temnoty a považovány za dřevinu čarodějnic. Mnoho dalších lidových pověr je spojeno se zvykem řezat počátkem prosince větévky slivoní do vázy – [[Barborky]].<ref>{{Citace elektronické monografie
 
Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k&nbsp;hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, s&nbsp;purpurově zbarvenými listy apod.). Oblíbené především v&nbsp;menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Rozkvetlé [[Sakura|sakury]] jsou jedním z&nbsp;nejznámějších symbolů Japonska, kolem nichž se točí mnoho zvyklostí a tradic společenského života. Během svátku [[Hanami]], který vznikl pravděpodobně již v&nbsp;[[období Heian]] (8.–12. století), jsou kvetoucí sakury ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích za popíjení [[Sake|saké]], a to jak ve dne, tak v&nbsp;noci za svitu lampionů. Podobně obdivované jsou květy japonské švestky ume, která je též národní květinou [[Tchaj-wan (ostrov)|Taiwanu]]. Kvetoucí třešně a sakury jsou neodmyslitelnou součástí japonské i&nbsp;čínské poezie (mj. známá [[haiku]] básníka [[Macuo Bašó|Bašó]]) anebo výtvarnéhooblíbený i&nbsp;užitéhomotiv umění,"tří včetnězimních tvorbypřátel" – slivoně, [[Bonsaj|bonsajíborovice]]. Představují symbol vracejícího se jara, krásy, čistoty, prostoty, ale též pomíjivosti a nevyhnutelného úpadku všeho živého. Trnky byly v&nbsp;Evropě naopak symbolem kontrastu sil světla a temnoty a považovány za dřevinu čarodějnic. Mnoho dalších lidových pověr je spojeno se zvykem řezat počátkem prosince větévky slivoní do vázy – [[BarborkyBambus|bambusu]].<ref>{{Citace elektronickéelektronického monografieperiodika
| titul = Three Friends of Winter {{!}} Chinese Art Gallery {{!}} China Online Museum
| periodikum = www.chinaonlinemuseum.com
| url = http://www.chinaonlinemuseum.com/painting-three-friends-of-winter.php
| datum přístupu = 2019-01-27
}}</ref>) a také výtvarného i&nbsp;užitého umění, včetně tvorby [[Bonsaj|bonsají]]. Představují symbol vracejícího se jara, krásy, čistoty, prostoty, ale též pomíjivosti a nevyhnutelného úpadku všeho živého. Trnky byly v&nbsp;Evropě naopak symbolem kontrastu sil světla a temnoty a považovány za dřevinu čarodějnic. Mnoho dalších lidových pověr je spojeno se zvykem řezat počátkem prosince větévky slivoní do vázy – [[Barborky]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = U KOCOURA DOMA
| url = https://ukocouradoma.cz/japonska-svestka-ume/