Slivoň: Porovnání verzí

V minulosti byl dnešní široce pojatý rod štěpen do menších rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do široce pojatého rodu ''Prunus'' se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů; druhů je udáváno kolem 200. Rod je rozšířen kosmopolitně, nejvíce však v mírných šířkách [[severní polokoule]]. Mnozí zástupci rodu se pěstují v kultuře již po tisíce let a byla z nich vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů. Na českém území je původních šest druhů, další jsou zdomácnělými archeofyty a nebo místy zplaňují z kultury.

Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v&nbsp;lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v&nbsp;jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i&nbsp;chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují hluboké půdy, které jsou dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné; na větší množství váníku v půdě jsou však citlivé broskvoně.<ref>JAN, Tomáš. ''Peckoviny: přes 160 barevných fotografií a popisů odrůd peckovin''. Olomouc: Petr Baštan, 2011. <nowiki>ISBN 978-80-87091-18-0</nowiki>.</ref> Při prudkém střídání teplot v&nbsp;zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným [[Klejotok|klejotokem]]. K&nbsp;nejčastějším škůdcům a chorobám patří [[Obalečovití|obaleči]], dále [[monilióza]], různé bakteriální spály, houbové [[Skvrnitost listů třešně a višně|skvrnitosti]] a [[Kadeřavost broskvoně|kadeřavost]], zralé plody třešní obývají larvy [[Vrtule třešňová|vrtule třešňové]]. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je [[šarka]] – virové onemocnění přenášené zpravidla [[Mšice|mšicemi]].<ref name=":7">{{Citace monografie

[[Soubor:Fruits Prunus domestica.jpg|alt=Švestky na větvi|náhled|Švestkyː ''Prunus domestica''|vlevo]]

SystematickéSystematická klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v&nbsp;čase mnoha proměnami. V předlinnéovských časech bylo rozlišováno šest různých rodůː ''Prunus'', ''Armeniaca'', ''Persica'', ''Cerasus'', ''Amygdalus'' a ''Laurocerasus''. [[Carl Linné|Linné]] ve svém základním autoritativním díle ''Species Plantarum'' z roku 1753 zařadil jemu známé zástupce do dvou rodů (''Amygdalus'' a ''Prunus''), v pozdějších revozíchrevizích jejich počet zvětšil na čtyři (''Amygdalus, Cerasus, Prunus'' a ''Padus''). V průběhu 19. a 20. století existovaly jak tendence pojímat rod široce (''Prunus'' sensu lato), tak i drobit jej do různého množství (5–8–10) různě vymezených rodů, případně podrodů. Tak i v ''Květeně ČSR'' je rod rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (''Prunus'' sensu stricto – slivoň, švestka; ''Cerasus'' – třešeň, višeň; ''Padus'' – střemcha vč. sakury; ''Padellus'' – mahalebka; ''Laurocerasus'' – bobkovišeň; ''Amygdalus'' – mandloň; ''Armeniaca'' – meruňka; ''Persica'' – broskvoň).<ref name=":4" /><ref name=":5">{{Citace elektronického periodika

Plody různých druhů slivoní patří k&nbsp;nejoblíbenějším druhům [[ovoce]], jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství [[Vitamín A|vitamínu A]], [[B-komplex|B]] a [[Vitamín C|C]], stejně jako [[Antioxidant|antioxidanty]], minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je obecně nesmírně širokéː od přímé konzumace v&nbsp;čerstvém stavu po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]]. Plody lze sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových [[Knedlík|knedlíků]], do koláčů a dezertů (třešňová [[bublanina]]). Sladké [[Mandle (plod)|mandle]], vyšlechtěné na nízký obsah hořkého amygdalinu, mají všestranné užití v&nbsp;cukrářství, na výrobu [[Marcipán|marcipánu]] a různých [[Pochutiny|pochutin]], lisujepřipravuje se z&nbsp;nich též výživné mandlové mléko.<ref name=":3" /><ref>{{Citace elektronického periodika

Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k&nbsp;hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, převislé, s&nbsp;purpurově zbarvenými listy apod.). Hodí se do skupinových a [[Alej|alejových]] výsadeb, větší stromy i jako parkové [[Solitéra|solitéry]]. Oblíbené především v&nbsp;menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní.<ref name=":7" />

Rozkvetlé [[Sakura|sakury]] jsou jedním z&nbsp;nejznámějších symbolů Japonska, kolem nichž se točí mnoho zvyklostí a tradic společenského života. Během svátku [[Hanami]], který vznikl pravděpodobně již v&nbsp;[[období Heian]] (8.–12. století), jsou kvetoucí sakury ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích za popíjení [[Sake|saké]], a to jak ve dne, tak v&nbsp;noci za svitu lampionů. Podobně obdivované jsou květy japonské švestky ume, která je též národní květinou [[Tchaj-wan (ostrov)|Taiwanu]]. Kvetoucí třešně a sakury jsou neodmyslitelnou součástí japonské i&nbsp;čínské poezie (mj. známá [[haiku]] básníka [[Macuo Bašó|Bašó]] nebo oblíbený motiv "tří zimních přátel" – slivoně, [[borovice]] a [[Bambus|bambusu]]<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Three Friends of Winter {{!}} Chinese Art Gallery {{!}} China Online Museum
| periodikum = www.chinaonlinemuseum.com
| url = http://www.chinaonlinemuseum.com/painting-three-friends-of-winter.php
| datum přístupu = 2019-01-27
}}</ref>) a také výtvarného i&nbsp;užitého umění, včetně tvorby [[Bonsaj|bonsají]]. Představují symbol vracejícího se jara, krásy, čistoty, prostoty, ale též pomíjivosti a nevyhnutelného úpadku všeho živého. Trnky byly v&nbsp;Evropě naopak symbolem kontrastu sil světla a temnoty a považovány za dřevinu čarodějnic. Mnoho dalších lidových pověr je spojeno se zvykem řezat počátkem prosince větévky slivoní do vázy – [[Barborky]].<ref>{{Citace elektronické monografie