Ringerův roztok: Porovnání verzí

'''Ringerův roztok''', označován jako '''R1/1''', je druhem izotonického [[fyziologický roztok|fyziologického roztoku]] s obsahem [[ion]]tů [[sodík]]u a [[chlor]]u,<ref name="lek">[http://lekarske.slovniky.cz/pojem/ringeruv-roztok Ringierův roztok na lekarske.slovniky.cz]</ref> který nahrazuje přirozené biologické prostředí.<ref>Malý encyklopedický slovník, Academia, Praha 1972, str. 1006</ref> Oproti fyziologickému roztoku lépe simuluje složení [[krevní plazma|krevní plazmy]], čehož se dosahuje přídavkem iontů [[draslík]]u a [[vápník]]u.<ref name="lek"/> Nevýhodou Ringerova roztoku je absence pufru, je tedy podobně acidifikující, jako fyziologický roztok a není považován za balancovaný roztok. Tento problém byl vyřešen ve 30. letech 20. století přidáním [[Laktát|laktátu]] jakožto pufru a úpravou iontového složení, čímž vznikl '''Ringer-laktát''', také znám jako [[Hartmannův roztok]], který je tak prvním z balancovaných roztoků, které jsou vhodnější při doplňování většího množství tekutin.