Železniční trať Křimov–Reitzenhain: Porovnání verzí

{{BS|CONTg||||[[Železniční trať Chomutov–Vejprty|z Chomutova]]}}

{{BS|xTZOLLWo|{{BSkm|35,86{{0}}|0,00{{0}}}}||[[SchwarzeČerná Pockau(přítok Flájského potoka)|Černá]] (40 m, hranice ČR/SRN)|}}

{{BS|exBHF|1,39{{0}}|[[Reitzenhain (Marienberg)|Reitzenhain]]||776 m}}

V roce [[1872 v dopravě|1872]] vybudovla společnost [[Buštěhradská dráha]] přeshraniční trať [[železniční trať Chmutov–VejprtyChomutov–Vejprty|Chomutov–Vejprty–CranzahlChomutov – Vejprty – Cranzahl]], která sloužila k vozbě [[uhlí]] do [[Sasko|Saska]]. Již [[12. listopad|12. listopadu]] téhož roku požádala o koncesi na další přeshraniční spojení z Křimova. přes [[Reitzenhain]], ta byla otevřena [[23. srpen|23. srpna]] [[1875 v dopravě|1875]]. Nejdůležitějším zbožím vozeným po této trati bylo uhlí, osobní dopravu zajišťovaly zpočátku 2 páry smíšených vlaků, zde však vedeny i s vozy [[1. vozová třída|1. třídy]], v Reitzenhainu pak zpravidla navazovaly německé valy směr Chemnitz. Jízda smíšeného vlaku trvala nahoru 52 minut, dolů 45 minut. Buštěhradská dráha trať provozovala až do svého zestátnění v roce [[1923 v dopravě|1923]]. Ve 30. letech byla osobní motorisována, což přineslo zrychlení (na zhruba 30 minut) a zvýšení počtu vlaků na 5 párů a další dva o [[neděle|nedělích]].

Trať z Křimova stoupala severním směrem k dnes již bývalým Menharticím, poté kolem [[Menhartický vrch|Menhartického vrchu]] přes údolí [[Chomutovka|Chomutovky]] severně od [[Hora Svatého Šebestiána|Hory Svatého Šebestiána]], kde stálo tamní nádraží, dále směrem ke hranicím v [[Reitzenhain]]u, kde překračovala hranici ocelovým mostem přes říčku [[SchwartzeČerná Pockau(přítok Flájského potoka)|Černou]] alias Schwartze Pockau. Celní a pasová kontrola probíhala pro oba státy v Reitzenhainu.