Wikipedie

Pražská německá literatura: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Robot: zfunkčnění sloupců v Chrome šablonou; kosmetické úpravy
Řádek 2:
Termínem '''pražská německá literatura''' se označují [[němčina|německy]] psané literární texty vytvořené [[spisovatel]]i, [[básník]]y a [[Novinář|žurnalisty]], kteří působili v [[Praha|Praze]] v druhé polovině 19. a na začátku 20. století. Převážně to byli pražští rodáci a jen výjimečně pocházeli z dalších oblastí [[České země|českých zemí]], [[Rakousko|Rakouska]] či [[Německo|Německa]], odkud později přišli do Prahy. Většinou byli původem [[Židé]], a z tohoto důvodu mnozí z nich před rokem 1939 [[Emigrace|emigrovali]]. V Praze působila na přelomu století více než stovka těchto autorů, z nichž se celosvětově proslavili zvláště [[Rainer Maria Rilke]], [[Gustav Meyrink]], [[Paul Leppin]], [[Max Brod]], [[Franz Kafka]], [[Franz Werfel]], [[Egon Erwin Kisch]] a [[Johannes Urzidil]].
 
Pražská německá literatura je nejvýznamnějším komplexem literárních děl sepsaných v&nbsp;němčině, který vznikl mimo [[Němčina#Rozšíření|souvislé německojazyčné území]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Goldstücker | jméno = Eduard | odkaz na autora = Eduard Goldstücker | titul = Weltfreunde: Konferenz über die Prager deutsche Literatur | editoři = Eduard Goldstücker | vydavatel = Academia | místo = Prag | rok = 1967 | počet stran = 430 | kapitola = Die Prager deutsche Literatur als historisches Phänomen | strany = 21–45}} (německy)</ref> V&nbsp;literatuře těchto autorů, která byla silně ovlivněna českou kulturou, [[Česká literatura|literaturou]] a [[Dějiny Česka|dějinami]], se odrážejí složité historické podmínky jejího vzniku související s&nbsp;[[Národnost|národnostníminárodnost]]ními poměry v&nbsp;Praze po roce 1861 a specifiky německého spolkového života, na němž se výraznou měrou podíleli pražští Židé.
 
Rozmanitost a pestrost pražského kulturního prostředí této epochy je patrná jak na četných literárních uskupeních jako byla ''{{Cizojazyčně|la|Concordia}}'', ''{{Cizojazyčně|de|Jung-Prag}}'' nebo ''[[Café Arco]]'', tak i&nbsp;v&nbsp;návaznosti nebo vzájemném vymezování mezi jednotlivými literárními směry, k&nbsp;nimž lze počítat pražskou [[Secese|secesi]], [[Novoromantismus|novoromantickou]] [[Dekadence|dekadenci]] a obskurantismus, pražský [[expresionismus]] a takzvanou [[Nová věcnost|novou věcnost]]. Bohatou literární produkci pak dokládá řada literárních časopisů. Pražští německy píšící spisovatelé usilovali o&nbsp;kulturní zprostředkování mezi německou a českou kulturou, svými překlady české literární a operní tvorby přispěli mimo jiné k&nbsp;mezinárodnímu uznání [[Jaroslav Hašek|Haškova]] [[Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války|Švejka]], prózy a divadelních her [[Karel Čapek|Karla Čapka]], [[Hudební skladatel|skladatelského]] díla [[Leoš Janáček|Leoše Janáčka]], [[Vítězslav Novák|Vítězslava Nováka]] a [[Jaromír Weinberger|Jaromíra Weinbergera]] stejně jako k&nbsp;lepšímu povědomí o&nbsp;[[Poezie|poezii]] [[Jaroslav Vrchlický|Jaroslava Vrchlického]], [[Fráňa Šrámek|Fráni Šrámka]], [[Petr Bezruč|Petra Bezruče]] a [[Otokar Březina|Otokara Březiny]].
Řádek 14:
== Historické a společenské pozadí ==
=== Národnostní poměry v&nbsp;Praze (1861–1914) ===
{{Citát - rámeček|''„O císařské Vídni se tvrdilo, že je příjemná, avšak královské a císařské město Praha takové určitě nebylo, ani zvenčí, ani uvnitř; bylo sršaté, urputné, bojovné a hrozivé.“''|[[Johannes Urzidil]], ''Pražský triptych: povídky'', 1960, s. 206<ref>{{Citace monografie | příjmení = Urzidil | jméno = Johannes | odkaz na autora = Johannes Urzidil | titul = Pražský triptych: povídky | překladatelé = Božena Koseková | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1997 | vydání = 1 | počet stran = 206 | strany = 7 | isbn = 80-204-0648-4}}</ref>}}
Ještě před rokem 1848 byla Praha typickým velkým administrativním městem a komerčním centrem [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]], kde se německy mluvící měšťané těšili z&nbsp;politické a sociální [[hegemonie]] nad místním slovanským obyvatelstvem. Podle značně nepřesné [[Statistika|statistiky]] z&nbsp;roku 1846, která při stanovení národnostní skladby Pražanů vycházela z&nbsp;jazyka užívaného katolickým duchovenstvem dané [[Farnost|farnostifarnost]]i, žilo ve čtyřech historických čtvrtích [[Staré Město (Praha)|Starého Města]], [[Nové Město (Praha)|Nového Města]], [[Malá Strana|Malé Strany]] a [[Hradčany|Hradčan]] 66 046 Němců a 36 687 Čechů. V&nbsp;[[ghetto|ghettu]] [[Josefov (Praha)|Josefově]] a jeho okolí pak 6 400 Židů.<ref>{{Citace monografie | příjmení = COHEN | jméno = Gary B | titul = Němci v Praze 1861-1914 | překladatelé = Jana Mandlerová | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 315 | kapitola = Od zemských vlastenců Království českého k Čechům a Němcům | strany = 24 | isbn = 80-246-0019-6 }}</ref> V&nbsp;důsledku průmyslového rozvoje pražských předměstí a s&nbsp;ním spojené [[Lidská migrace|migrace]] obyvatel z&nbsp;vnitřních Čech a v&nbsp;neposlední řadě také s&nbsp;nástupem českého národního hnutí po [[Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství|revolučním roce 1848]] se situace začala brzy měnit. S&nbsp;koncem [[Neoabsolutismus|neoabsolutistického režimu]] přišly v&nbsp;roce 1861 nové volby, které znamenaly první otevřený konflikt mezi Čechy a Němci a které byly předznamenáním boje o&nbsp;politickou moc mezi oběma národnostmi v&nbsp;Praze a v&nbsp;českých zemích. Protože počínaje rokem 1861 získaly české strany poprvé převahu v&nbsp;pražské městské správě, český a německý veřejný život se rychle rozštěpil.<ref>COHEN, Gary B. ''Němci v&nbsp;Praze 1861-1914''. Kapitola Od zemských vlastenců Království českého k&nbsp;Čechům a Němcům, s. 43.</ref> {{bar box
|float=left
|title=Německé obyvatelstvo Prahy v letech 1880–1921
Řádek 27:
{{bar percent|1921|CornflowerBlue|4.59}}
|caption=Obyvatelstvo [[Velká Praha|Velké Prahy]] podle národnosti/obcovací řeči.<ref>{{Citace monografie | korporace = Statistický úřad hlavního města Prahy | titul = Statistická zpráva hlavního města Prahy za léta 1926-1929 = Annuaire statistique de la ville de Prague : années 1926 - 1929 | redaktoři = Josef Šiška | vydavatel = Hlavní město Praha | místo = Praha | rok = 1933 | počet stran = xvi, 448 | kapitola = Příloha | strany = 2}}</ref>
}} První spolehlivé [[Sčítání lidu|sčítání]] z&nbsp;roku 1880 zjišťující národnost, resp. obcovací jazyk, individuálním dotazováním již ukazuje poměr národností ve městě mnohem realističtěji. V&nbsp;letech 1880–1910 počet českého obyvatelstva ve městě a vnitřních předměstích vzrostl z&nbsp;213 000 na 405 000, zatímco u Němců ([[Katolicismus|katolíků]], [[Judaismus|židů]] a [[Protestantismus|protestantů]]) poklesl z&nbsp;téměř 39 000 na 33 000.<ref>COHEN, Gary B. ''Němci v&nbsp;Praze 1861-1914''. Kapitola Demografické skutečnosti, s. 71.</ref> V&nbsp;roce 1892 utrpěla kdysi mocná německá městská komunita další příkoří v&nbsp;podobě odstranění dvojjazyčného [[Označování ulic a veřejných prostranství|značení pražských ulic]] a jeho nahrazením výhradně českými názvy. Od prohraných voleb si pražští němečtí měšťané, mezi nimiž postupně získávali většinu německy mluvící Židé,<ref>COHEN, Gary B. ''Němci v&nbsp;Praze 1861-1914''. Kapitola Demografické skutečnosti, s. 85.</ref> vytvořili vlastní spolkový život analogicky k&nbsp;českým organizacím a spolkům. Jako protiváha české [[Malostranská beseda|Měšťanské besedy]] vzniklo zastřešující německé Kasino (''{{Cizojazyčně|de|Deutsches Casino}}''), jehož sídlem se stal [[Slovanský dům|Německý dům]] v&nbsp;ulici [[Na příkopě (Praha)|Na Příkopě]], která tehdy byla korzem pražských Němců a protějškem korza českého: dnešní [[Národní (Praha)|Národní třídy]]. Spolkový život pražských Němců se vyznačoval příklonem k&nbsp;měšťanskému [[Liberalismus|liberalismu]] a tedy k&nbsp;[[Deutsche Verfassungspartei|Německé ústavní straně]]. Šlechta usazená ve svých palácích na Malé Straně se tohoto života účastnila jen symbolicky, pro německé dělníky a řemeslníky zase byla tato měšťanská společnost příliš exkluzivní.<ref>COHEN, Gary B. ''Němci v&nbsp;Praze 1861-1914''. Kapitola Zrození německé společnosti, s. 62–65.</ref> Odlišný prvek představovali němečtí studenti, kteří si jako protiváhu českého Akademického čtenářského spolku založili „Čítárnu a přednáškovou síň německých studentů“ (''{{Cizojazyčně|de|Lese- und Redehalle der deutschen Studenten in Prag}}'').<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Krolop
| jméno = Kurt
| odkaz na autora = Kurt Krolop
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = O pražské německé literatuře
| překladatelé = [[Jiří Stromšík]]
Řádek 47:
==== Postavení pražských Židů ====
{{Citát - rámeček|''„Židé a Němci mají mnoho společného. Jsou snaživí, přičinliví, zdatní a pilní – a velmi neoblíbení u ostatních. Židé a Němci jsou vyděděnci.“''|[[Franz Kafka]] ; [[Gustav Janouch]], ''Hovory s Kafkou'', 1968, s. 135<ref>{{Citace monografie | příjmení = Janouch | jméno = Gustav | | odkaz na autora = Gustav Janouch | titul = Hovory s Kafkou: záznamy a vzpomínky | překladatelé = Eva Kolářová | vydavatel = Torst | místo = Praha | rok = 2009 | vydání = 1 | počet stran = 320 | strany = 135 | isbn = 978-80-7215-380-0 | poznámka = Věrohodnost Janouchových ''Hovorů s Kafkou'' je nicméně řadou literárních vědců zpochybňována}}</ref>}}
Rakouští Židé byli díky [[Josefinismus|josefínským reformám]] postupně osvobozeni od některých [[Diskriminace|diskriminačních]] opatření, v&nbsp;rámci reforem jim však bylo nařízeno přijmout německá jména a příjmení, protože pro státní úředníky byla [[Hebrejské jméno|hebrejská jména]] nesrozumitelná.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pěkný | jméno = Tomáš | odkaz na autora = Tomáš Pěkný | titul = Historie Židů v Čechách a na Moravě | vydavatel = Sefer | místo = Praha | rok = 2001 | vydání = 2., přeprac. a rozš. | počet stran = 702 | strany = 107–117 | isbn = 80-85924-33-1 }}</ref> Součástí těchto změn byla také přeměna židovských výchovných zařízení, takzvaných [[Cheder|chederůcheder]]ů, v&nbsp;německé základní školy. Ve stejné době začaly na území monarchie pronikat myšlenky židovského osvícenství, to jest [[Haskala|haskaly]], reagující na probíhající [[Asimilace (sociologie)|asimilaci]], které se snažily obhájit to podstatné z&nbsp;[[Judaismus|judaismu]] v&nbsp;kontextu moderní doby. Protože Židé již ovládali [[jidiš]], nelze se divit tomu, že si jazykově příbuznou němčinu rychle osvojili a že se v&nbsp;zájmu svého zrovnoprávnění snadno identifikovali jak s&nbsp;ideály haskaly, tak s&nbsp;německou kulturou a literaturou. Ještě před zrušením posledních zákazů týkajících se pobytu a zaměstnání v&nbsp;letech 1859–1860 se Židé nejen v&nbsp;Praze a ostatních větších městech [[Středočeský kraj|středních Čech]] ujali vedení v&nbsp;zavádění novinek do obchodu a průmyslu a projevovali zájem o&nbsp;světskou vzdělanost.<ref>COHEN, Gary B. ''Němci v&nbsp;Praze 1861-1914''. Kapitola Zrození německé společnosti, s. 65.</ref> Pražští Židé, bohatí právě tak jako chudí, usilovali o&nbsp;to, aby se stali součástí vznikající podnikatelské a profesionální střední třídy. Mnozí z&nbsp;nich do osmdesátých let 19. století přijali kulturu rakouského německého měšťanstva. Přednostní postavení němčiny a německy mluvících zaměstnanců ve správě, velkém obchodě a vyšším vzdělání v&nbsp;Čechách a v&nbsp;celém Rakousku totiž způsobilo, že většina pražských Židů dávala přednost německému jazyku, německému studiu, a kde to bylo možné i&nbsp;německým společenským vztahům.<ref name="Cohen67">COHEN, Gary B. ''Němci v&nbsp;Praze 1861-1914''. Kapitola Zrození německé společnosti, s. 67.</ref>
 
Přes počáteční [[Tolerance|toleranci]] umírněných českých nacionalistů mnohé prvky české politiky (aliance [[Národní strana (1848)|staročechů]] s&nbsp;konzervativní šlechtou a katolickou hierarchií a z&nbsp;toho plynoucí podpora reakčního ekonomického zákonodárství a [[Klerikalismus|klerikálního]] vlivu na vzdělání) pražské Židy odpuzovaly a posilovaly jejich sounáležitost s&nbsp;Němci.<ref name="Cohen67" /> Radikální čeští nacionalisté, kteří se odtrhli jako [[Národní strana svobodomyslná]] neboli mladočeši, pak ve své politice využívali maloburžoazní [[Demagogie|demagogii]], která Židy jakožto Němce, loajální Rakušany a kapitalistické vydřiduchy či parazity ztotožňovala s&nbsp;nepřáteli národa.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Fialová-Fürstová
| jméno = Ingeborg
| odkaz na autora = Ingeborg Fialová
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Expresionismus: několik kapitol o německém, rakouském a pražském německém literárním expresionismu
| vydání =
| vydavatel = Votobia
| místo = V Olomouci
Řádek 68:
==== Německý spolkový život v&nbsp;Praze ====
[[Soubor:Němci v Praze.jpg|upright=1.4|náhled|alt=Mapa Velké Prahy, která barevně znázorňuje podíl obyvatel německé národnosti v jednotlivých čtvrtích|Německé obyvatelstvo Velké Prahy v&nbsp;letech 1919–1920<ref>{{Citace monografie|korporace = Statistická komise hlavního města Prahy|titul = Statistická zpráva hlavního města Prahy, spojených obcí Karlína, Smíchova, Vinohrad, Vršovic a Žižkova a 16 sousedních obcí velké Prahy za léta 1919 a 1920 = Annuaire statistique de la capitale de Prague, des communes-unies de Karlín, de Smíchov, de Vinohrady, de Vršovice et de Žižkov et des 16 communes voisines de Grande Prague, Années 1919 et 1920. Nové řady roč. 39 a 40|redaktoři = Josef Šiška|vydavatel = Hlavní město Praha|místo = Praha|rok = 1924|počet stran = 308|kapitola = Příloha|strany = 15|svazek = 1|typ svazku = Díl}}</ref><ref name="Poznámka4" group="pozn.">Skutečný počet Pražanů německého jazyka byl ale o&nbsp;něco vyšší, neboť mnozí Židé, kteří mluvili převážně německy (např. Kafkovi rodiče), se přihlásili k&nbsp;české národnosti, jiní využili nové možnosti tohoto sčítání a přihlásili se k&nbsp;národnosti židovské.</ref>]]
Pražané německého jazyka se sdružovali ve vlastních politických, náboženských, profesních i&nbsp;kulturních spolcích, jejichž provázanost navenek působila dojmem jakéhosi menšího německého města uvnitř velkého města českého.<ref>COHEN, Gary B. ''Němci v&nbsp;Praze 1861-1914''. Kapitola Obrana liberální společnosti, s. 121.</ref> Vedle samostatného školství s&nbsp;vlastní univerzitou, [[Stavovské divadlo|Stavovského]] i&nbsp;[[Nové německé divadlo v Praze|Nového německého divadla]] měli mimo jiné k&nbsp;dispozici tělocvičný spolek (''{{Cizojazyčně|de|Turnverein}}'') a okruh svých institucí, kaváren, restaurací a podniků, které byly označeny německými či dvojjazyčnými nápisy.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Binder
| jméno = Hartmut
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Wo Kafka und seine Freunde zu Gast waren: Prager Kaffeehäuser und Vergnügungsstätten in historischen Bilddokumenten
| url =
| vydání =
| vydavatel = Vitalis
| místo = Prag
| rok = 2000
| počet stran = 249
| strany =
| isbn = 80-85938-13-8
| jazyk = de
Řádek 128:
{{Citát - rámeček|''„Náš život se vyznačoval bezpředsudečností, která hraničila s nihilismem a cynismem (...) Naším údělem byla zhoubná, neřešitelná disonance, kterou jsme, myslím, museli protrpět až do značných hloubek. Z víry našich předků v nás nezůstalo nic; ale nezůstalo v nás také nic ze sterilního měšťanského liberalismu a dobromyslné hrabivosti našich otců: měli jsme všechno vybudovat sami, celý náš svět. ‚Běda tomu', řekl jednou [[Achim von Arnim]], ‚kdo se docela sám pokouší vybudovat nový svět.' Běda!“''|Willy Haas, ''{{Cizojazyčně|de|Die literarische Welt: Lebenserinnerungen}}'', 1957, s. 28<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Haas | jméno = Willy | titul = Die literarische Welt: Lebenserinnerungen | vydavatel = Fischer-Taschenbuch-Verlag | místo = Frankfurt am Main | rok = 1983 | počet stran = 315 | strany = 28 | isbn = 3-596-25607-0}} (německy)</ref>}}
Díky vysokému počtu nadprůměrných literárních osobností a děl je pražská německá literatura stylově i&nbsp;žánrově nesmírně rozmanitá. Z&nbsp;hlediska historických epoch je zde obsaženo téměř vše od [[Realismus (literatura)|klasického realismu]] [[Ferdinand von Saar|Ferdinanda von Saara]] a [[Marie von Ebner-Eschenbachová|Marie Ebner-Eschenbachové]], přes [[Naturalismus (literatura)|naturalismus]] v&nbsp;raných dílech [[Auguste Hauschnerová|Auguste Hauschnerové]], [[Moderní umění|modernismus]] Rilkovy generace či [[expresionismus]] generace Werfelovy až k&nbsp;obtížně zařaditelnému dílu Kafkovu. Co se týče žánrů, jsou zde zastoupeny jak vývojové [[Román|rományromán]]y Maxe Broda, Franze Werfela, tak i&nbsp;[[Psychologický román|psychologické romány]] Oskara Bauma, Ernsta Weisse, Hermanna Ungara, Ludwiga Windera, dále Meyrinkovy, Kafkovy a Rilkovy [[Groteska|grotesky]], Kornfeldova [[Drama|dramatadrama]]ta a spousta vynikající [[Lyrická poezie|lyriky]], kulturně-politické [[Esej|esejeesej]]e Urzidilovy a Haasovy, [[filosofie]] od [[Bernard Bolzano|Bolzana]] po [[Erich von Kahler|Ericha von Kahlera]]. Rovněž tematicky tato literatura zahrnuje vše, co charakterizuje a zajímá moderního člověka ([[Absurdno|absurdita]], odcizení, disociace, ztráta [[Hodnoty|hodnotových měřítek]], ztráta [[transcendence]]).<ref name="Fialová-Fürstová101">FIALOVÁ-FÜRSTOVÁ, Ingeborg. ''Dějiny německé židovské literatury do roku 1914''. Kapitola Pražská německá literatura, s. 101.</ref> Tuto rozmanitost stylů a tendencí lze ilustrovat na ukázce několika literárních směrů, které jsou pro vývoj této literatury příznačné a jimiž jsou: pražská [[secese]], [[Novoromantismus|novoromantická]] [[dekadence]] a obskurantismus, pražský expresionismus a [[nová věcnost]].<ref>Srov. např. {{Citace elektronické monografie | příjmení = Fitzon | jméno = Thorsten | titul = Proseminar Prager Moderne | url = http://www2.germanistik.uni-freiburg.de/fitzon/Prager%20Moderne/Seminarplan%20(Referenten).pdf | datum vydání = 2006 | datum přístupu = 2015-10-25 | vydavatel = Albert-Ludwigs-Universität Freiburg. Deutsches Seminar II | jazyk = de | url archivu = https://web.archive.org/web/20090419115236/http://www.germanistik.uni-freiburg.de/fitzon/Prager%20Moderne/Seminarplan%20(Referenten).pdf | datum archivace = 2009-04-19 | nedostupné = ano }}</ref>
 
=== Pražská secese ===
Poslední univerzální mezinárodní [[Umělecký sloh|sloh]], zvaný secese ({{Cizojazyčně|fr|art nouveau}}, {{Cizojazyčně|de|Jugendstil}}, {{Cizojazyčně|en|Modern Style}}), který se na konci 19. století a na počátku 20. století rozšířil do všech oblastí kultury, se prosadil nejdříve ve [[Výtvarné umění|výtvarném umění]]. Zejména kolem výtvarného umění se také vytvářela svébytná programová [[estetika]] secese, která zdůrazňovala odvrat od [[Historismus (umění)|historizujících]] tradic a slohové „nepůvodnosti“ 19. století. V&nbsp;literatuře se stávají nositeli secesního slohu významné směry z&nbsp;přelomu století, to jest [[symbolismus]], dekadence a částečně i&nbsp;[[impresionismus]], ačkoliv ne všechna díla vzniklá v&nbsp;kontextu těchto literárních směrů mají secesní charakter. Literatura a výtvarná secese k&nbsp;sobě v&nbsp;této době měly velmi blízko, jak je patrno na zakládání uměleckých skupin zahrnujících spisovatele i&nbsp;výtvarníky, vznik uměleckých časopisů pro novou literaturu i&nbsp;výtvarné umění a na obdobném řešení uměleckých problémů v&nbsp;obou oblastech. Také v&nbsp;literatuře té doby se objevuje tíhnutí k&nbsp;[[Ornament|ornamentálníornament]]ální [[Stylizace|stylizaci]], například v&nbsp;rytmizaci věty a verše nebo v&nbsp;ornamentálním opakování slov, motivů a [[Hláska|hláskových]] skupin.<ref>{{Citace monografie | titul = Slovník literárních směrů a skupin | editoři = Štěpán Vlašín | vydavatel = Panorama | místo = Praha | rok = 1983 | vydání = 2., dopl | počet stran = 367 | strany = 284}}</ref>
 
V&nbsp;Praze se provázanost obou uměleckých světů projevila ve Společnosti pro podporu německé vědy, kultury a umění v&nbsp;Čechách (''{{Cizojazyčně|de|Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen}}''), která vznikla v&nbsp;roce 1891 jako reakce na založení České akademie věd a umění císaře [[František Josef I.|Františka Josefa]] v&nbsp;Praze v&nbsp;roce 1890,<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Munzar
| jméno = Jiří
Řádek 149:
=== Novoromantická dekadence a obskurantismus ===
[[Soubor:"The Book Ibbur", page 7 from the book "Der Golem", illustrated by Hugo Steiner-Prag.jpg|náhled|upright=1.2|Jedna z&nbsp;25 litografií, které vytvořil [[Hugo Steiner-Prag]] pro slavné vydání Meyrinkova románu ''[[Golem (román)|Golem]]'' (1916)|alt=Hnědá litografická kresba. Vpravo dole sedí muž, vlevo vedle něj pak stojí golem.]]
Nedílnou součástí modernistického proudu v&nbsp;literatuře nastupující koncem 19. století, to jest v&nbsp;období označovaném jako ''{{Cizojazyčně|fr|fin de siècle}}'', byla dekadence (což bylo původně hanlivé označení zejména francouzské poezie druhé poloviny, popřípadě poslední třetiny 19. století, která se pohrdavě stavěla k&nbsp;dobové měšťanské kultuře a k&nbsp;jejím tradicím). Autoři tohoto nového směru si s&nbsp;provokativní oblibou vybírali [[Tabu|tabuizovanátabu]]izovaná témata, jakými byly [[erotika]], [[morbidita]], poetizace [[násilí]] a [[Zlo|zla]], neuctivý vztah k&nbsp;[[Bůh|Bohu]], oslava [[Satan]]a anebo [[kult]] [[Smrt|smrtismrt]]i.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pavelka | jméno = Jiří | příjmení2 = Pospíšil | jméno2 = Ivo | odkaz na autora2 = Ivo Pospíšil | titul = Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů | vydavatel = Georgetown | místo = Brno | rok = 1993 | edice = Co nás spojuje | svazek edice = 1 | počet stran = 290 | strany = 43–44 | isbn = 80-901604-0-9}}</ref> Namísto zavržených hodnot minulosti přitom hledali záchranu ve vypjaté a rafinované kultivaci vlastního nitra. Jako označení nového směru se později ujal pojem symbolismus a jako dekadenti pak byli označováni už jen ti přívrženci nového umění, pro něž byla typická přesycenost, únava z&nbsp;kultury, touha po vrcholně vypjatých dojmech, rafinovanost či [[Egoismus|egoistický]] [[individualismus]]. Tato duchovní tendence ovlivnila téměř všechny další dobové směry včetně novoromantismu.<ref>''Slovník literárních směrů a skupin'', s. 49–50.</ref> Novoromantismus, což je souhrnné pojmenování pro různé umělecké směry, které se vyznačovaly odmítáním naturalismu a [[Neoklasicismus|novoklasicismu]] v&nbsp;umění, sdílel s&nbsp;dekadencí vypjatý estetický [[subjektivismus]]. Novoromantická estetika ovšem do literatury vnesla některé nové prvky, jimiž jsou například důraz na individuální básnický zážitek a propracovanost melodiky i&nbsp;[[Sémantika|sémantiky]] básnického jazyka.<ref>''Slovník literárních směrů a skupin'', s. 192–193.</ref> Vymezování proti předchozím generacím, které vyznávaly ideály [[osvícenství]], se pak v&nbsp;této době projevovalo také odporem vůči vědeckému pokroku a záměrným zpátečnictvím či tmářstvím spojeným například s&nbsp;oblibou [[magie]] a [[Esoterismus|okultismu]]. Tento proud zvaný obskurantismus souvisel se zpátečnickými i&nbsp;[[Mystifikace|mystifikačními]] tendencemi mnohých básníků [[Romantismus (literatura)|romantismu]], které tímto pojmem označoval již [[Heinrich Heine]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Heine | jméno = Heinrich | odkaz na autora = Heinrich Heine | titul = Heinrich Heine's sämmtliche Werke | url = https://books.google.de/books?id=No1VAAAAYAAJ&pg=PA234&dq=Heinrich+Heine%27s+S%C3%A4mmtliche+Werke+%22der+neue+alexander%22&hl=de&sa=X&ved=0CCYQ6AEwAGoVChMI2cPfhOHTyAIVSNVyCh2EXw6c#v=onepage&q=Heinrich%20Heine's%20S%C3%A4mmtliche%20Werke%20%22der%20neue%20alexander%22&f=false | vydavatel = Hoffmann und Campe | místo = Hamburg | rok = 1868 | počet stran = 252 | kapitola = Der neue Alexander | strany = 236 | svazek = 17 | typ svazku = Bd.}} (německy) (omezený přístup)</ref>
 
Typickým pražským autorem takovéto „černé romantiky“<ref>{{Citace monografie | příjmení = Cersowsky | jméno = Peter | titul = Phantastische Literatur im ersten Viertel des 20. Jahrhunderts: Untersuchungen zum Strukturwandel des Genres, seinen geistesgeschichtlichen Voraussetzungen und zur Tradition der "schwarzen Romantik" insbesondere bei Gustav Meyrink, Alfred Kubin, und Franz Kafka | vydavatel = Fink | místo = München | rok = 1989 | vydání = 2 | počet stran = 328 | isbn = 3-7705-2133-1}} (německy)</ref> byl [[Gustav Meyrink]], tvůrce [[Fantastika|fantastických]] románů, ve kterých hrají významnou roli nadsmyslové jevy a hledání [[Metafyzika|metafyzického]] smyslu lidské [[existence]] (''{{Cizojazyčně|de|Der Golem}}''&nbsp;/&nbsp;''[[Golem (román)|Golem]]'', ''{{Cizojazyčně|de|Das grüne Gesicht}}''&nbsp;/&nbsp;''Zelená tvář'', ''{{Cizojazyčně|de|Der weiße Dominikaner}}''&nbsp;/&nbsp;''Bílý dominikán'', ''{{Cizojazyčně|de|Der Engel vom westlichen Fenster}}''&nbsp;/&nbsp;''Anděl západního okna''). V&nbsp;těchto románech stejně jako v&nbsp;různých článcích vyjadřoval Meyrink, jeden z&nbsp;prvních členů Teosofické společnosti Germania (''{{Cizojazyčně|de|Theosophischen Societät Germania}}''), [[Esoterismus|esotericko]]-[[Mystika|mystické]] názory, které mimo jiné zahrnovaly [[Mesianismus|mesianistické ideje]] a elementy [[Buddhismus|buddhismu]], [[Kabala|židovské]] a křesťanské mystiky, [[teosofie]] a [[alchymie]]. Prvky alchymie či magie byly nejen součástí Meyrinkovy důsledné sebestylizace, z&nbsp;níž vyplynuly četné legendy o&nbsp;jeho životě,<ref>{{Citace monografie | příjmení = Binder | jméno = Hartmut | titul = Gustav Meyrink: ein Leben im Bann der Magie | vydavatel = Vitalis | místo = Prag | rok = ©2009 | počet stran = 784 | isbn = 978-3-89919-078-6}} (německy)</ref> ale nalézají se také v&nbsp;samotné struktuře spisovatelova díla.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Markvartová | jméno = Eva | další = Vedoucí práce: [[Milan Tvrdík]] | titul = Alchemistische Züge in den Romanen von Gustav Meyrink (Disertační práce) | url = https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/105651/?lang=cs | datum vydání = 2011-03-08 | datum přístupu = 2015-05-22 | vydavatel = Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ústav germánských studií | místo = Praha}} (německy)</ref> Meyrinkova próza, jejímž virtuózním vrcholem je patrně nejslavnější pražský román ''Golem'',<ref>HRUBÝ, Dan. ''Cesta Pražským kruhem''. Kapitola Tajemný svět Gustava Meyrinka, s. 61.</ref> však přes své novoromantické, ba obskurantní zabarvení rozhodně neznamenala krok zpět, v&nbsp;řadě svých rysů naopak předznamenává další literární vývoj, jehož vyústěním je expresionismus.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Wünsch | jméno = Marianne | titul = Die fantastische Literatur der frühen Moderne (1890-1930): Definition, Denkgeschichtlicher Kontext, Strukturen | url = http://digi20.digitale-sammlungen.de/de/fs1/object/display/bsb00043360_00001.html | vydavatel = W. Fink | místo = München | rok = 1998 | počet stran = 268 | strany = 82 | isbn = 3-7705-2643-0}} (německy)</ref> Dobová móda okultismu či [[Spiritismus|spiritismu]] totiž zdaleka nebyla charakteristická pouze pro Gustava Meyrinka, neboť zájem o&nbsp;tyto nauky nebyl cizí ani autorům užšího ''Pražského kruhu'', Brodovi, Kafkovi a Werfelovi.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pytlik | jméno = Priska | titul = Okkultismus und Moderne: ein kulturhistorisches Phänomen und seine Bedeutung für die Literatur um 1900 | url = http://digi20.digitale-sammlungen.de/de/fs1/object/display/bsb00044017_00001.html | vydavatel = Schöningh | místo = Paderborn ; München ; Wien ; Zürich | rok = 2005 | počet stran = 226 | strany = 92 | isbn = 978-3-506-71382-7}}</ref>
Řádek 158:
Termín expresionismus se ojediněle objevoval ve výtvarném umění už mezi léty 1850 a 1880. V&nbsp;německém prostředí bylo tohoto pojmu poprvé užito v&nbsp;katalogu výstavy Berlínské secese z&nbsp;roku 1911. Z&nbsp;rozpaků nad obrazy francouzských [[Fauvismus|fauvistů]] („je toto ještě [[impresionismus]]?“) si prý malíř [[Lovis Corinth]] pomohl vytvořením sémantického opaku, to jest pojmu expresionismus.<ref name="Expresionismus-pojem">FIALOVÁ-FÜRSTOVÁ, Ingeborg. ''Expresionismus: několik kapitol o&nbsp;německém, rakouském a pražském německém literárním expresionismu''. Kapitola Pojem literárního expresionismu a jeho obsah, s. 13–14.</ref> Ještě téhož roku byl zásluhou [[Kurt Hiller|Kurta Hillera]] a [[Ernst Barlach|Ernsta Barlacha]] tento termín přenesen do literatury, nějaké jednotné hnutí ve smyslu literární školy ale nikdy nevzniklo. Nejvýznamnějším centrem nového uměleckého směru, který se v&nbsp;desetiletí 1910–1920 rozšířil především v&nbsp;německé jazykové oblasti, byl [[Berlín]], důležitými centry byly rovněž [[Drážďany]] (působiště malířů ze skupiny {{Cizojazyčně|de|[[Die Brücke]]}}), [[Mnichov]] (sídlo expresionistické výtvarné skupiny {{Cizojazyčně|de|[[Der Blaue Reiter]]}}), [[Vídeň]] (působiště expresionistických hudebních skladatelů kolem [[Arnold Schoenberg|Arnolda Schönberga]]), dále [[Innsbruck]] (kde byl vydáván časopis ''{{Cizojazyčně|de|Der Brenner''}}), [[Curych]] a v&nbsp;neposlední řadě (jak bude patrno) také Praha.<ref name="Expresionismus-pojem" /> Životní realita začátku [[20. století|dvacátého století]] s&nbsp;sebou přinášela dosud nevídané tempo, rychle pokračující [[Industrializace|industrializaci]] a novou podobu moderních velkoměst, která svým nočním životem (od [[Kino|biografů]], kaváren až po nevěstince), reklamami, světly neonů prodlužovala den a bdění na 24 hodin. Důsledkem těchto pro generaci expresionistů zcela nových zážitků a vzruchů byla jistá otupělost anebo naopak hrůza z&nbsp;anonymních, [[Chaos (mytologie)|chaotických]] sil, ztráta schopnosti komunikace a typicky moderní pocit samoty uprostřed davu.<ref>FIALOVÁ-FÜRSTOVÁ, Ingeborg. ''Expresionismus: několik kapitol o&nbsp;německém, rakouském a pražském německém literárním expresionismu''. Kapitola Pojem literárního expresionismu a jeho obsah, s. 21.</ref> Expresionismus je v&nbsp;tomto smyslu městským fenoménem ovlivněným jak dosud nebývalými možnostmi moderní doby, tak pocitem existenciálního ohrožení, z&nbsp;něhož není úniku. Typicky expresionistické vidění světa pak bylo vystupňováno vypuknutím první světové války, které ale mladí umělci (stejně jako většina příslušníků mladé generace na obou stranách konfliktu) přivítali jako důležitý předěl, [[Apokalypsa|apokalyptickou]] bouři, která smete nenáviděný starý svět.<ref>FIALOVÁ-FÜRSTOVÁ, Ingeborg. ''Expresionismus: několik kapitol o&nbsp;německém, rakouském a pražském německém literárním expresionismu''. Kapitola Pojem literárního expresionismu a jeho obsah, s. 22.</ref>{{#tag:ref|Zde je třeba dodat, že pražští autoři byli daleci jakéhokoliv patriotického nadšení. Ve světové válce naopak viděli zánik liberálně humanistických hodnot lidské civilizace.<ref>FIALOVÁ-FÜRSTOVÁ, Ingeborg. ''Expresionismus: několik kapitol o německém, rakouském a pražském německém literárním expresionismu''. Kapitola Příspěvek pražské německé literatury k literárnímu expresionismu, s. 60.</ref>|group="pozn."|name="Poznámka9"}} Uměleckým výrazem literárního expresionismu bylo extrémní – programové – novátorství a stylistický experiment odlišující nové hnutí zvláště od ostatních (většinou o&nbsp;něco málo starších) uměleckých směrů [[Avantgarda|avantgardy]]. Jeho charakteristickými tématy jsou [[válka]], [[velkoměsto]], [[Dekadence|úpadek]], [[strach]], ztráta vlastního já a [[Apokalypsa|zánik světa]], dále potom [[šílenství]], konflikt otce a syna, [[láska]] a opojení a podobně<ref>RUDOLPH, Dennis. Expressionismus: Deutsche Literatur und Epoche. In: ''frustfrei-lernen.de'' [online], 2014-09-07, [cit. 2015-05-22]. [http://www.frustfrei-lernen.de/deutsch/expressionismus-deutsche-epoche.html Dostupné online]. (německy)</ref> Nadějí a častým uměleckým útěkem těchto autorů z&nbsp;hrozivé a odporné reality pak byly nejrůznější utopické vize, zvláště utopie „nového člověka“.<ref>FIALOVÁ-FÜRSTOVÁ, Ingeborg. ''Expresionismus: několik kapitol o&nbsp;německém, rakouském a pražském německém literárním expresionismu''. Kapitola Pojem literárního expresionismu a jeho obsah, s. 34–35.</ref>
[[Soubor:Walden, Der Sturm.jpg|vlevo|náhled|''Der Sturm'', 17. roč., srpen 1926, č. 5|alt=Titulní strana periodika s německými popisky a černobílou kresbou.]]
Pražská německá literatura byla od počátku považována za důležitou součást expresionistického hnutí, do něhož vnesla své vlastní nezaměnitelné stopy (mimo jiné například téma izolace, [[Metafora|metaforu]] ghetta, ostrova či kolonie<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Koeltzsch
| jméno = Ines
| odkaz na autora = Ines Koeltzsch
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Geteilte Kulturen: eine Geschichte der tschechisch-jüdisch-deutschen Beziehungen in Prag (1918-1938)
| vydání =
| vydavatel = Oldenbourg
| místo = München
Řádek 173:
| strany = 3
| isbn = 978-3-486-71241-4
}} (německy)</ref>). Již zmíněný Leppinův román ''{{Cizojazyčně|de|Daniel Jesus}}'' byl prvním románem na pokračování, který vycházel na stránkách nově založeného expresionistického časopisu ''{{Cizojazyčně|de|Der Sturm}}''. Brodův ''Zámek Nornepygge'' byl nadto Kurtem Hillerem oslavován jako vůbec první expresionistický román (třebaže Brod se svým přiřazením k&nbsp;tomuto stylu nesouhlasil).<ref>FIALOVÁ-FÜRSTOVÁ, Ingeborg. ''Expresionismus: několik kapitol o&nbsp;německém, rakouském a pražském německém literárním expresionismu''. Kapitola Příspěvek pražské německé literatury k&nbsp;literárnímu expresionismu, s. 47.</ref> Kurt Pinthus se dokonce domnívá, že samotným počátkem literárního expresionismu bylo Brodovo vystoupení před skupinou berlínských studentů a literátů v&nbsp;průběhu druhého večera poezie pořádaného redakcí časopisu ''{{Cizojazyčně|de|Die Aktion}}'', kde spisovatel předčítal dosud nepublikovanou Werfelovu báseň „{{Cizojazyčně|de|An den Leser}}“. Toto čtení se podle [[Kurt Krolop|Kurta Krolopa]] konalo 16.&nbsp;prosince 1911.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Vassogne
| jméno = Gaëlle
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Max Brod in Prag : Identität und Vermittlung
| url = https://books.google.cz/books?id=R_LiUpEmrzcC&pg=PA32&dq=expressionismus+%22an+den+leser%22+brod+werfel&hl=cs&sa=X&ei=vk9jVc_1CqHa7gaY5YHYDQ&ved=0CCAQ6AEwAA#v=onepage&q=expressionismus%20%22an%20den%20leser%22%20brod%20werfel&f=false
| vydání =
| vydavatel = Max Niemeyer
| místo = Tübingen
Řádek 208:
 
== Pražští německy píšící autoři{{#tag:ref|Protože autorizovaný seznam všech pražských německy píšících autorů v zakladatelském sborníku ''{{Cizojazyčně|de|Weltfreunde: Konferenz über die Prager deutsche Literatur}}'' schází, byl zde vytvořen seznam nový jak s použitím Goldstückerem uplatňované metody výčtu autorů podle dobových pražských sborníků a literárních časopisů, tak s využitím pozdější sekundární literatury.|group="pozn."|name="Poznámka10"}} ==
{{Sloupce|3|
<div style="column-count:3;-moz-column-count:3;-webkit-column-count:3">
* [[Bruno Adler]] (1889–1968)<ref name="Demetz29">{{Citace monografie | příjmení = Demetz | jméno = Peter | odkaz na autora = Peter Demetz | titul = Prague in danger : the years of German occupation, 1939-45: memories and history, terror and resistance, theater and jazz, film and poetry, politics and war | url = https://books.google.cz/books?id=3wIPuJXJYmcC&printsec=frontcover&dq=Prague+in+Danger:+The+Years+of+German+Occupation&hl=cs&sa=X&redir_esc=y#v=onepage&q=Prague%20in%20Danger%3A%20The%20Years%20of%20German%20Occupation&f=false | vydavatel = Farrar, Straus and Giroux | místo = New York | rok = c2008 | vydání = 1 | počet stran = xii, 274 s., [8] | kapitola = Haven an Hell for Refugees | strany = 29 | isbn = 978-0-374-28126-7}} (anglicky) (omezený přístup)</ref>
* [[Friedrich Adler]] (1857–1938)<ref name="Prager Dichterbuch" /><ref name="DDaP" />
Řádek 446:
* [[Ottokar Winicky]] (1872–1941)<ref name="DDaP" />
* [[Richard Wurmfeld]] (?–?)<ref name="Binder97" />
}}
</div>
 
== Nejdůležitější nakladatelé a vydavatelé ==
Řádek 455:
Kurt Wolff (1887–1963) založil ve své době nejdůležitější nakladatelství pro expresionistickou literaturu v&nbsp;Německu: ''{{Cizojazyčně|de|Kurt Wolff Verlag}}'', které existovalo v&nbsp;letech 1913 až 1940. V&nbsp;roce 1908 se Wolff v&nbsp;[[Lipsko|Lipsku]] seznámil s&nbsp;Ernstem Rowohltem (1887–1960), zakladatelem nového vydavatelského domu, a stal se jeho [[Tichá společnost|tichým společníkem]]. Lektory společného nakladatelství byli Kurt Pinthus a Walter Hasenclever, jejichž prostřednictvím se Wolff seznámil s&nbsp;Kafkou, Brodem a Werfelem. Pro vzájemné neshody však 1.&nbsp;listopadu 1912 Rowohlt z&nbsp;nakladatelství odstoupil a Wolff po zaplacení odstupného ve výši 15 000 marek celý podnik (mimo jiné i&nbsp;s&nbsp;právy na vydávání [[Johannes Robert Becher|Johannese Roberta Bechera]], Maxe Broda, [[Georg Heym|Georga Heyma]], Franze Kafky a [[Arnold Zweig|Arnolda Zweiga]]) převzal a přejmenoval na ''{{Cizojazyčně|de|Kurt Wolff Verlag}}''.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Wolff | jméno = Kurt | titul = A Portrait in Essays and Letters | url = https://books.google.com.pe/books?id=yp94cIm4M2YC&printsec=frontcover&dq=%22kurt+wolff%22&hl=cs&sa=X&ei=zjBkVcrkDKSr7AaEuIGgCA&ved=0CCQQ6AEwAA#v=onepage&q=%22kurt%20wolff%22&f=false | vydavatel = University of Chicago Press | místo = Chicago ; London | rok = 1991 | počet stran = xxviii, 223 | kapitola = A Biograhical Sketch | strany = xviii-xix | isbn = 0-226-90551-9}} (anglicky) (omezený přístup)</ref><ref name="Wolff">''Kurt Wolff: Die digitale Ausstellung'' [online], 2013, [cit. 2015-05-26]. [http://home.uni-leipzig.de/buchwissenschaft/kurtwolff/ Dostupné online]. (německy)</ref> V&nbsp;letech 1912–1915 byl v&nbsp;novém Wolffově nakladatelství zaměstnán Franz Werfel, který zde založil slavnou expresionistickou edici ''{{Cizojazyčně|de|Der jüngste Tag}}'' (''Poslední soud''), v&nbsp;níž mimo jiné vyšlo jeho drama ''{{Cizojazyčně|de|Die Versuchung}}'' (''Pokušení'') a básnická sbírka ''{{Cizojazyčně|de|Gesänge aus den drei Reichen}}'' (''Zpěvy ze tří říší'').<ref name="Wolff" /> Kurt Wolff měl velký úspěch také s&nbsp;vydáváním Meyrinkova ''Golema''. Rozsáhlá reklamní kampaň organizovaná obchodním zástupcem Georgem Heinrichem Meyerem využila známosti stejnojmenného filmu [[Paul Wegener|Paula Wegenera]] z&nbsp;roku 1913, přičemž výše celkového nákladu mohla odhadem činit kolem 200 000 exemplářů.<ref>WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. ''Pražská německá literatura od expresionismu po exil a pronásledování: katalog k&nbsp;výstavě'', s. 70.</ref> Na konci expresionistické éry byl v&nbsp;roce 1921 Wolf v&nbsp;důsledku inflace nucen přeměnit firmu na [[Akciová společnost|akciovou společnost]], ve svém dalším podnikání se proto soustředil na literární produkci v&nbsp;jiných jazycích (v&nbsp;roce 1924 například ve [[Florencie|Florencii]] založil vydavatelství ''{{Cizojazyčně|it|Pantheon Casa Editrice S.A.}}''). V&nbsp;roce 1929 se Wolff rozhodl činnost tehdy již dosti prodělečného nakladatelství ukončit. Počátkem třicátých let pak nejen pro svůj židovský původ odešel do exilu (Florencie, [[Francie]], [[Spojené státy americké|USA]]) a od roku 1942 tu provozoval nové vydavatelství ''{{Cizojazyčně|en|Pantheon Books}}''. Po roce 1960 se vrátil zpět do [[Evropa|Evropy]], kde při návštěvě Německa v&nbsp;roce 1963 zemřel na následky dopravní nehody.<ref name="Wolff" />
 
Paul Zsolnay (1895–1961) byl zakladatelem prestižního vídeňského nakladatelství ''{{Cizojazyčně|de|Paul Zsolnay Verlag}}'', které se etablovalo v&nbsp;meziválečných letech 1924 až 1938. Samotný nápad na vytvoření nového podniku vznikl během večírku v&nbsp;Zsolnayově domě, jehož se účastnili také [[Alma Mahlerová|Alma Mahlerová-Werfelová]] a Franz Werfel. Herečka Ida Rolandová zde Zsolnayovi navrhla, aby si založil vlastní nakladatelství.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hall | jméno = Murray G | titul = Der Paul-Zsolnay-Verlag: von der Gründung bis zur Rückkehr aus dem Exil | url = https://books.google.cz/books?id=c8Wq4OYxZrYC&pg=PA820&dq=paul+zsolnay&hl=cs&sa=X&ei=_bVkVazKCIz5UOGegvAD&ved=0CDYQ6AEwAw#v=onepage&q=paul%20zsolnay&f=false | vydavatel = Niemeyer Verlag | místo = Tübingen | rok = 1994 | počet stran = x, 841 | edice = Studien und Texte zur Sozialgeschichte der Literatur ; Bd. 45 | kapitola = Der Gärtner gründet einen Verlag | strany = 27–29 | isbn = 3-484-35045-8}} (němčina) (omezený přístup)</ref> Budoucí nakladatel byl nejprve skeptický, když mu však Alma Mahlerová-Werfelová nabídla Werfelův první velký román ''Verdi'', souhlasil. Werfelův ''Verdi'' byl vydán 4. dubna 1924 a nové nakladatelství rychle prodalo 60 000 výtisků (do roku 1933 se pak celkový náklad vyšplhal na 250 000 kusů).<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hall | jméno = Murray G | titul = Österreichische Verlagsgeschichte 1918-1938. Band 2, Belletristische Verlage der Ersten Republik | vydavatel = H. Böhlau | místo = Wien | rok = 1985 | počet stran = 600 | edice = Literatur und Leben. Neue Folge ; Bd. 28/2 | strany = 503 | isbn = 3-205-07258-8}} (němčina)</ref> V&nbsp;roce 1929 se Paul Zsolnay oženil s&nbsp;dcerou Almy a [[Gustav Mahler|Gustava Mahlerových]], sochařkou Annou Mahlerovou, s&nbsp;níž měl dceru Almu Zsolnay. Podnikavý Zsolnay se mimo jiné zajímal o&nbsp;Kafkovu literární pozůstalost, jejíž vydávání (za daných finančních podmínek) ale považoval za příliš riskantní.<ref>HALL, Murray G. ''Der Paul-Zsolnay-Verlag: von der Gründung bis zur Rückkehr aus dem Exil.'' Kapitola Der Nachlaß Franz Kafkas, s. 59–61.</ref> Max Brod, který s&nbsp;ním o&nbsp;této pozůstalosti jednal, brzy sám k&nbsp;Zsolnayovi přešel a zprostředkovával mu další (nejen) pražské autory. V&nbsp;''{{Cizojazyčně|de|Paul Zsolnay Verlag}}'' tak byla vydána díla Oskara Bauma, Hanse Natonka, Friedricha Torberga a Huga Sonnenscheina.<ref>HALL, Murray G. ''Der Paul-Zsolnay-Verlag: von der Gründung bis zur Rückkehr aus dem Exil.'' Kapitola Brod kommt zu Zsolnay, s. 114–140.</ref> Byly to však především knihy Franze Werfela a Lea Perutze, které toto nakladatelství nejvíce proslavily.<ref>WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. ''Pražská německá literatura od expresionismu po exil a pronásledování: katalog k&nbsp;výstavě'', s. 10.</ref> Po [[Anšlus|anšlusuanšlus]]u v&nbsp;roce 1938 byl Zsolnay nucen emigrovat, jeho nakladatelství bylo následně [[Arizace|arizováno]]. Po druhé světové válce se ovšem do Rakouska vrátil a vedl toto vydavatelství, které existuje dodnes,<ref>Zsolnay/Deuticke. In: ''Hanser Literaturverlage'' [online], 2015, [cit. 2015-05-27]. [http://www.hanser-literaturverlage.de/verlage/zsolnay-deuticke Dostupné online]. (německy)</ref> až do své smrti v&nbsp;roce 1961.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Polak | jméno = Hans W | titul = Grosse Österreicher : Neue österreichische Biographie ab 1815 | vydavatel = Amalthea | místo = Wien | rok = 1987 | kapitola = Paul von Zsolnay | strany = 133–143 | svazek = XXII | typ svazku = Bd. | isbn = 978-3-85002-253-8 | jazyk = de}}</ref>
 
== Časopisy a ročenky ==
Řádek 484:
 
== Překlady české literatury ==
Navzdory Eisnerově teorii trojího ghetta nebyla pražská německá literatura žádným do sebe zapouzdřeným, izolovaným fenoménem. Výsledkem každodenního kontaktu s&nbsp;českým jazykem a prostředím byla dlouhodobá snaha těchto autorů o&nbsp;zprostředkování toho nejlepšího z&nbsp;české literatury a kultury okolnímu světu v&nbsp;četných překladech, publicistice i&nbsp;ve zcela konkrétních osobních intervencích ve prospěch uvedení či publikování děl českých autorů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Nekula
| jméno = Marek
| titul = Pražská německá literatura jako středoevropský fenomén
| periodikum = Česká literatura: Časopis pro literární vědu
| datum =
| rok = 2011
| ročník = 59
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Pražská_německá_literatura“