Egon Schiele: Porovnání verzí

{{Infobox - umělec}}

'''Egon Schiele''' ([[12. červen|12. června]] [[1890]], [[Tulln an der Donau|Tulln]], [[Rakousko-Uhersko]] – [[31. říjen|31. října]] [[1918]], [[Vídeň]], [[Rakousko-Uhersko]]) byl rakouský [[malíř]] a kreslíř; žák [[Gustav Klimt|Gustava Klimta]]. Poté, co opustil vídeňskou [[secese|secesi]], si vytvořil vlastní působivý styl, jenž svou náladou zapadá do evropského [[expresionismus|expresionismu]]. Je autorem provokativních aktů v pohnutých pozicích, portrétů měst a vlastních podobizen. Často pobýval a tvořil v [[Český Krumlov|Českém Krumlově]], ze kterého pocházela jeho matka.

 

== Život ==

 

=== Počátky samostatné tvorby ===

V roce [[1909]] opustil akademii, kde mimochodem nijak zvlášť neprospíval, a se svými přáteli a bývalými Griepenkerlovými žáky Antonem Faistauerem, Karlem Zakovsekem a jinými založil Skupinu nového umění (Neukunstgruppe), která však neměla dlouhého trvání. V [[manifest]]u, který vyšel v roce [[1914]] v poněkud opravené podobě v časopise ''Die Aktion'', popsal umělce jako člověka povolaného a načrtl překvapující krédo: „Nový umělec je a musí být za každou cenu sebou samým, musí být tvůrcem, musí stavět základ bezprostředně, bez použití všeho minulého a tradičního, zcela sám. Pak je novým umělcem.“<ref>Nebehay (1979), str. 112 (č. 93)</ref>

 

 

=== Akty ===

Vzhledem k nutkavosti odvážných, nebo dokonce obscénních pozic není divu, že Schieleho manželka Edith, která byla po jejich svatbě roku 1915 po určitou dobu jeho jediným modelem, nemohla a nechtěla trvale uspokojovat požadavky svého muže, který v tomto ohledu neznal žádná tabu. Bezesporu s úlevou a rezignovaně přenechala tuto práci zase modelům z povolání. Ve společnosti z přelomu století měly modelky postavení podobné prostitutkám a nemohly si dovolit přepych sebeúcty nebo odmítání práce. Často se uvádí příklad jedné z modelek, kterou Klimt<!--?!--> nutil, aby mu stála modelem, přesto (nebo z jeho hlediska právě proto), že byla v té době v pokročilém stupni těhotenství.

 

 

=== Pozdější léta ===

Schiele se slavnostně oženil 17. června roku [[1915]] s Edith Harmsovou, se kterou žil až do smrti. Vzhledem k probíhající [[první světová válka|první světové válce]] dostal o čtyři dny později [[povolávací rozkaz]] do armády. Díky vlivným přímluvcům však působil výhradně na administrativních pozicích.

 

== Dílo ==

=== Rané dílo ===

Mezi první Schielovy práce patřily nejvíce [[autoportrét]]y, kterých vytvořil za svůj život několik desítek, a právě ty tvoří většinu Schielovy práce. V prvních autoportrétech z let [[1905]] až [[1907]] se projevuje Schielova snaha používat velkolepé exhibicionistické vyvyšování své osoby ke kompenzaci chybějícího obdivu, který předtím jeho kreslířským pokusům prokazoval nedávno zesnulý otec, jehož velmi miloval a ctil. Schieleho uměleckému sebevědomí jistě prospělo, že byl přijat na vídeňskou akademii, ačkoli mu bylo teprve šestnáct let. Po „klimtovském období“ přibývá v jeho autoportrétech ve značné míře napětí, které se postupem času stále v jeho autoportrétech zvyšovalo.

 

 

=== Vrcholné dílo ===

Od roku [[1909]] se Schiele čím dál víc odpoutával od Klimtovy elegantní linie a vytvořil kreslířský styl, který dokonce i jeho velký vzor Klimt ochotně uznal za mistrovský.

 

 

=== Pozdní dílo ===

Na závěr svého života Schiele poměrně opustil akty a začínal se zabývat spíše „klidnějšími“ náměty. Ve svých obrazech přírody nebo krajiny se Schiele v souladu se svým celkovým uměleckým vývojem odvrátil po prvních pokusech od popisného zobrazování a dospěl oklikou přes klimtovskou ornamentalizaci předmětů ke způsobu zobrazení, v němž rostliny a věci získávají ve stále větší míře antropomorfní vlastnosti.

V dopise sběrateli Franzu Hauerovi z roku [[1913]] popsal Schiele svoji cestu k vidění přírody, jež se nevztahuje jen na ukončený obraz, nýbrž i na kreslené návrhy: „Dělám také studie, ale zdá se mi, a vím, že obkreslování podle přírody pro mne nemá význam, protože lépe maluji obrazy podle paměti, jako vizi krajiny - hlavně teď pozoruji hmotný pohyb hor, vody stromů a květin. Všude to připomíná podobné pohyby lidských těl, podobné pocity radosti a bolu v rostlinách. Malování samotné mi nestačí. Vím, že se barvami dají vytvořit vlastnosti. - Intenzivně, celou bytostí a [[srdce]]m vnímáme podzimní strom v létě. Chtěl bych namalovat tuto zádumčivost“.<ref>Nebehay (1979) str. 270 (č. 573)</ref> Takový přístup k přírodě můžeme pozorovat již u ''Slunečnice II'' z roku [[1909]]. Podobně jako postavy s tohoto období není již ani vysoká, křehká rostlina obalena dekorativním zámotkem ornamentních linií, ale působí izolovaně, nechráněně.

 

 

=== Přehled děl (výběr) ===

* '''''Studie aktu''''', [[1908]]; [[olej]] na lepence, 24,4 × 18 cm. Soukromý majetek.

* '''''Autoportrét s rukou na tváři''''', [[1910]]; [[kvaš]], [[akvarel]] a [[uhel]], 44,3 × 30,5 cm. [[Vídeň]], Graphische Sammlung Albertina.

== Odkazy ==

=== Reference ===

 

=== Literatura ===

{{Portály|Lidé|Rakousko|Umění}}

{{DEFAULTSORT:Schiele, Egon}}

[[Kategorie:Rakouští malíři]]

[[Kategorie:Expresionističtí malíři]]