Saduceové: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 15 lety
m
fix link
(+ obrázek)
m (fix link)
Saduceové odvozovali svůj původ od Sádoka, který byl knězem v [[jeruzalémský chrám|Chrámu]] za vlády [[David (král Izraele)|Davida]] a [[Šalomoun]]a (10. stol. př. n. l.).<ref>[[2. kniha Samuelova|2 Sam]] 19,12</ref> Sádokovský původ se následně stal nezbytným předpokladem legitimního kněžství.<ref>[[Kniha Ezechiel|Ez]] 40,46</ref> Po návratu z [[babylonské zajetí|babylonského zajetí]], kdy Židé spadali pod správu [[Perská říše|Peršanů]], se [[velekněz]] stal představitelem Židů, což však nutně znamenalo spolupráci s Peršany a jejími následníky.<ref>Schubert. str. 57.</ref> Kněžská třída proto velmi podléhala vlivu [[helénismus|helénismu]] a dosti se zapojovala do boje o&nbsp;moc s laickou aristokracií. Během [[makabejské povstání|makabejského povstání]] (167-161 př. n. l.) uprchl velekněz [[Onias IV.]] do Egypta a vůdčí kněžskou rodinou se stala vedlejší kněžská linie, rodina [[Hasmonejci|Hasmonejců]]. Kněžské rodiny se s novou situací poměrně rychle smířily a vznikla tak skupina saduceů.<ref>Schubert. str. 57n.</ref>
 
I po makabejském povstání saduceové silně podléhali helénismu, čímž se čím dál více vzdalovali [[farizeovůfarizeové|farizeům]], kteří kritizovali tento odklon od původních myšlenek protihelénistického makabejského povstání a získávali podporu obyčejného obyvatelstva. Toto rozštěpení židovské společnosti vedlo roku 88 př. n. l. dokonce k občanské válce.<ref>SCHÄFER, Peter. ''Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu''. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6. str. 71-75.</ref>
 
Skupina saduceů, jakožto kněžská třída, stála a padala s chrámovou bohoslužbou. Zničení Chrámu roku 70 n. l. během první židovské války proto znamenal zánik saduceů.<ref>Schubert. str. 35n.</ref>