August Friedrich Ulrich von Lützow byl významný karlovarský občan. Narodil se13.se 13. prosince 1795 v [[Meklenbursko|meklenburském]] [[Schwerin]]u.{{Refn|group="pozn."|name="poznamka"|Jiný zdroj uvádí nedaleký Tessin.<ref name="Hanyková"/>}} Jeho manželka, která zemřela krátce po porodu jejich syna, mu přinesla značné věno. Osamělý 45letý Lützow odejel roku 1840 do Karlových Varů, aby se zde léčil. Lázně ho okouzlily, prodal dům v Německu prodal a roku 1846 se přestěhoval do Karlových Varů přestěhoval. Přestože byl karlovarským dosídlencem, stal se na dalších 26 let štědrým mecenášem. Nechal postavit řadu objektů, které pak věnoval městu, např. chudobinec pod Třemi kříži,’ nebo koupil pro město pozemek pro stavbu evangelického hřbitova v [[Drahovice|Drahovicích]]. Pomáhal dary místním, které postihlo nějaké neštěstí.
S karlovarskou radnicí měl však časté spory a radním se vysmíval. Plastiku kočky, sedící na vysokém sloupu nedaleko své vily, otočil zadkem směrem k Tržišti, kde tehdy stála karlovarská radnice. Hovořilo se o tom, že to byla provokace vůči radním, kteří mu nepovolili stavbu vlastní lanovky od kolonády k jeho vile.<ref name="Fikar"/> Jiná verze legendy ovšem hovoří, že tím chtěl zesměšnit radní kvůli pomníku Karla IV. ve špatných rozměrech, postavenému radnicí u příležitosti oslav 500. výročí založení města v roce 1858. Jako zesměšnění tradované pověsti o objevení Vřídla [[Karel IV.|Karlem IV.]] díky skoku jelena ze skály zvané Jelení skok, nechal pod Jelením skokem instalovat v roce 1851 sochu kamzíka na znamení, že jen kamzík by mohl zdolat skalnatý sráz. Socha se paradoxně časem stala postupem doby symbolem lázeňského města.<ref name="Zeman"/>
Nakonec však podivínský vtipálek baron Lützow dostal v roce 1853 od radnice čestné občanství města. Nešlo totiž přehlížet, že jako [[mecenáš]] pomáhal chudým i městu Karlovy Vary. Baron zemřel v Karlových Varech v 77 letech a jeho pohřeb 19. srpna 1872 za vysoké účasti místních byl dnem smutku pro celé město. Pohřben byl na evangelickém hřbitově v Drahovicích, který sám založil.<ref name="Fikar"/>
Po smrti barona šla jeho honosná vila do dražby. Protože baron zůstal bezdětný, jeho vila po smrti připadla městu. Vše se rozprodalo, včetně originálů krajinomaleb v interiéru vily. Samotnou vilu zakoupil Theodor von Zedwitz a nazval ji svým jménem. Nikdo si však na nové pojmenování nezvykl a vile se stále říkalo vila Lützow. Plastiky a sochy z okolí vily sebyly umístilyumístěny na různýchrůzná místa místechve městě a do dnešních dnů se z významných soch zachovala pouze socha kočky.<ref name="Zeman"/>
V adresáři z roku 1896 je uveden jako majitel vily LudwiguvedenLudwig Knoll. Až do roku 1930 držela vilu manželka advokáta Johanna Knollová. V letech 1935-1939 jsou zapsáni jako majitelé Anton a Marie Dietlovi. Po druhé světové válce se stala Lützowova vila obytným domem. Teprve v roce 1971 ji koupila Česká správa dopravních letišť Praha. Po rekonstrukci ji změnila na rekreační sídlo pro své zaměstnance. Po [[Sametová revoluce|sametové revoluci]] koupil vilu soukromý investor. Po rekonstrukci a citlivých opravách slouží jako soukromé rodinné sídlo. Zrekonstruovaná vila je veřejnosti nepřístupná.<ref name="Hanyková"/>
