Republic P-47 Thunderbolt: Porovnání verzí

| zavedeno = [[1942 v letectví|1942]]

| vyřazeno = [[1966 v letectví|1966]] (Peru)

| vyrobeno kusů = 15 686 ks

| cena za kus = 83 000 [[Americký dolar|$]] v roce 1945

| varianty = [[Republic XP-72]]

Vyvinut byl z typu [[Republic P-43 Lancer]], který měl sice slabý motor a nedostatek vybavení, ale zároveň měl silnou konstrukci. Firma Republic i přes krátkou působnost mezi leteckými výrobci nebyla nováčkem v oboru. Republic Aviation Company byla v podstatě přejmenovaná společnost [[Seversky]], která měla zkušenosti s výrobou jednoplošných stíhaček s hvězdicovým motorem od poloviny 30. let, kdy neuspěla v zakázce tehdejšího [[USAAC]] na dodání nové stíhačky s firmou Curtiss a jejím modelem [[P-36]]. Stroj dostal tehdy nejsilnější motor [[Pratt & Whitney R-2800]], který byl teprve ve fázi zkoušek a celý vývoj byl v ohrožení kvůli selhání motoru a ukončení jeho vývoje a výroby. K motoru byl dodán výkonný turbokompresor, se kterým měl potřebný výkon i ve větších výškách s řídkým vzduchem. Zamontování nebyl problém; už u typu P-43 se s ním počítalo. Jeho čtyřlistá [[vrtule]] měla průměr 3,71 m a tak musel být použit vysoký hlavní podvozek, který se zatahoval směrem k trupu, a ostruha, která byla samostatně zatažitelná do ocasní části trupu.

 

Jeho základní výzbroj, skládající se z osmi kulometů ráže 12,7 mm , dělala z Thunderboltu nejlépe vyzbrojenou americkou stíhačku na evropském bojišti. Vzhledem k robustnosti konstrukce a výkonu motoru byl Thunderbolt vhodný k použití proti pozemním a dobře chráněným cílům jako byly bunkry a dělostřelecká postavení [[Atlantický val|Atlantického valu]] nebo obrněná vozidla a tanky Wehrmachtu. Pro takové útoky P-47 disponoval neřízenými střelami, podvěšenými pod trupem na vodících lištách nebo v tubusech, připomínajících [[bazooka|bazooky]] pozemních vojsk [[US Army]]. Dále na ničení betonových krytů se daly použít i 250 liber vážící bomby rovněž podvěšené pod křídly Thunderboltu. Vzhledem ke kratšímu doletu než měl P-51 Mustang, byl P-47 Thunderbolt postupně stažen od jednotek 8. letecké armády, která doprovázela bombardéry nad Německo, až na několik výjimek a nové stroje byly dodávány 9. (taktické) letecké armádě USAAF, která nesla hlavní tíhu misí zajišťujících hladký průběh invaze do Francie v červnu 1944.

 

Tento letoun nedostal při vývoji tolik prostoru jako Mustang, ale snesl daleko horší zacházení od vlastních posádek i palbu nepřítele než elegantní, s kapalinou chlazeným motorem, stíhací letoun, který svými výkony a tvary připomínal koně divokého západu. Celkově bylo vyroben zhruba 15 000 strojů. Až do verze P-47D-25 měl Thunderbolt vysoký trup za kokpitem, od čehož byla odvozena přezdívka těchto starších sérií - Razorback (angl. žiletka). Snížení trupu způsobilo nestabilitu letounu. Řešením se ukázala speciální patka mezi trupem a náběžnou hranou SOP. Dodávala se jako stavebnice, tudíž ji mohl pozemní personál namontovat i na stroje již sloužící v boji. Přesto všechny stroje takto vybaveny nebyly. Jedním z charakteristických znaků této stíhačky jsou otvory na bocích trupu mezi ocasní částí a kokpitem. Pod krycími plechy trupu se v těchto místech nacházelo vyústění výfukového potrubí motoru R-2800. Novější verze měly i jiné modifikace. Jednou z nich byla nádržka s metanolem, při jehož vstřikování do válců motoru se krátkodobě zvýšil výkon o 300 koní, které mohly rozhodnout, zda pilot unikne nepříteli nebo ho naopak zničí. Změnou prošla i vrtule, která nyní měla širší listy, což umožňovala větší a rychlejší stoupání. Piloti Thunderboltů se ke konci války objevili i nad českým územím jako [[Hloubkaři (letci)|hloubkaři]], u nás spíše známější jako kotláři. Toto pojmenování vyplývá z jejich nejčastějšího cíle v okupovaném [[Československo|Československu]], kterým byly kotle parních lokomotiv. Podle blíže neurčených záznamů, Thunderbolty zničily okolo 10 000 lokomotiv.

 

Letoun vzlétl poprvé [[6. květen|6. května]] [[1941 v letectví|1941]]. Typ byl silně vyzbrojen a pancéřován (včetně samosvorných obalů palivových nádrží), pro svou hmotnost a menší obratnost se však hodil spíše k doprovodu [[bombardér]]ů či bitevní úkoly, než pro [[vzdušný souboj|vzdušné souboje]] se stíhači protivníka.

 

 

== Zahraniční uživatelé ==

 

Letoun sloužil v mnoha zemích [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], ve Francii, Itálii, Jugoslávii, Turecku apod. Během [[Korejská válka|války v Koreji]] se uvažovalo o obnovení jeho výroby.

}}</ref>

 

 

Mexické letectvo do bojů krátce nasadilo svou 201. peruť (''Escuadrón Aereo 201''), která vznikla v polovině roku 1944. Od října 1944 se její personál přeškoloval na typ P-47 a poté se jednotka přesunula do [[Filipíny|filipínské]] [[Manila|Manily]], kam dorazila 30. dubna 1945. 201. peruť zde byla nasazena v rámci 58. stíhací skupiny 5. letecké armády ze základny Porac (později operovala ze základny Clark Field). První bojový let peruť provedla 4. června 1945 a nadále zejména napadala pozemní cíle na Filipínách a [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wanu]]. 29 pilotů perutě provedlo celkem 298 bojových letů. V boji nepadl žádný. Po skončení války a návratu do Mexika obdržela 201. peruť 25 nových Thunderboltů verze P-47D-35-RA, které mexické letectvo provozovalo až do roku 1958.<ref name="patek:27">{{Citace periodika

 

== Hlavní technické údaje ==

=== P-47D ===

* '''Posádka:''' 1 (pilot)

* {{en}} [http://books.google.com/books?id=HCcDAAAAMBAJ&pg=PA108&dq=popular+science+may+1941&hl=en&ei=lLSVTLIx0I-fB4inkdgI&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=9&ved=0CEkQ6AEwCDgK#v=onepage&q&f=true "It's The Thunderbolt", December 1942 article in "Popular Science"]

 

 

{{Portály|Letectví}}