Osmanská říše: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typografické úpravy
Řádek 193:
Křesťanská Evropa sužovaná vnitřními rozbroji ([[stoletá válka]], [[papežské schizma]], [[husitské války]]) nebyla schopna využít dočasného bezvládí v Osmanské říši, která se naopak postupně stabilizovala a pokračovala ve výbojích. V roce [[1444]] se spojila [[Polsko|polská]] a [[Maďarsko|maďarská]] vojska pod vedením [[Vladislav III. Varnenčik|Vladislava III]]. a [[Jan Hunyadi|Jana Hunyadiho]] a zaútočila na Osmanskou říši. Byli však poraženi sultánem [[Murad II.|Muradem II.]] v [[bitva u Varny|bitvě u Varny]], kde polský král padl.
 
V roce 1453 sultán [[Mehmed II.]] [[Pád Konstantinopole|dobyl]] hlavní město kdysi všemocné, ale nyní slabé Byzantské říše [[Konstantinopol]] a učinil ji svým hlavním městem pod jménem [[Istanbul]]. Osmanská říše pak dále rozšiřovala svoje državy jak na evropské půdě, tak i v [[Afrika|Africe]] a [[Asie|Asii]]. V období mezi lety [[1453]] a [[1520]] tak získali [[Řecko]], [[Albánie|Albánii]], ostrovy v [[Egejské moře|Egejském moři]] a pod svůj vliv též začlenili [[Valašsko (Rumunsko)|Valašsko]] (později valašský pašalík) a [[Krymský chanát]]. Osmanští vládcové také upevnili svou moc v [[Malá Asie|Malé Asii]] postupným dobýváním zbylých částečně nebo zcela nezávislých tureckých státečků, což vyvrcholilo dobytím jednoho z posledních zbytků Byzantské říše – [[Trabzon|Trapezuntu]]. Sultán [[Selim I.]] Hrozný (vládl [[1512]] až [[1520]]) dramaticky rozšířil východní a jižní hranici říše tím, že porazil [[Ismá‘íl I.|šáha Ismaila]] [[Safíovci|safíovské]] [[Persie]] v [[Bitva na Čaldiránské rovině|bitvě na Čaldiránské rovině]].<ref>{{cite journal |last=Savory |first=R. M.|title = The Principal Offices of the Ṣafawid State during the Reign of Ismā'īl I (907-30/1501-24)|journal = Bulletin of the School of Oriental and African Studies, University of London|volume = 23 |issue=1 |pages=91–105 |year=1960|doi = 10.1017/S0041977X00149006 |jstor=609888 |ref=harv}}</ref> Po zhoršení vztahů s [[Mamlúcký sultanát|Mamlúckým sulatanátem]] dobyl sultán [[Selim I.]] roku [[1517]] [[Sýrie|Sýrii]], [[Palestina|Palestinu]] a [[Egypt]] a prohlásil se [[Chalífa|Chalífou]], tedy vůdcem celého muslimského světa. Krátce předtím porazila osmanská vojska [[Dějiny Íránu|perskou]] armádu, čímž si [[sultán]] pojistil dominantní postavení jak na [[Blízký východ|předním východě]], tak i ve [[Středozemní moře|Středozemním moři]] (zejména po roce [[1519]], kdy se [[alžír]]ský vládce [[Chajruddín Barbarossa]] podřídil vládě osmanské říše a stal se velitelem osmanského námořnictva). Po zhoršení vztahů s [[Mamlúcký sultanát|Mamlúckým sulatanátem]] dobyl sultán [[Selim I.]] roku [[1517]] [[Sýrie|Sýrii]], [[Palestina|Palestinu]] a [[Egypt]] a prohlásil se [[Chalífa|Chalífou]], tedy vůdcem celého muslimského světa. V době smrti [[Selim I.|Selima I.]] tedy osmanská říše ovládala téměř celou jihovýchodní Evropu, Malou Asii, [[Levanta|Levantu]], pobřeží [[Černé moře|Černého moře]], [[Egypt]], část [[Arabský poloostrov|Arábie]] a [[Alžír]], čímž se stala přední evropskou velmocí, která dále po několik století ovlivňovala i politický vývoj Evropy.
 
=== Vrchol a stagnace osmanské moci (1520–1683) ===